01. Svoboda
11. 12. 2020, Postavy: Evžen, Cháart, Chorchoj, Kobzol, Letorn
Družina opouští tábořiště plné mrtvol rezavých bratrů a vydává se na jih po pláních podél lesa. V zajetí postavy slyšely o tom, že někde tím směrem se nachází vesnice Kotliny. Tam by mohlo být relativně bezpečno pro skupinku složenou z takových odpadlíků. Každopádně to není sídlo Rezavých bratří jako poblíž ležící Zelený Brod.
Před polednem spatřila hlídka dravé ptáky, mířící z lesa směrem k nim. Že jde o harpyje postavy zjistily až když se fúrie přiblížily příliš blízko. Nestvůry se vrhly střemhlav dolů se strašlivým skřekem. Boj však stejně rychle skončil, když se jediné ptačí ženě podařilo uniknout smrti v podobě šípu zabodlého mezi ňadra.
V podvečer družina stanula pod prázdnými harpyjími hnízdy. Cháart hbitě vyšplhal do korun stromů a začal shazovat na zem kořist - bronzové hrnce, staré brnění… Těžká socha ležela na zemi. Peníze si skřet nechal pro sebe. Brnění a sochu naložil Kobzol na svého vlka.
Noc strávily postavy v lese, kde našly bezpečné tábořiště. Druhý den po menším bloudění vyšly z lesa a zamířili na jihovýchod. Kotliny už byly blízko, ale ještě před tím narazili dobrodruhové na rozloženou mrtvolu nějakého nebožáka, nejspíše Rezavého bratra. Cháart z ní sebral medailon.
Do Kotlin družina dorazila těsně před uzavřením bran z východní strany. Tma padala rychle, a tak hrdinové zamířili hned do hostince „U Ruky nebožtíka“. Pohledy vesničanů byly dosti nedůvěřivé. Do lokálu vešel nejprve mladý skřet Cháart v obrovské přilbě, pod jejíž vahou se div nepropadal do země, ork s kůží jako brčál a tělem lamželeza, vlken v kápi, jehož bosé nohy vydávaly při krocích charakteristický zvuk psích tlap a po nich teprve Letorn, stařec o holi s bledou vrásčitou pletí, a Evžen, zavalitý muž s neoholenou tváří a křivým nosem.
Hostinský Olm si vyměnil pohledy s popíjejícím rezavým bratrem a pak kývl směrem k prázdnému stolu. Po jídle se daly postavy s Olmem znovu do řeči. Bohužel došlo k nedorozumění, jelikož krčmář nevybíravě naznačil Kobzolovi, že ho považuje za Letornova otroka. Ten si to nenechal líbit a uštědřil mu úder svojí tvrdou lebkou přímo na čelo. Nebýt přítomnosti stařešiny Pollmorové, nejspíš by se v hospodě strhla krvavá bitka. Nakonec vše skončilo smírem a dohodou, že za vzniklou újmu bude hostiteli vyplaceno odškodné.