Postavy

Potkali jste se tak, že jste byli uvěznění v kobkách, kam vás uvrhli Rezaví bratři. Společně se vám však podařilo utéct a teď putujete společně.

Letorn

Alderlanďan pocházející z okraje Arinského hvozdu.

V dětství si tě vzal do péče učený muž nebo žena a vedli tě ke studiu dávných textů. Studium bylo náročné, často se táhlo od rána do večera, ale nakonec jsi zjistil, že znalosti jsou klíčem k světu. Pokusil jsi se o magický exepriment, ale ten se katastrofálně zvrtnul. Možná byl někdo vážně zraněn, možná tě vyhnali z domova.

V mládí jsi našel prazvláštní artefakt - stříbrný sarkofág. Teď jsi posedlý pátráním po jeho historii a představou, že by mohl mít kouzelné schopnosti.

V dospělosti tě zaměstnal místní pán jako svého poradce ve věcech magie. Možná že pán měl nějaké skryté cíle, možná jsi se dostal do sporu s jinými vysoce postavenými rádci. Každopádně jsi nahlédl do zákulisí moci.

Evžen

Alderlanďan pocházející z pustin Hargy.

V dětství jsi sloužil hrdému válečníkovi. Nosil mu zbraně a vybavení, pečoval o jeho koně, naučil jsi se všechno, co jsi mohl. Snil jsi o tom, že jednou budeš svým vlastním pánem a taky se v Zapovězených zemích proslavíš. Jenže pak jsi se dostal do cechu zlodějů. Společně s jinými jsi plánoval loupeže a podnikal nebezpečné výpravy.

V mládí jsi se, dost možná proti své vůli, stal brancem a narukoval mezi vojáky. Sloužil jsi jako průzkumník a cestoval o samotě daleko před ostatními. Bylo to čas útrap a nebezpečí, ale taky nejednoho přátelství.

Chorchoj

Chorchoj

Vlken pocházející ze Šera Zubatých lesů.

V dětství jsi byl odvržen svojí smečkou. Naučil ses přežívat v lese a zjistil jsi, že jiné rody dovedou být vlídnější než tví vlastní příbuzní. Jednoho dne si ale najdeš cestu domů. Objevil jsi krásu přírody rozhodl se žít daleko od konfliktů Zapovězených zemí. Když jsi nakonec opět vyšel do světa, bylo to s nově nabytou silou.

V mládí jsi našel poklad, označený symbolem tvého boha. Vyložil sis to jako důkaz toho, že bůh schvaluje tvé počínání, byť ostatní to tak neviděli. Možná, že po pokladu pátrá ještě někdo jiný.

V dospělosti jsi vykonal pouť, která tě provedla celými Zapovězenými zeměmi a naučila tě skrývat se před krvavou mlhou. Sotva jsi přežil, ale nakonec jsi po mnohých útrapách stanul v cíli. Na namáhavou cestu nikdy nezapomeneš.

Kobzol

Ork pocházející z hloubky Arinských hvozdů.

Z dětství si toho moc nepamatuju. První co si ze svého života pamatuju, že během tažení proti princi Arthasovi. Z ničeho nic jsem stál u základny v temném hvozdu a poslali mě těžit do dolů, řekl jsem si „tak já teda jdu“ a šel jsem. Byla to strašná práce, pořád do dolu pro zlato a hned jej zanést do základny a to samé pořád dokola. V podstatě se ork nezastavil, protože když jsem těžil, už stál před dolem další ork, že chce taky těžit. Strašné!!!

Pak došlo velení k poznatku, že sice máme hromadu zlata, ale nemáme žádné dřevo, tak mě poslali do lesa pro změnu těžit dřevo. To bylo úžasně osvěžující, dřevo se nenosilo do základny ale na pilu. Fantazie!

Když už jsme měli dostatek dřeva i zlata, poslali mě postavit farmu. Musela být přímo skvělá, protože mě pak hned poslali stavět kasárna. Ty už se asi zas moc nepovedli, protože jsem pak stavěl zase smradlavou farmu ….

…. A pak přijeli vojska prince Arthase a všechno nám pobořili…. Zasraní lidé, nesnáším je!!! Jednoho dne je Horda zašlape do země!!!

Jen díky obrovskému štěstí a své pověstné houževnatosti jsem vyvázl živý …. Vyhrabal jsem se z hromady mrtvol, s nesmazatelnými ranami na duši. Prakticky jsem zůstal sám, ale nikdo o mě nevěděl. Našel jsem důl, postavil u něj novou základnu, farmu a svatyni, přišel velitel, další dělníci a přeživší bojovníci, přiletěli wayerny… Za zásluhy mě povýšili na Vlčího jezdce. Dostal jsem Vlka, meč a koženou čapku, a že prý pojedu v první linii do boje. Jeli jsme vyprášit toho prokletého červa Arthase. Tentokrát ten syčák jel v čele hordy nemrtvých! Jakt to?!? … nesnáším nemrtvé!!! Jednoho dne, až se hordy spojí, budou litovat, že vylézali z hrobů.

Po krátkém ale o to ničivějším střetu, náš velitel zavelel k ústupu… bylo to chvíli před tím, než mu samotný Arthas rozťal hlavu svým mečem ve dví. Z bitvy jsme vyvázli dva, já a můj nejlepší kamarád Zork se svým bojovým vlkem Rafíkem, tak teplé jméno bych vlkovi nikdy nedal. Abychom se mohli připojit k hordě, bylo potřeba co nejrychleji projet temným hvozdem plným zasraných elfů. Nesnáším elfy!!! Jednoho dne si ty naduté dobytky podrobíme a necháme je vypálit všechny lesy, pak je sežereme.

Po krátké noční vzájemné dohodě, mě kamarád věnoval svého vlka a vybavil jídlem tedy věcmi potřebnými pro rychlé a nenápadné projetí temného hvozdu… hordu jsem zatím nenašel, tak jsem v pustinách zapovězených zemí.

Cháart

Skřet jezdec na vlku

Narodil jsem se jako sedmý syn našeho náčelníka. Se svými bratry jsme putovali a žili v lesích. Pomáhali jsme lidem a těm ostatním. Chytali jsme divoké vlky a dělali z nich dobré vlky. Zaháněli jsme lidem nestvůry a ještěry. Lidé nám za to dávali jídlo, ale málo. Co nám nedali to jsme si vzali, hlavně slepice. Mám rád slepice, slepici na ohni, slepici pečenou v popelu, slepici v omáčce. Lidi jsou ale moc majetní a nemají rádi, když jim někdo bere slepice. Lidé nemají rádi, když je někdo lepší než oni. Udělali na nás hon, celou naši tlupu rozdělili, rozehnali, několik mých bratrů zabili. Náčelníka upálili, bojoval jsem statečně až do padnutí, hodně lidí jsem zmrzačil svým prakem. Teď se ale toulám a hledám, novou tlupu.