Kněží dokáží prostřednictvím bohů konat veškerou obvyklou magii založenou na povolání zaříkávače a někteří samozřejmě mohou ovládat magii spadající i pod mastičkáře. Toto umění, ale nepramení z moci bohů. Jedná se toliko o hluboké znalosti přírody, jak bude uvedeno níže. Kněží se věnují především tvorbě léčivých nápojů a elixírů, protijedů a dalších veskrze užitečných látek.
Co se týče alchymistovi schopnosti tvořit umělý život, tak nelze říci, že by to bohové nedokázali. Nicméně není znám případ, že by se o to některý kněz byť jen pokusil, natožpak úspěšně. Takové chování by bylo než proti zákonům a přikázáním, které bohové lidem dali.
Při sesílání kouzel pomocí schopností povolání se kněží zpravidla dovolávají jména některého z bohů. Panteon je rozdělený tak, že každý z bohů má daný okruh své moci. Ale lze v podstatě vzývat jméno kteréhokoli z nich za jakýmkoli účelem. Požehnání i kletby bývají pronášeny většinou nahlas, zvláště v případech sesílání na více osob. Kněží se totiž snaží hlavně vzbudit u druhých strach z bohů a jejich hněvu nebo v případě požehnání usilují o vděčnost požehnaných a růst vlivu svého boha.
Základem magických obrazců tvořených kněžími jsou obětiny. Ty slouží jako zásoba surovin pro tvorbu obrazců. Obětiny musí být darované dobrovolně a to přímo knězi nebo v chrámu či ve svatyni. Obětinami bývají většinou polní plodiny nebo drobná domácí zvířata, ale také vajíčka, sošky a jiné výrobky. Aby byla obětina aktivována, musí strávit dobu alespoň do soumraku nebo do rozbřesku v chrámu nebo svatyni.
Malou vesnickou svatyni je kněz schopen sám postavit. Budování svatyní je součástí dovednosti Učenost. Budování svatyně je však záležitost na delší čas. Je nutné vybrat vhodné místo, připravit sošku boha, provést náboženské obřady apod.
Pravidlo: Příprava svatyně trvá nejméně dobu do slunovratu nebo rovnodennosti a je nutné na ni vydat suroviny v hodnotě nejméně dvou tuctů grošů. Pokud nejsou do svatyně přineseny do další rovnodennosti nebo slunovratu obětiny v hodnotě alespoň 1 groše, pak svatyně zanikne a je potřeba ji znovu obnovit.
Obětiny v chrámech ve městech a městečkách nelze většinou získat jen tak, ale je nutné se o ně zasloužit. Obětiny v menších vesnických svatyních může kněz většinou využít bez omezení. Na takových místech však nelze mimo dobu svátků očekávat velké množství obětin a tím i surovin. Obyvatelé si také nejspíš budou dávat velmi velký pozor na to, kdo jim z jejich svatyně obětiny darované bohům odnáší.
Aktivní obětiny lze pak použít tak, že je kněz spálí na místě, kde chce obřad provést. Pronáší při tom modlitby k bohům a zaklíná požadavaná kouzla. Popel a zbytky pak rozmístí do prostoru, který má požadovaný obrazec obstarávat.
Nová rasová zvláštní schopnost společná pro lidi, trpaslíky a ludky.
Kněz
Jeho plamená slova, jimiž šíří svoji víru, se vrývají těm co naslouchají pod kůži.
Postava získává nadání (2 manévry) ve vlivových akcích, při nichž hájí zájmy svých bohů a náboženství. (bez aktivace, Vliv)
Kněží jsou ve světě nových národů respektovanými osobami, které si snadno zíkají důvěru. Nicméně respekt je přeci jen vykoupený omezeními. Mezi kněžími se tvoří hierarchie a náboženští hodnostáři se začínají zapojovat do záležitostí světské vlády. Z toho mohou plynout pro kněze různé nepříjemnosti - povinnost podřídit se nadřízenému nebo nepříliš vřelé vztahy ke kněžím v některých krajích.
Povinnosti se mohou vztahovat také k chrámům. Jejich provoz je drahý, a tak každý kněz musí něco ze získaných obětin a darů vždy odevzdávat do společného jmění. Občas mu také může být nařízeno, aby setrval po nějaký čas v chrámu a rozmlouval s bohy nebo vykonával služby pro věřící. Za to vše mu však může být odměnou možnost využívat zázemí chrámů všude tam, kde se nějaké nalézají.
V jiném postavení však jsou různí poustevníci, potulní kněží, samozvaní věrozvěsti, rytíři víry a další podobné živly, které se k víře v bohy hlásí a šíří ji mezi lidem. Ti také mohou využívat moci modliteb, vzývání, ochranných znamení a věšteb. Tyto osoby se nemusí zpovídat žádným představeným a ctít podivné hierarchie, které jim jsou jen pro smích či zlost, neboť odpoutávají mysl člověka od poznání bohů a jejich přikázání. Proto však jsou také v nepřízni kněží a hodnostářů, co chrámy spravují, neboť tím podtrhávají jejich snažení.
Podobně jako v případě magie bohů i magie duchů je založena na tom, že kouzelník se snaží přemluvit jinou bytost, aby kouzlo v podstatě provedla za něj. Respektive přemlouvá ducha, aby na sebe vzal nějakou podobu nebo nějak zapůsobil na hmotu či vstoupil do cizího těla a převzal nad ním kontrolu. Další možnost je rozmlouvání s duchy a získávání informací nebo rad od nich. Většina duchů má slabinu na kterou je lze nalákat a existují proti nim prostředky, kterými je lze zahnat nebo vypudit z míst, kde není jejich přítomnost žádána.
Magie duchů je schopná provádět magii podřazenou pod zaříkávače a z něj odvozená pokročilá povolání. U alchymisty jej lze použít toliko pro vyvolávání umělého života. Magie duchů má však také přesah do snového světa se kterým je spjata.
Při kouzlení skrze duchy musí kouzelník oslovit ducha ze svého okolí s žádostí o pomoc. Kouzlení může probíhat buď za okamžitou protislužbu. To znamená, že kouzelník okamžitě poskytne duchovi něco na oplátku. Může jít o potravu nebo nějaký dárek, kterým si ducha nakloní. Kouzlo však lze provést také na dluh. To znamená, že kouzelník dá slib protislužby, kterou splní v budoucnosti. Tyto protislužby a dárky mají většinou povahu jednorázovou a opakující se protiplnění jsou vzácná nebo se týkají žádostí o dlouhodobou službu duchů (např. ochrana domovů) a přichází v úvahu tedy u dlouhotrvajících kouzel. Zapojení vhodné protislužby může být dokonce odměněno výhodou při pokusu o seslání kouzla.
Většinou se předpokládá, že kouzelník má vhodnou věc k podarování ducha u sebe nebo slíbená protislužba je něčím triviálním (vyčištění studánky od spadeného listí, symbolické zkropení kořenů stromu vodou atp.). Ale některá kouzla mohou být rozsáhlá a významná a součástí příběhu může být také získání odpovídajícího zadostiučinění za pomoc při jejich seslání.
Duchové se mohou zpravidla volně pohybovat v prostoru, třebaže nejvíce setrvávají ve svých hmotných schránkách (například duše lidí se prý ve spánku toulají po okolí). Duchy je však možné požádat aby setrvali na určitém místě, které mají strážit svojí mocí.
Magické obrazce mají tedy podobně jako požehnání a prokletí nejčastěji podobu dárku pro ducha, který ho má udržet na místě. Darovanými věcmi může být jídlo, cennosti nebo jakákoli jiná věc, která by se duchovi mohla líbit. Jinou možností je lapení ducha v prostoru. Někteří duchové totiž nesnáší určité materiály, byliny nebo jiné látky a nedokáží se přes ně dostat, byť by byly pouze kruhem na zemi rozmístěné. Takto lapený duch pak pod slibem propuštění ochotně slíbí vykonání příslušné služby. Materiál použitý na tvorbu obrazců má samozřejmě formu surovin v obou zmíněných podobách.
Stejně jako u sesílání zaklínadel je možné i v případě tvorby magických obrazců udělit výhodu, jestliže hráč využívá hlubšího poznání světa duchů.
Duchové umí také předávat své vlastní zdroje a ukládat je do magických amuletů. Ne každý duch je však takový. A stejně jako u kouzlení žádá za odměnu nějakou protislužbu nebo dárek v podobě surovin. Výjimkou je zvláštní schopnost zaříkávače Moc amuletu, která by se však v tomto případě mohla jmenovat spíše Přítel duchů.
Alchymisté studují umění jak ovládat duchy a poutat je ke hmotě. To vše se však děje proti vůli spoutané duše. Jedině tak ji lze totiž přinutit, aby do nějakého těla nebo předmětu vstoupila trvale.
Pro poutání duší používají kombinace návnad a pastí do kterých duše polapí a pak je umístí do těl nebo předmětů Pak jim nutí svou vlastní vůli. Duše se pochopitelně brání moci alchymisty a také její násilné vtělení způsobuje, že nedokáže tělo ovládat zcela přesně.
Elfové, skřeti nebo krollové si mohou zvolit následujíc rasovou ZS:
Znalec duchů
Ve světě duchů se pohybuje stejně jako ve světě lidí a ví, co který duch žádá.
Postava se může dopředu pokusit zjistit zda jí bude nějaký duch přátelsky nakloněn a jakou službu bude požadovat pokud postavě pomůže. (aktivace: 1 vliv)
Jak bylo napsáno, magie duchů je vlastní spíše původním národům poloostrova. Přitom však každý z nich má vlastní způsob jak duchy uctívat. Lidé, trpaslíci a ludkové čerpali své znalosti démonologie zejména od skřetů. Mezi moudrými z řad lidí je však hojnější spíše elfská moudrost a magie.
Ačkoli tedy lidé obecně věří v existenci duchů a uctívají je ve svých domech, posvátných hájích atd., jsou tyto jejich zvyky silně pod vlivem kněžích, kteří se snaží víru v duchy vyvracet jako pověry a vzpírání se božím úradkům. Proto se ti kdo aktivně provozují magii duchů spíše skrývají a její praktikování je více či méně na úrovni veřejného tajemství. Záleží tak kraj od kraje, jak je postavení kněžích silné a jak hluboce je víra v duchy zakořeněná mezi lidem. Podle toho bude místní lid nakloněn těm, kteří kouzla magie duchů provádějí.
Pokud jde o duchy samotné, ti samozřejmě s postavami aktivně interagují. Kouzelníci, kteří se budou chovat k duchům nevhodně, povýšeně, budou je nutit násilím, mohou počítat s odplatou. Duchové si mezi sebou mohou sdělovat jak se k nim který kouzelník chová a podle toho se začít chovat. Mohou odepřít své služby nebo na kouzelníka sami zaútočit. Naproti tomu výhodou je, že s nimi lze relativně snadno komunikovat, jsou takřka všudypřítomní a i mezi duchy samotnými panují různé vztahy, které lze využívat, což již bylo ostatně napsáno.
Různé nápoje, prášky a pokrmy působí na tělo a jeho prostřednictvím také na duši. Mastičkáři, šamani a alchymisté studují působení rostlinných a živočišných šťáv nebo moci kamenů na těla lidí a zvířat. Anebo míchají různé látky a sledují reakce mezi nimi. A to vše si zapisují a zaznamenávají. Vše neustále zdokonalují a přizpůsobují.
Avšak v případě elixírů, vrcholu tohoto umění, jde o něco víc. V elixírech bývá totiž extrahováno něco ze samotných duší. Sice jen drobné střípky nebo třísečky, ale přece jen kousky duší, které tvůrci elixírů hledají po celém světě na svých cestách a sbírají je tam, kde byly poztráceny. Tyto kousky duší žijí v příbězích, ale leží také na různých význačných místech a dlí v různých předmětech. Není proto divu, že při použití elixíru se dostavuje nakrátko pocit, jakoby člověk nebyl zcela sám sebou. To kousek duše někoho jiného na chvíli přebírá vládu nad naším tělem i myslí.
Umění vědmáků spočívá v prvé řadě v jejich znalostech. Tím se blíží zaříkávačům, kteří se také spoléhají na znalost světa duchů. Odtud také pramení v podstatě oprávněné dohady o tom, že umění vědmáctví pochází z toho, co se lidé dozvěděli od skřetů nebo elfů. Samotné znalosti by však stačily sotva na chabou obranu proti těmto bytostem. Odolat zbraním nepřátel v otevřeném boji by ale nešlo. Proto vědmáci utužují svě tělo a mysl pomocí esencí, které jim umožňují dostat se za hranice lidských možností. Cena je však úměrná takovému daru.
Esence pod jejichž vliv se vědmáci dobrovolně vydávají jsou dryjáky z nějhorších. Tyto lektvary a prášky mají dlouhé působení a jejich následky pro tělo a mysl bývají zhoubné. Ihned po požití se dostaví na nějaký čas křeče a zimničný třas. Srdce začne divoce bušit a čelo se orosí studeným potem. Útroby spaluje žár a v hlavě zní šepotavé hlasy.
Vstupem do snového světa jako světa duchů není vlastně ničím jiným, než odpoutáním vlastní duše od těla. Jejím odpoutáním se od těla jí umožníme putovat naším světem stejně snadno jako to umí ostatní duchové. Duše se tak může dostávat téměř v nulovém čase na jiná místa a dokáže také cestovat v čase. Na svých cestách však potkává také ostatní duchy a ti mohou duši jak pomáhat, tak jí i bránit.
Esence, která umožní duši odpoutat se od vlastního těla je čistě záležitostí každé kultury nebo postavy. Jejími společnými znaky je nutnost oslabit vazbu duše a těla a vylákání duše ven mimo hmotnou schránku. Skřeti dávají přednost bubnování a skřekům. Přitom konzumují syrovou krev obětovaných zvířat. Krollové se oddávají ohni, do kterého sypou vonné byliny nebo v něm pálí tuk a kosti zvířat, pak se sami žhavými uhlíky trýzní. Elfové naopak dávají přednost meditaci pod hvězdami nebo otevřeným nebem. Přitom hledí na hvězdy nejen přímo, ale také sledují jejich odraz ve vodě posvátných elfích jezer a tůní.
Snový svět skřetů a krollů je na první pohled stejný jako svět běžný. Je plný lesů, luk, tůní a mořských plání. Každému, kdo do něj vstoupí je určeno zvíře, které musí nejprve ulovit či lapit. Do doby, než se mu to podaří, nejen, že nebude moci z toho světa odejít, ale ani z něj nezíská nic z toho, co v něm hledá. Krom zvířat ale obávají snovou krajinu různí strašliví duchové v podobě stínů, kteří se snaží za pomoci kouzel lapit návštěvníky a získat od nich co zrovna potřebují - informace, jejich krev nebo vstup do běžného světa. Proto je bezpečnější se do snového světa vydávat ve dne než v noci.
Snový svět elfů je chladný, neboť se nachází mezi hvězdami. Je plný neviditelných stezek po nichž musí poutník kráčet mezi jednotlivými světly, u nichž se nalézají odpovědi. Je snadné v něm sejít z cesty a spadnout do ledových propastí. Jsou zde světla která pomáhají a návadějí i bludné lucerny mámící poutníky. Jsou zde stezky a lávky úzké jako paprsky slabých hvězd a široké silnice slunečního a měsíčního světla.
To že se šamani umí dorozumívat se zvířaty je také do značné záležitosti dáno jejich hlubokými znalosti o nich. Ale jejich schopnosti dalece převyšují umění prostých psovodů, chovatelů koní a dalších povolání, které se zabývají chovem a ovládání zvířat. Šamani těchto vyjímečných schopností dosahují díky tomu, že v sobě nalézají něco ze zvířat samotných. Duše šamana je více podobná duším zvířat než je tomu u ostatních lidí. Ale většinu času je tato stránka zakryta za závojem rozumu a zakryta dědictvím lidského rodu. Není lehké pod tento závěs nahlédnout.
Šaman musí svoji tělesnou schránku připodobnit tělu zvířecímu. K tomu mu slouží pomalování a převleky a také pohyby, které od zvířat vypozoroval a jejich zvuky. Říká se, že šaman se snaží vysvléct z kůže lidské a nasadit si tu zvířecí. Pak totiž i duše uvěří, že přestala být člověkem a začne se chovat podle pudů, které má v sobě hluboko uloženy a zákonů přírody, které platí pro vše živé. A tak šaman na nějaký čas přijme způsoby zvířat a stane se spíše divokým tvorem než člověkem.