Pověst "O Silrondovi"

Sklesne oheň s nebes
k večeru jak zrána znova vystoupí,
má milá, s tebou jsem šťasten
když dlíš v mém náručí.

A navždy pro tu chvíli budu
a k slunci se modlit též,
ať přijde znova příští den,
jak jarní zlatý déšť.

Ať se znovu skloní
a já položit svou hlavu
bych mohl ve tvůj klín
a říci dobrou zprávu.

Silrond byl králem elfů u jezera Palúrë. Podle báje sídlil v nedalekých horách na severu mocný čaroděj Fairilfirin, jenž byl nesmrtlený a žil ve svém hradě. Každý den se prý koupal v prameni života a tím se udržoval při životě, ač byl velmi stár. Silrond zatoužil po nekonečnosti života a vydal se do hor nabrat kouzelné vody do měchů aby si z ní pak připravoval lázeň. Avšak Fairilfirin jej zajal a věznil ve své pevnosti.

Každý den se vracel čaroděj z hor vysílen a nechával Silronda, aby mu připravoval koupel na večer. On tajně nabíral vodu do svých vlastních měchů a každý den měl jí víc a víc. Jak mile je všechny naplnil, dolil poslední káď pro Fairilfirina, vzal své věci a dal se o překot dolů z hor. Čaroděj jej hned začal pronásledovat. Silrond běžel tak rychle, až zakopl a měchy se mu toztrhaly o ostré kameny a balvany. Ač celý mokrý doběhl do údolí a vrátil se zpět do svého království.

Avšak voda z pramene, kterou nabral a jenž zkropila jeho tělo, prodloužila život nejen jemu, ale i jeho potomkům a nyní již téměř ve všech pokoleních elfských proudí něco ze Silrondovi krve.

Ti jejichž linie je nejpřímější Silrondově, dožijí se i čtyř století, on sám prý, žil a panoval po sedm set padesát šest let. Průměrný elf na světě dlí asi sto sedmdesát pět roků. I tak jsou však některé enklávy elfů dosud netknuté silrondovým rodem. Téměř všechny z nich, především na severu, v odlehlých částech tamních hvozdů, považuje toto za svůj vyjímečný stav a představení místních obcí úzkostlivě dbají na to, aby rodokmeny místních nebyly zaneseny dlouhověkou krví.