Černá kovadlina

Období: zimní slunovrat 1279
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Elerion, Froliš, Hanibal, Le Pich, Lothar, Vločka
Datum: Vánoce 2011

Stáhnout si můžete pro publikování upravenou a o zbytečný děj osekanou verzi příběhu o černé kovadlině, který si můžete sami zkusit zahrát.

Na hranicích Ostředku s Meziříčím a Trpasličím královstvím v dědině Vřesová leží panství Tibora z Vřesové. Nevýznamného zemana, který dostal do správy dvě vsi a mlýn. Nebýt toho, že tu stojí stará dřevěná tvrz, byl nejspíš pouhým rychtářem s chalupou. Jako levoboček pána z Železné hory obsadil úřad teprve před třemi lety.

Sotva přišla zima, přitáhla s mrazem a sněhem na jeho panství podivná společnost tří trpaslíků. Bratři Gustafsonové začali provádět průzkum, zda by se tu nedaly těžit rudy nebo zemní uhel. Po zemanovi nic nechtěli a podle práva každé ložisko stejně patří zemskému sněmu, tak co. Trpaslíci se ubytovali v Záhnanicích u statkáře Švestky a začali se potulovat po okolí, dokud nenapadl sníh.

Jaké bylo zemanovo překvapení, když okolo slunovratu dotáhla další parta cizinců. Tentokrát to byli samí lidé, zároveň však velmi roztodivná společnost. Jižan z Pomoří s loutnou, dva podivíni odněkud ze severu, kterým šlehala z očí čertovina. Další byl kluk, co se sotva pustil máminy sukně, ale už nosil u sebe meč a hubu měl drzou a nevymáchanou. Tajemný plavovlasý chlápek v obličeji s patrnými rysy starého národa. A nakonec jakýsi řízek, který vypadal, že pro ránu nejde daleko.

Cizinci se účastnili pouti na posvátný kopec Radigóru, kde leží svatyně. Při cestě na horu se jim podařilo zahnat smečku hejkalů číhajících na procesí nesoucí obětní dary. Za jejich hrdinný čin je zeman pohostil na své tvrzi a najal je na další úkol. Zjistit, co mají za lubem bratři trpaslíci. Zeman proto pozve trpaslíky na hostinu, aby je seznámil se svými hosty a společně se pokusili dostat z nich nějaké informace.

Po dobrém jídle, pití a výměně zdvořilostí se však řeč stočila na to, co zatím trpaslíci v kraji našli. Po chvilce vykrucování a vyhýbavých odpovědí zemanovi došla trpělivost. Rozhořčeně začal trpaslíkům vyhrožovat, že jestliže neprozradí oč jim jde, nechá je zavřít, protože všechny ložiska rud do pěti dní jízdy od tvrze patří podle zemského práva sněmu a oni tady nemají co čmuchat. To bratry vyplašilo a raději prozradili, co v kraji hledají. Jejich rodina kdysi sídlila v dole na úbočí Jezerní hory, jejíž hřeben tvoří zemskou hranici. Nechtějí nic jiného, než to místo navštívit. To zemana uklidnilo, zvěsti o tom, že Jezerní hora byla kdysi obydlená trpaslíky, už slyšel. Přesto si vynutil, aby bratři využili ochranu jeho hostí, kteří se dobrovolně nabízejí, že výpravu na Jezerní horu s nimi podniknou.

Třídenní cesta na úpatí hory, pod kterou se rozprostírá jezero a z čehož tedy pramení její název, proběhla téměř nerušeně, nebýt nepříjemného nočního vichru a bludiček, které málem zlákaly některé členy výpravy do děr, které někdo neznámý prosekal v ledové hladině plesa. Navíc se ukázalo, že na některých místech pod ledovým příkrovem plavou čerstvé mrtvoly jiných trpaslíků. Bratři Gustafsonové museli zase poodhalit něco ze svého plánu. Podle trpasličího práva, je Jezerní hora, Göstertind, dosud jejich. Tedy je rodinným majetkem, který se museli nedobrovolně opustit před mnoha a mnoha lety. Konkurenční klan trpaslíků se sem ale vydal a naleziště zabral. Bratrům nejde o získání dolu samotného, ale kusu dědictví, který nešel odnést. Černé kovadliny.

Druhý den se družina vydala na výzvědy očíhnout dění v dole. Ukázalo se, že trpaslíci, kteří jej začali obývat se v něm jen hemží a čile kutají. Před vchodem do sloje ležela již pěkná hromada hlušiny a mlýnky na rudu jely naplno poháněné vodou z bystřiny. Bylo dohodnuto, že v noci se pokusí část družiny v plížit dovnitř a najít kovadlinu, zatímco ostatní budou krýt ústup.

Podrobnosti nočního přepadu jsou dnes již předmětem dohadů. Jisté je jen to, že jeden z trpaslíků pojal nápad, že zavalí šachtu, aby cizí klan nemohl ložisko vytěžit. Při přípravě svého záměru se ale prozradil. Začal zběsilý boj ve tmě a úprk z tábora. Půlelf Elerion však ve zmatku našel v přístřešku štajgra to, co všichni hledali. Na hranici sebeobětování se mu podařilo Černou kovadlinu odnést. Vysloužil si veliké uznání od vousatých bratrů. A tím bylo naplněno také poslání družiny. Zjistila co potřebovala. Zemanovi sdělili, že trpaslíci našli zbytky zetlelého dědictví, které hledali. Ve společnosti trpaslíků pak postavy opustily příhraničí. Od Leifa Gustafsona pak dostali za odměnu a diskrétnost darem zbraně vykované na Černé kovadlině.