Jak se chopit panství

Období: únor - červenec 1282
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Le Pich, Lothar, Tonda
Datum: únor 2017

Vaše Milosti, biskupe Juliáne,
předně tohoto dopisu se Vám chci co nejsrdečněji omluvit, že jsem zprávu o mém snažení ve věci posílení pozice církve Svaté pětice na novém území rytíře Lothara nezaslal dříve, leč tento kraj je velmi zanedbán jak po duchovní tak po fyzické stránce a byl jsem velmi zaměstnán s tímto neutěšeným stavem něco udělat. Předně mi dovolte shrnout pár faktů. Rytíři Lotharu Bezradském bylo, za jeho činy při návratu uloupených ostatků svatých mučedníků, dáno do správy léno nacházející se severně od Lesního Vranova na samém trojmezí Ostředku, Podhůří a Hvozdu. Panství čítá prozatím pouze dvě vesnice, větší Panská Ves se zhruba dvaceti statky a menší Šípkové skládající se z pouhých tří statků.

Na Lotharovo léno dorazili jsme v únoru léta dvanáctistého osmdesátého druhého. Mé první kroky směřovali ke zjištění toho, jak jsou na tom místní obyvatelé s vírou ve Svatou pětici. Výsledek mých zjištění byl ten, že mnozí v Pětici věří, zejména v boha Starce, ochránce obydlí, a Žírna, boha úrody, leč je zde silně zakořeněná víra ve staré bůžky. Lidé se k nim v modlitbách obracejí, protože mají za to, že je tato božstva ochrání hlavně před lesními běsy a nemrtvými, kterými se okolní lesy doslova hemží. Rozhodl jsem se tedy, že ve jménu Pětice vyženu tato bezbožná stvoření z kraje a tím lidem ukážu cestu k jediné pravé víře.

Od syna předchozího správce, Otakara Wilda, jsme se dozvěděli, že Šípkovou ohrožují zejména hejkalové a jezinky a na cestě mezi Šípkovou a Panským je často vídán jakýsi přízrak. Severně od Panské je velké pohřebiště z dob skřetích válek, tam místní již několikrát zahlédli povstávat z hrobů umrlce a jiné nemrtvé. Západně od Panské nacházejí se močály s vodními běsy, jako jsou vodníci a mlhavci, v lesích pak se poslední dobou začíná objevovat větší množství lesních elfů z Hvozdu. Také nám Ota naznačil, že bývalý správce léna, jistý statkář Forst, je z našeho příjezdu velmi rozladěn a bude proti nám pravděpodobně poštvávat místní.

Obyvatelé celkově byli zde rozsvářeni, závist a pomluvy byly cítit za každým rohem, jakoby však tento stav byl přiživován něčím nepřirozeným. Tonda Bral, ludka a člen naší družiny, objevil příčinu těchto svárů. Byl jimi plivník, domácí běs, kterému činí potěšení štvát lidi proti sobě a dělat mezi nimi zlou krev. Nastražili jsme na něj několik více či méně úspěšných léček. Jednoho člena Lotharovy družiny, Bjorna z rodu trpaslíků, při tom plivník ošklivě poplival, což u něj mělo za následek dočasné pominutí smyslů. Nakonec byl běs dopaden a z lidských srdcí rychle vyprchala téměř všechna zášť a závist.

Jistě tomu dopomohli i slavnosti, které uspořádal pan Lothar ve snaze přiklonit si na svou stranu místní sedláky. Ty proti němu neustále poštvával statkář Forst. Aby těmto jeho snahám učinil Lothar přítrž, sezval do Šípkové sněm největších statkářů. Tam je přesvědčil o svých dobrých úmyslech jak podpořit rozvoj kraje, z něhož jistě i oni budou míti nemalý užitek. Statkáře si na svou stranu přiklonil, ale pan Forst ještě neházel luk do pšenice a nevzdával se boje o vliv na tomto panství. Pomoci mu k tomu měl jeho příbuzný z Vranova a jeho žoldáci. Fojtkovi nečisté úmysly však byly zavčasu odhaleny a ten nakonec s pokorou uznal pána Lothara jako legitimního vlastníka panství.

Když jsem odjížděl ze šípkovského sněmu zpět do Panské, bohové ke mě promluvili a já vycítil přítomnost přízraku, který se už už chystal přepadnout projíždějícího statkáře. Bytost se zalekla a zmizela v mokřadu. Po delším pátrání jsem zjistil, že je to nemrtvá mavka. Kdysi bývala dcerou místního hospodského, ale z nešťastné lásky sáhla si na život a tím se navěky proklela. Spolu s Otakarem jsme tuto bytost, šířící kolem sebe jen zmar a beznaděj, přemohli a díky řádnému pohřbu, doprovázenému modlitbami ke Svaté pětici jsme navždy zlomili její prokletí, cesta se tak pro poutníky stala znovu bezpečnou.

Jen co jsme kraj zbavili jedné nemrtvé hrozby, objevila se další a mnohem vážnější. V Panské se začala šířit podivná epidemie, nakaženým objevovali se na těle mokvající boláky a hnisavé vředy. Nemoc nápadně mi připomínala nákazu, se kterou setkal jsem se již v minulosti. Tehdy ji šířili umrlci moronoši. Vypátrali jsme, že nákazu přinesl do vesnice jistý Janek. Odvážný chlapec, který se vsadil s ostatními pohůnky, že přečká noc na starém pohřebišti severně od Panské. Tam jej však napadli umrlci a on si jen tak tak zachránil svůj život. Leč udělal by lépe kdyby na pohřebišti býval život položil, za tři dny v hrozných mukách vydechl naposled a ještě předtím stačil nakazit další nešťastníky.

Tondovi se po počátečních nezdarech podařilo dostat mor pod kontrolu a já jsem se jednou pro vždy vypořádal s hrozbou umrlců. Bohové stáli při mne a dodávali mi sílu, když jsem za bezměsíčné noci, vyzbrojen jen svým stříbrným mečem a vírou, vracel nemrtvé zpět k věčnému spánku. Vesničané jistě té noci ani oka nezamhouřili jak strašné zvuky se ze pohřebiště nesli a jak záblesky svatého světla ozařovaly celé okolí.

Další problém, který bylo potřeba vyřešit byla vzrůstající hrozba elfů z Hvozdu, snažících se za každou cenu rozšířit lesy zpět na úkor úrodné půdy, používali k tomu své nečisté elfí magie. Tomuto bránil zejména Froliš z Morávie. Držel elfy mimo osetá pole hlavně díky svému luku a přírodní magii. S jeho praktikami nemůžu tak úplně souhlasit, ale měl výsledky. Dokonce se nám podařilo rozšířit území vhodné pro vznik nové osady, vykácená plocha dostala název Frolišův klín. Elfové pro nás, ale nadále představují reálnou hrozbu a budeme se před nimi muset mít stále na pozoru.

Ale abych Vám, Vaše Milosti, nepopisoval jen problémy, došlo i na radostnou událost. Rytíř Lothar pojal po žních za choť dceru pána ze Smrku, Liběnu. Svatba konala se na hradě nevěstina otce a proběhla podle místních zvyklostí s požehnáním Svaté pětice.

Po této události našel jsem si konečně trochu času sepsat Vám tento raport. Bezprostředních ohrožení panství jsme se s úspěchem zbavili a naklonili na svou stranu místní obyvatele. Bude teď mnohem snazší začat budovat tolik potřebný klášter, komendu a další stavby nutné pro rozvoj kraje. Na podzim chci vytipovat vhodné místo pro stavbu kláštera a začnu shánět potřebné vybavení, domluvím stavitele a pomocníky, tak aby se hned zjara mohlo začít budovat.

Zároveň bych Vás, Vaše Milosti, chtěl požádat o pomoc v podobě jednoho či dvou bratrů ve víře, kteří by mi pomohli v mém snažení. Mohli by mi být nápomocní s běžnými povinnostmi, v době mé nepřítomnosti dohlížet na stavbu, konat pravidelné bohoslužby a rozšiřovat naši víru.

Nechť Vás tento list zastihne v plném zdraví

bratr Brus Weine

Konečně jsem se zase po dlouhé době dostal k pergamenu, přes to trmácení s těmi lidmi hobit nemá ani trochu času sám na sebe a na své záležitosti. Ne že bych neměl dobrodružství rád, jsem přece Bral, ale ta naše hobiti povaha se hlavou obelstít nenechá. Stejně jako tomu bylo na poslední výpravě, po dlouhé době jsme se na delší čas zdrželi na jednom místě, Pánská, větší díru jsem dlouho neviděl. Ale co na plat když ji Lothar získal pro sebe. Někomu se určitě ulevilo že se té přítěže zbavil.

Hned jak jsem do tohoto prokletého kraje vstoupili jsem věděl že tady se mi líbit nebude a hned jak jsme vstoupili do panské bylo jasné, že místním taky moc po chuti nebudeme. Ale bylo to jiné, nebyla to taková ta známá lidská nedůvěra.

Několik týdnů mi zabralo abych zjistil co stojí za těmi vražednými pohledy a taky se to neobešlo bez pár nepříjemností. Hold kdo se moc ptá moc se dozví. Nakonec jsem si stejně musel pomoct sám. Byl to plivník kdo mezi lidmi zasel semínko nenávisti. Několik týdnů jsem ho sledoval, potom zase on mě. Prostě taková hra na kočku a na myš, ale na mě si nepřišel. Pořád kolem sebe plival, bylo mu to houby platné. I když mě ve skutečnosti taky. Jak nad ním vyzrát, všechno jsem o něm věděl, ale jak ho dostat? Požádal jsem o pomoc Bjorna, trpaslíka z naší družiny. Ale ten opilý idiot na něj bez rozmyslu naběhl se sekerou a dostal plivanec rovnou mezi oči. Málem jsem se uplácal smíchy když jsem ho viděl. Nakonec jsem to nechal par týdnu uzrát a nějaký místní zaříkávač si s ním potom, co jsem mu dal potřebné informace, nakonec poradil.

Konečně klid a zasloužený odpočinek. Ani náhodou. Nějaká babka kořenářka šla na hřbitov severně od Panské sbírat pcháčí na lektvary a nebylo by to ono kdyby tam nááááhodou nedostala mor. Všichni si někde trajdali po okolí a mě nechali abych se s tím vypořádal. Stálo mě to hodně vzácných surovin abych dostal nemoc pod kontrolu a pak ji na dobro vymýtil. Nakonec se mi to po dlouhém vyvařování léčivých lektvarů povedlo. A nikdo si pro moji smůlu ani ničeho nevšiml. Ale kdo by stál o to na sebe zbytečně upozorňovat.

A tak nakonec se vše v dobré obrátilo a přišel jsem si na své. Lothar se oženil s tou písařovou dcerou co jsem mu doporučil. Svatby mám rád hobit se zadarmo nají a napije co hrdlo ráčí, hudba, tanec. Prostě zasloužený oddych. Jen ta hlava mi teď trochu třeští.