Období: únor 1284
Postavy:
Bjorn,
Brus Weine,
Krvavá Devítka,
Vulva,
Lothar,
Otakar
Datum: únor 2019
Pokračování zápisu z předchozí kapitoly.
na den svátku sv. Ljudmily
Dopolední karnevalový průvod nesl se v lehkém duchu a očekávání odpolední zábavy. Hned po poledni usedla porota za velký stůl před dřevěné jeviště a ke svému kusu nastoupil rytíř Vlaštovka. Jeho hra pojednala osudu Vodimíra a jeho družiny věrných, kteří se vypravili skolit Severního krále. Tento známý kus ozvláštněn byl pohyblivým vyobrazením draka se třemi hlavami, jež chrlily ohně a zmítali se sebou, jakoby by byly živé. Nebylo nám však dáno užívati si dlouho této potěchy.
Další se hotovil k vystoupení Král Kejklířů. Náměstí se rychlo zaplnilo do posledního místa. Své vystoupení začali však kejklíři nikoli na jevišti, ale sami zaparkovali své vozy na opačném konci rynku vedle sochy zakladatele města. Král Kejklířů vystoupil na žebřiňáky, pištci jeho začali hrát podivnou hudbu vrývající se do uší jako horké železo do masa. Král kejklířů pak začal mocným hlasem hanět panstvo i kněžstvo, nepravdivě a křivě mluvil, avšak takovým způsobem, že shromážděná spodina zaujata jeho projevem, prokazovala mu stále vyšší a vyšší náklonnost. Tu pojednou vyzval řečený, aby si lidé nasadili škrabošky, které jim dříve rozdal, čehož valná část shromáždění učinila. Následující chvíli popadl srocení na rynku nepředstavitelný běs. Lidé rozeběhli se k bednění, na němž seděli páni a paní, kněží i vážení měšťané a začali se na ně sápat, bezpochyby pod vlivem nečistého kouzla Krále Kejklířů. Městská hlídka pokoušela se davu bránit, avšak zcela marně. Brzy byli strážní ušlapáni nebo pobiti a mnozí páni a paní, jejich děti i měšťané, měštky a jejich ratolesti jakobysmet také zahubeni nebo zle raněni.
Zajisté by vše dopadlo velkým krveprolitím, avšak dostavil se na rynk slovutný rytíř Brus Weine z biskupského řádu Zlaté hvězdy, který přicestoval s rytířem Lotharem. Neohroženě se vrhl mezi stráže Krále Kejklířů, které pobil na hromadu. Také další členové družiny rytíře Lothara pustili se srdnatě do boje, čímž zachránili město od zlého osudu. Jistý Otakar skolil dle svědků krále kejklířů střelou do hlavy, činil se také vyslanec plemene trpaslíků Bjorn, jehož sekera udělila družině krále kejklířů mnoho ran. Nebyl to však konec všem nečistým trikům Krále Kejklířů, ve chvíli, kdy vydal ve své poslední křeči smrtelný výkřik, muselo to být zajisté jeho poslední prokletí, kterým propukla uprostřed davu na rynku ohnivá koule, jenž mnoho lidí zahubila. Prokletí dopadlo bez pochyby také do lovčího rytíře Lothara, který se rozběsnil tak, že jednou ranou zabil kopu posedlých občanů města srocených v davu pod tribunou.
Po té, co Král Kejklířů padl, vešlo opět do myslí lidí na rynku světlo namísto temnoty. Mnozí se nepamatovali, co v minulých okamžicích provedli. Z hradu povolaní strážní, kteří v té chvíli dospěli do městských ulic, uviděli obraz zmaru. Mrtvých bylo na pět kop, z toho několik urozených rytířů, pánů a měšťanů, jejich manželek, synů i dcer. Jmenovitě rytíři Andrej Beran, Dušan Vlk, Konrád Slavík a zemský mincmistr Slavoj Rys při obraně ostatních urozených pánů a dam na čestné tribuně byli davem ubyti a dále pán Jimram z Krasce se ženou Olenou a dcerami taktéž byli usmrceni a také pán Evarist ze Suchého Pole, který podlehl zranění hlavy, které utržil při bitce. Padl také pán Jan Oldřich z Chlumu, zemský místosudí.
Hradní vojsko pod vedením slovutného nejvyššího zemského purkrabí Vorazda Rudé Brady vtrhlo do ležení Krále Kejklířů a nenechalo v něm kámen na kameni. Nalezeny byly v něm čarodějné knihy a pomůcky pro nečisté kejkle, jež byly zas požehnání biskupa spáleny, stejně jako škrabošky, kterými byl omámen lid města a které byly za hlasitého klení ochotně do plamenů každým vrženy.