Období: srpen 1281
Postavy:
Brus Weine,
Krvavá Devítka,
Froliš,
Le Pich,
Lothar
Datum: červen 2015
Po strastiplné cestě záleským hvozdem družina dorazila pod kopec, na němž stály ruiny Vlčího zubu. Hradu vybudovaného někdy v dobách velké války proti skřetům. Celodenní průzkum okolí ukázal několik věcí. Za prvé, hrádek je stále obýván. Za druhé v jeho okolí se potlouká nějaký neznámý tvor se psími prackami, který však chodí po dvou.
Družina se rozhodla neponechat nic náhodě. Zatímco Lothar, Krvavá Devítka a Le Pich se vydají na hrad běžnou přístupovou stezkou a zkusí projít branou, jako řádní hosté, Brus a Froliš se pokusí proplížit a přelézt zadní hradbu, tak aby mohli jistit situaci a v případě potřeby zasáhnout ze zálohy.
Zatímco první skupinka se bez problémů dostala prošlapanou stezkou až přímo před vyspravenou bránu, Brus a Froliš se museli prosekat kopřivami a mlázím zarostlého temena kopce, na kterém hrad stál. Jakmile Lotharova družina prošla branou, ozval se v ní nastražený zvonec. Než se stihla družina porozhlédnout po nádvoří, vyšly ze vrat hliněného paláce dvě vysoké postavy, jako z kamene vytesané, nicméně s pohyblivými údy a beztvarými obličeji. A za nimi pán hradu, pán golemů, o kterém družině vyprávěli již dříve lapkové. Zanedbaný starý muž v potrhaném a popáleném rouše. Nezdál se být nepřátelsky nakloněn. Přivítal družinu, nabídl jí místo na nádvoří k utáboření se a dokonce je pozval k večerní tabuli.
Mezitím Brus a Froliš zkoumali nepozorvaně zapadlé kouty nádvoří. Podařilo se jim objevit ukrytý poklad lapků ve staré rozbořené věži. Také zpozorovali, že alchymistovi golemové střeží dva vchody do podzemí a nehnou se od nich. Poslední objev pak učinili na východní straně paláce. Zde se nacházela alchymistova komnata. Dveře do ní sice byly zamčené, ale s pomocí Frolišova kamenného kouzla se oba dobrodruhové dostali dovnitř. Kromě dvou alchymistických grimoárů objevili také vstup do hradního podzemí.
Pán hradu mezitím připravil hostinu jak nejlépe uměl. Hradní palác měl již dávno propadlé stropy a zbyly z něj jen čtyři obvodové zdi. Lapkové dříve alespoň provizorně opravili střechu, tak aby dovnitř kapalo jen na některých místech a měli se kam uchýlit v případě nepříznivého povětří. Uprostřed stál dlouhý stůl a lavice a nad nimi byly zavěšené jako lustry na řetězech dvě keramické vázy se svíčkami, které mihotavě osvětlovaly sál.
Družina zahájila konverzaci se snahou dozvědět se něco víc o svém hostiteli. Ten jim pověděl leccos o své minulosti a studiích na aqelské univerzitě. Bylo však zřejmé, že to se odehrálo již v dávné minulosti. Nakonec po dosažení titulu mistra z univerzity odešel a začal bádat sám na vlastní pěst. Le Pichovi se však celá tato historie nezdála. Jakoby před nimi jejich hostitel něco skrýval. Pokusil se jej donutit k vyjevení pravdy o své minulosti. Atmosféra hostiny se tím však prudce změnila. Hostitel se pod nátlakem dopálil a poštval na družinu své služebníky. Sám prchaje z místnosti pryč však netušil, že za dveřmi čekají Brus a Froliš, kteří jej skolili. Mnohem těžší bylo vypořádat se s kamennými golemy. Zbraně dobrodruhů se od nich odrážely, pokusy zamotat je do plášťů také nebyly příliš účinné. Froliš byl jedním z nich odmrštěn do rohu místnosti, kde zůstal ležet omráčený. Když už se však zdálo se přeci jen podaří na tato stvoření vyzrát, nastala něco nečekaného. V nádobách zavěšených pod stropem to zasyčelo a ozvala se obrovská rána. Střecha paláce nadskočila a začala se hroutit. Lothar, Brus a Le Pich se vrhli k východu. Froliše zachránil Lotharův sluha, Volek, který jej odtáhl z dosahu padajících trosek. Krvavá Devítkaovi, který se ještě potýkal s druhým z golemů, nezbylo, než proskočit zabedněným oknem. Průlet z prvního patra odnesla prasklá klíční kost.