Období: srpen 1281
Postavy:
Brus Weine,
Krvavá Devítka,
Froliš,
Hanibal,
Le Pich,
Lothar
Datum: leden 2015
Družina započala pátrání po ztracené relikvii. Rozhodli se vyjet do Nové Zhoře a začít pátrání v místě, kde došlo také k podobné krádeži. Bylo nabíledni, že obě události spolu souvisejí. Vydali se proto cestou přes Zálesí, kde již dříve vyprášili skupinu lapků. Po cestě se pokusí navštívit také jejich hlásku, Vlčí zub, o které se bandité zmiňovali v souvislosti s jejich vůdcem, jakýmsi pánem golemů.
Večer třetího dne cesty, který trávili z záleské krčmě, se strhla poměrně silná bouřka, jak ostatně bývá v horkém srpnovém dni zvykem. O to více dobrodruhy překvapilo, když jim hostinský přišel do pokoje oznámit, že mají návštěvu. Ukázalo se, že kněz Mojmír, podřízený Darbogastův, se rozhodl družinu následovat pod záminkou studijní cesty. Sdělil družině, že má vážné obavy z nastalé situace a také, že přestal cítit důvěru v Darbogasta. Rovněž odhalil vše, co o relikviích věděl. V Medvědí Hoře byl uchováván zub sv. Dagoberta, v Nové Zhoři pak hnáta sv. Haštala. Oba světci byli mučeni za válek se skřety tímto pronárodem, či dokonce přímo jejich králi. Tito vládcové však nebyli skřeti, ale muži, o nichž se říkalo, že jsou nesmrtelní. Některé prameny dokonce tvrdí, že se jednalo o znovuoživené nejlepší bojovníky z řad lidí a elfů. Veleli skřetím armádám, sami však byli služebníky zla v podobě Severního krále - strašného černého draka ze severu. O králech skřetů kolovali četné pověsti. Nejmocnější prý byli v noci, dokázali se měnit v netopýry či vlky, cestovali velmi rychle na dlouhé vzdálenosti. Uměli číst myšlenky a ovlivňovat pocity lidí, zasévat do nich pochybnosti a zlobu.
Mojmír ještě stihl postavám doporučit, aby se vydaly na jih do Aqelu, kde sídlí univerzita, na níž jsou tyto legendy uchovávány a studovány. V tom si však všichni uvědomili, že nejenže bouře ustala, ale také že za oknem je pozoruje jakýsi černý stín. Než se však stihli vrhnout k okenicím, ozval se jen pleskot kožených křídel. S obavami se družiníci uložili ke spánku.
A ty byly na místě. Ještě před svítáním vzbudil postavy hluk a řinčení železa na návsi. Kdo první vystrčil hlavu z okna viděl, kromě přilétajícího kamene, na rynku srocení snad celé vsi. Uprostřed davu stál Mojmír a kázal hlasitě něco o odpadlících od víry, pohanech a nečistých čarách, které mají z cizinců pocházet, a které jim dopomohly ke krádeži ostatků svatých. Rozlícený dav vzbudil ve všech oprávněné obavy. Froliš se jal vyšplhat za komín a jistit situaci střelbou. Hanibal, Brus, Le Pich a Krvavá Devítka pak vyšli společně s Lotharem ven, pokusit se zklidnit dav.
Něco však nehrálo. Kněz Mojmír vypadal, jakoby nebyl sám sebou. Oči měl upřené někam daleko před sebe a jeho pohyby byly jakoby trhané. Rychlý pohled odhalil špatně ustrojeného venkovana, kterak pozoruje zpoza rohu jedné z chalup velmi soustředěně celou scénu. Svištící šípy sice neznámého nezasáhly, ale alespoň jej donutily ustoupit. Kouzlo, které ovládalo Mojmíra povolilo a ten se skácel k zemi. Vesničané však nadále rozlícení jeho kázáním nehodlali ustoupit a dožadovali se kapitulace družiny. Jen s vypětím všech sil se je podařilo uklidnit. To už se však kněz Mojmír probral z mrákot. A konečně rozhořčené věřící zastavil v jejich běsnění. Mezitím Hanibal vyrazil za neznámým čarovníkem. Ten se však proměnil v netopýra a ani proti světlajícímu nebi se nepodařilo třepotající siluetu zasáhnout.
Bylo jasné, že protivník, který dokáže sám poštvat na družinu celý dav lidí, je velmi silný. Na druhou stranu zkušenost, že jej byli schopní obrátit na útěk byla také cenná. Nezbývalo, než se poradit co dál. Mojmír nabídl, že pojede dál do Nové Zhoře a díky svému postavení zkusí vypátrat více o krádeži tamní relikvie. Družina se zatím vydá na Vlčí Zub, zjistit, kdo je tajemný pán golemů a zda by pro ně případně neměl nějaké informace.
Cesta na hrad vedla ztrácející se lesní stezkou vyšlapanou na některých místech lapky. Lesy mezi Bezradskem a Novozhořskem jsou však husté a neprostupné a zabloudit v nich je snadné. Zvláště, pokud stopař vstoupí na bludný kořen. Družina tak sešla ze směru a musela strávit noc v hloubi hvozdu. Ukázalo se, že ten je obýván, jak už to tak bývá, havětí v podobě obřích lesních pavouků. V lítém boji málem pavoučímu jedu a kusadlům podlehl odvážný Hanibal, který se na ně jako první vrhl ze stanu. Brus Weine uplatnil své čáry a zášlehy jasného světla nakonec umožnil ostatním, aby se chlupatými členovci vypořádali a zahnali je na útěk.