Podzemí Vlčího zubu

Období: srpen 1281
Postavy: Brus Weine, Froliš, Lothar

Datum: červenec 2015

Po výbuchu hradního paláce postavy přečkaly noc pod širákem. Oba golemové i se svým pánem zůstali nadobro pohřbění pod spadlými troskami. Ráno padlo rozhodnutí. Ranění budou odpočívat a připravovat družinu na odjezd do Skřetolup. Lothar, Froliš, Brus a Volek prohledají sklepení hradu, zda se v něm nepodaří najít něco zajímavého.

Jelikož Brus a Froliš již objevili vchod katakomb pod hradem vydali se nejprve do nich. Zjistili, že pod hradem je úzká štola, patrně úniková nebo odvodňovací chodba. V jednom místě se nacházela odbočka. Po krátké chvíli pak narazili na kamenné veřeje s varovnými symboly a starodávným nadpisem varujícím před prokletím zrady. Po krátkém váhání se dobdrodruhové rozhodli, že přece jen překročí kamenný práh. Za ním objevili místnost se sarkofágem, v něm ležící již téměř rozpadlou kostru. Víko leželo rozbité na zemi. Jiné dvě mrtvoly v místnosti, byly naopak relativně čerstvé. Jedna opřená v sedu o protější zeď, druhá pololežíc, polostojíc na katafalku uprostřed. Pach hnilobného masa se doplňoval se zatuchlou plesnivinou podzemí.

Brus zamířil neomylně k mrtvému v opačném rohu místnosti. Mrtvola něco svírala v umrlé slizké ruce schované za zády. Vypadalo to, na nějaký amulet. Brus jej se zhnusením vyrval mrtvole z rukou. Otočil se. Ostatní zírali na hrobku, když však pohlédli na Brusa, jejich tváře zbledli. Mrtvola, která se zdála být nehybná, se s tichostí bezvětrné noci postavila na nohy a napřáhla pařáty. Druhá z mtrvol se též vzchopila a vykročila proti Lotharovi.

Strhl se boj na život a na smrt. Umrlci ale nakonec padli na zem. Tím ale nebyl všem překvapením z katakomb konec. V podzemí začál vát průvan, který se změnil na vítr a za chvíli až na vichřici. Ohlušující svistot větru zvedl ze země i kusy katafalku, které začaly poletovat po místnosti. Nakonec přistály na kamenné rakvi a vytvořily náhrobek. Na něm stálo vytesáno:

Popatř okem na svět smutný,
čas teče vpřed jak tok rmutný,
tím, žes v toto místo vstoupil,
v životě jsi velmi chybil.
Leží tu pod těžkým víkem,
obtížená duše hříchem.

Deset zim před čtvrtým věkem,
proti sobě s velkým rykem,
stála vojska z černé země,
proti muži, hrdé plémě.
Ve válce jen Smrt vždy sklidí,
co urodí se v srdcích lidí.

Ač vítězství bylo hbité,
hanbou bylo ihned smyté,
místo slávy přišla vada,
krvavá to byla zrada.
Závist símě zasela,
a tím život zmařila.

Bok po boku bojovali,
Barmann, jenž byl velmi smělý,
ze hvozdů pak Neldorin,
váženého rodu syn.
Žárlivost už půdu zkrápí,
každému čas zemský zkrátí.

Nešťastník, jenž tady leží,
svoji zlobu dusil stěží,
v bitvě vřavy nebil skřety,
druhům s mečem šel v ústrety.
Prchlivost se plodů zhostí,
čas už hlodá bílé kosti.

Usadil se boje prach,
Barmann z pole rychle plách,
výčitkami rychle zchřad,
do temného hrobu pad.
Lítice jsou nasyceny,
vydají se v nové pleny.

A ty poslyš, jak věc stojí,
pro tebe teď volba dvojí,
buďto činem křivdu smyješ,
nebo tady v hrobce zhyneš.

V hrobce se zjevil duch pohřbeného Barmanna a nabídl dvě možnosti. Buď družina odřiní jeho hanbu nebo ji bude muset za její troufalost ztrestat smrtí. Po velmi krátkém vyjednávání se Brus nabídl, že duchovy podmínky splní. Bylo mu vyjeveno, kde v hrobce nachází rezavý meč Neldorina, elfa, který padl Barmannovou rukou. Úkol zněl, do nejbližšího slunovratu najít Neldorinova dědice a meč mu vrátit jako důkaz smíření.

S tímto novým poslání družina vyšla z jeskyně. Zbývalo ještě prozkoumat sklepení, která dříve hlídali golemové pána hradu. V jednom z nich měl nebohý mistr lučební dílnu. Většina vybavení byla poničena výbuchem, našlo se zde však dost zachovalých čarovných ingrediencí. Ve druhém sklepě byla nalezena klec a v ní zajatec. Podivný tvor, chlupatý dvounožec s mordou plnou tesáků a jedním okem na hlavě. Nebylo pochyb, že se jedná o psohlava, lesního tvora oplývajícího rozumem. Skutečně nebylo pochyb o tom, že rozuměl tomu, co mu dobrodruhové říkali. Psohlav naznačil, že v lese žije jeho kmen, který jej určitě v okolí hledá. Družina se tedy rozhodla využít nabídky a navštívit kmen lesních tvorů.

Za záchranu člena kmene jim šaman nabídl možnost nahlédnout do budoucnosti. Po předchozí zkušenosti se snovým světem nakonec k účasti na obředu svolili jen Brus, Lothar a Froliš. Vize, v níž se ocitli jim ukázala rozlehlý sál, celý černý jako sama noc. V tom sále dlel na trůnu spící stařec a kolem něj si hrály malé děti se sedmi velkými míči svítícími barvami - zlatou, bílou, stříbrnou, rudou, oranžovou a žlutou. Děti si s nimi hráli se samozřejmou lehkostí, ale jakmile jej uchopil do rukou některý z dobdrodruhů, stal se nezměrně těžkým. V tom se však postavy propadly a začaly se snášet z mraků na nějaké město na pobřeží moře. Dopadli na dlažbu náměstí, nastala noc. Před nimi stála velká budova. Z ní vyběhla tmavá postava v plášti, doběhla ke zdi, v níž byla dvířka a zmizela pryč. Tímto výjevem vize skončila.

Komentáře




hrani/pribehy/podzemi_vlciho_zubu.txt · Poslední úprava: 14.10.2016 (upraveno mimo DokuWiki)
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0