Příběh Gimliho, přítele lidí

Žil jsem u hlavního dolu na diamanty v malebné vesnici na sever od hlavního dolu. My trpaslíci potřebujeme těžebnou sílu pro utáhnutí těžkých a velmi mohutných diamantů. Jsme sice velice silní, ale ne tak silní, aby jsme utáhli vůz plný diamantů.

Proto lovíme do tahu trolly, ti jsou opravdu velmi silní. No ale zpátky k našemu příběhu! Jednoho bouřlivého dne se nám zdálo, že jsme nic nevykopali, přitom jsme dělali každodenní průzkum. Jeden dělník doběhl do 1 dómu a křičel, že se vrátili trpaslíci, kteří byli lovit trolly. Všichni jsme vyběhli připraveni na přepravu trollů do dolu, ale co to? Loď částečně hoří a je ohořelá a spálená, po palubě se válí mrtví bratři trpaslíci pobodaní meči, prostřílení šípy. Jeden těžce zraněný trpaslík, kapitán, leží opřený o kormidlo, sotva dýchá. Jakoby chtěl něco říct, ale nemohl. Ihned jsme zavolali první pomoc a trpaslíci, kteří přihlíželi, začali loď táhnout na břeh. Mezi tím odvezli kapitána na ošetřovnu, kde se začal po dalších krocích uzdravovat. Jenomže protože trolly v dole nikdo nehlídal (všichni dělníci přihlíželi tomuto velkému problému), najednou jsme uslyšeli řev trollů. Všichni stáli a čekali, co se bude dít dál. Jediné, co jsme slyšeli bylo řinčení řetězů, na kterých byli trollové uvázáni. Najednou se trolí drábové rozeběhli k dolu, jenomže už bylo pozdě. Uslyšeli jsme bum, prásk a trollové byli venku. Všichni zpanikařili a chopili se zbraní. Jen musím dodat, že trollů bylo čtyřicet a to je děsně moc.

Vpředu stál kapitán skřetštinou řekl, aby se prvních deset trollů pustilo na sever, dalších deset na jih, východ a západ. Všichni začali bojovat proti nepříteli. trollové drancovali, ničili, vypalovali, zabíjeli. Já jsem utíkal ke své vesnici, ale už bylo pozdě. Byla vypálená. Za pár dní byli trolové pobyti a já našel svou rodinu a přátele bohužel už mrtvé. Dostal jsem děsný vztak a trolla, který byl u vesnice jsme úplně rozsekal. A teď se mstím každému trollovi a skřetovi, kterého potkám.