Elfové

Vzhled a jeho úprava, věk

Elfové jsou většinou štíhlí, nepříliš vysocí. Mezi jejich další výrazné rysy patří povětšinou protáhlý obličej, často s výraznými lícními kostmi. V obličeji může být výrazné vysoké čelo. Oči bývají většinou velké, barva především zelená a modrá, hnědá je spíše vyjímečná. Barva vlasů nabývá všech běžných odstínů od plavé po černou, včetně vlasů ryšavých, které jsou však velmi vzácné. Vousy elfům příliš nerostou. Pleť je světlá. Elfové díky svému způsobu života, který je navázán na lesy preferují účelnou úpravu svého zevnějšku. Vlasy proto splétají a svazují do copů, muži je často pravidelně zkracují. Oblečení bývá tedy též jednoduché, prosté výrazných ozdob, soustředí se spíše na drobné detaily.

Celkově se však dá říci, že elfové o svůj vzhled pečují poměrně důkladně. Ve svých obydlích se nikdy nepohybují neupravení a špinaví. Své oblečení se snaží udržovat beze skvrn a poškození. O těch z elfů, kteří dlí ve větších sídlech nebo městech lze dokonce tvrdit, že o svůj vzhled dbají až úzkostlivě, vylepšují jej různými ozdobami apod.

Výjimkou jsou však elfové ze severu. Ti si udržují vzezření spíše divoké. Vlasy mají často načepířené a nečesané, plné různých lesních ozdob, které spíše připomínají nepořádek. Většinou mají obličej pomalovaný hlinkou nebo jinou barvou.

Věk, kterého se mohou elfové dožít bývá velmi různý. Elfové se v podstatě dělí na dva rody. Ti, kterým koluje v těle krev Silronda, prvního krále elfů a ostatní. Silrond byl podle pověsti uvězněn horským duchem Fairilfirinem. Avšak podařilo se mu uprchnout spolu s vodou z pramene nesmrtelnosti, ve které se při útěku smočil. Proto byl dlouhověký a tato vlastnost šíří se elfskými rody. Četný je tento znak především u elfů z Hvozdu (viz. níže). Naopak elfové ze severu považují dlouhověkost za nepřirozenou a nežádoucí. Dlouhověcí elfové, dožívají se v průměru 150 – 200 let, nicméně čím přímější je jejich vztah k Silrondovi, tím jejich naděje na dožití významně stoupá (Sám Silrond žil asi 700 let, jeho v pořadí devátý pravnuk Failamar již jen 513 let). A tak je možné pozorovat, že naděje na dožití u Silrondových potomků postupně klesá. Elfové „běžného“ typu se pak dožívají obdobného věku jako lidé tj. 40 – 60 let.

Rozšíření

Elfové přišli na území poloostrova někdy před 10 000 lety pod vedením svého prvního krále Silronda, jak o tom píší staré elfské kroniky zvané Nyárie. Po bojích s původním skřetím obyvatelstvem se usadili na jihu v hlubokých Hvozdech, na dnešním území Lesokraje, Dolan, Pomoří a Hvozdu. Skřety vytlačili na sever a západ za pohoří Zuborož. Elfí říše se tak táhla podél jižního pobřeží od východu až na západ po pohoří Prachov, které v té době obývaly obávané krollí kmeny. Do vnitrozemí zasahovala tam, kam až rostly původní lesy. Tedy kromě bažinaté pánve Luh prakticky na celém území Hvozdu. Protože však elfů nebylo příliš mnoho, bylo jejich osídlení značně řídké.

Po katastrofě známé jako Rok stínu došlo k radikálnímu úbytku zalesněné plochy na území poloostrova. To mělo fatální dopad i na elfské rozšíření. Ti kteří přežili období dlouhotrvající zimy se stáhli do zbývajících hvozdů, které zbyly prakticky čtyři. Les tehdy na území Prvního království, dnes Lesokraje, kde žijí elfové dodnes. Veliký hvozd mezi řekou Blyštinou, Zuboroží a Prachovem, rozkládající se kolem jezera Palúrë. Pak menší porost na území Pomoří, který se zachoval dodnes a je znám jako Tmavý les, kde však již elfové nesídlí. A konečně čtvrtým je severní hvozd, zvaný Hvozdík, kde sídlí poměrně izolované severní kmeny. Část elfů obývá také lesní porosty na Lesnici, kam se odstěhovali s prvními lidskými a hobitími osadníky.

Kromě těchto oblastí, kde žijí především elfí společenstva prakticky izolovaně od ostatních ras jsou elfové v malých počtech rozptýleni i po dalších končinách. Největší množství jich sídlí především ve městě Aqel, které je hlavním městem Pomoří. Sídlí zde velká univerzita, kde mnoho elfů působí jako učitelé. Zároveň jich velké množství především z Hvozdu přichází za studiem a poznáním ostatních ras, které se v Aqelu, jakožto jednom z největších měst běžně potkávají. V dalších velkých městech lze elfy také potkat, ale málokdy se jedná o stálé obyvatele, neboť elfům se nejlépe daří v jejich domovině, uprostřed lesů.

Osamělí elfové bloudí také severními končinami, kde se snaží bránit divočinu před sílícím přílivem lovců a osadníků z jihu.

Vzhledem k tomu, že elfové tráví většinu svého života v šeru lesů, nečiní jim velké potíže pohybovat se a vidět i za zhoršených světelných podmínek (což neznamená, že vidí ve tmě!). Na druhou stranu jim může dělat potíže pobyt na přímém slunci, před kterým musí chránit zejména svoji citlivější pokožku. Většina z nich si však na tyto podmínky dokáže po nějakém čase zvyknout.

Obydlí a způsob života

Elfí styl bydlení je proměnlivý podle toho, o kterých elfech se budeme bavit. Pokud jde o elfy z východu, tedy lesnických hvozdů a lesokrajského_hvozdu, můžeme o nich tvrdit, že v podstatě přejali způsoby lidí. Staví sobě obydlí ze dřeva nebo kamene se střechami pokrytými listím nebo šindely. Svá obydlí umisťují na vyvýšená volná prostranství v lesích. Seskupení těchto obydlí čítají do pěti budov a netvoří tedy větší sídla. V každém takovém domě bydlí jedna rodina složená zpravidla z příslušníků tří generací. Domy bývají nadzemní jednopatrové s výjimkou těch kamenných. Ty mohou být i patrové. V případě, že se rodina rozroste staví si většinou poblíž dům nový.

Domy těchto na východě žijících elfů bývají i vevnitř zařízeny podobně jako u lidí, pouze výzdoba odpovídá elfím estetickým měřítkům – jde o řezby a malby rostlinných a zvířecích motivů, přírodní symboliku vycházející z lesního prostředí. Co se týče řemeslných výrobků, ty jsou většinou lidské provenience.

Oproti tomu elfové z Hvozdu zachovávají tradiční způsob elfího bydlení ve stromových domech, vzhledem k tomu, že ve Hvozdu roste velký počet vhodných starých stromů. Koruny tisíciletých velikánů tak mohou ve svých větvích nést i několik takovýchto příbytků, k jejichž stavbě je použita stará elfí magie a magie hvozdu samotného. Strom tak sám splétá potřebné místnosti ze svých haluzí, z jeho kůry se odlupují stupně, kterými lze do výšek vystoupat. Elfové vyhledávají zvláště místa, kde lze takto vybudovat celá města ve větvích, aby mohli tvořit větší společenstva. Každý takto pak slouží zpravidla jako sídlo jednoho samostatného rodu, který však může čítat i stovky členů a rozšiřovat se i na okolní vhodné stromy.

Vnitřní zařízení záleží především od tvůrce domu samotného a jak dokáže ovládnout lesní magii. Od toho závisí jak jemné ornamenty budou z větviček spleteny. Kromě výzdoby tohoto charakteru se pak ještě uplatňují různé látky a další součásti živé přírody, především rostliny. Oblíbená je také nezpracovaná ruda vzácných kovů a surové drahokamy. Stejně jako u východních elfů i zde převládají motivy rostlin a zvířat, objevují se však i motivy více abstraktní. V domech lze také téměř vždy nalézt bohatě vyvedené rodokmeny jednotlivých rodů v podobě stromů života. Na tkaninách bývají také vymalovány výjevy z elfích legend.

Obydlí elfů ze severu není ani zdaleka tak sofistikované jako u elfů z Hvozdu a spíše se podobá obydlí elfů východních. Stejně jako oni staví jakési dlouhé domy, ve kterých přebývají velké rodiny. Nemají však podobu srubů, ale jsou vystavěny kolem pilotů zapuštěných do země nebo ještě častěji kolem kmenů vzrostlých stromů. Střecha je spletená z větví a listů, popřípadě ze suché trávy. Ohniště je umístěno volně uvnitř a dým uniká děrami ve střeše. Často bývá tento dům rozdělen na dvě patra – horní jako jakási ložnice a spodní jako místo k obývání a rozličným činnostem. Kromě toho však nebývají domy jinak vnitřně členěny. Uvnitř těchto domů však bývá poměrně přítmí, proto se podstatná část života odehrává na prostranstvích před nimi a jen v zimním období (jenž je však na severu dost dlouhé) jsou domy využívány po většinu dne.

Motivy výzdoby, pokud nějaké bývají velmi strohé a nenápadné. Jedná se o hrubé řezby a rytiny, používají se i zvířecí kůže, kosti a paroží. Z rostlinných materiálů lýko a další vlákna.

Elfí společnost se vyznačuje nízkou mírou společenské dělby práce. Ta se uplatňuje především na úrovni rodiny. A právě v těchto jednotkách dochází k tomu, že se rozdělují role, které v ní jednotliví členové zastávají, aby celá rodina byla soběstačná. Muži tak většinou obstarávají obživu v lese, ať již sběrem plodů, lovem. Ženy udržují chod domácnosti, podílejí se na vzdělávání dětí, kteréžto je jinak také v rukou stařešinů rodu. Přestože prostředí v němž elfové žijí je hojné na zdroje, nedochází k výraznému růstu jejich počtů, neboť rodiče mají zpravidla dva vyjímečně tři potomky. Děti se navíc rodí pod vlivem cyklů (viz. kapitola náboženství).

V případě, že se rodina z nějakých důvodů rozpadá a není sto již uživit své jednotlivé členy, dochází většinou k tomu, že jsou zbývající z nich přijmuti do jiného rodu a stávají se tak jeho regulérní součástí.

Povahové rysy, hodnoty

Elfové se doposud drží života v lesích. Ačkoli jejich plocha není již taková jako před rokem stínu, neopouštějí bezpečí zelené klenby. Jejich společnost je tedy adaptována na toto lesní prostředí. Především jde o problematiku ztížené možnosti vzájemných kontaktů. Je nutné si uvědomit, že elfí sídla bývají od sebe vzdálena na den pěší cesty nebo i více. Proto jsou případné cesty do sousedství konány pouze v nejnutnějších případech. Z této jakési osamělosti a uzavřenosti pramení hlavní povahové rysy elfů, které lze najít vesměs u všech příslušníků této rasy. Elfové bývají spíše uzavření a nedůvěřiví k cizincům a cizím věcem. Elfové si často vytvoří okruh blízkých přátel, kterých je však jen několik mezi 10 – 30. Ostatní jedince považují za sobě cizí. Navázat s nimi kontakt nebývá jednoduché. Pokud už se to má někomu podařit, pak jedině dalšímu elfovi, ale ani ten nemá automaticky zaručenou přízeň. Elfové si však cení každého, kdo si váží živé i neživé přírody a umí to projevit slovy a hlavně činy. Z jejich pobytu v lesních prostorech dále vyplývá, že jsou tišší a nenápadní ve svém projevu. Budete-li se s nimi bavit, budou se vyjadřovat stručně a k věci. Příliš mnoho slov škodí, řeknou vám. Mimo jejich državy však lze potkat především elfy dlouhodobě žijící mimo své soukmenovce, popřípadě ty, kteří vyrůstali ve větších elfích sídlech a u nichž bývají výše zmíněné rysy oslabeny.

Elfové z východu však díky tomu, že přece jen častěji přicházejí do styku s lidmi a ostatními rasami, přece jen netrpí takovou odtažitostí jako třeba elfové hvozdečtí. Jejich projev bude patrně srdečnější. U některých z nich lze dokonce pozorovat přímo nadšení pro setkávání se s příslušníky ostatních národů. Elfové ze severu naopak vykazují přesný opak. K ostatním rasám, ať jsou to skřeti nebo lidé a další chovají opravdovou nedůvěru hraničící s nepřátelstvím. Ten kdo zabloudí do severních končin a lesů, které spravují, může se dočkat toho, že bude brzy konfrontován s jejich zbraněmi. Ani v doprovodu jiného elfa z Hvozdu nebo z východu nemusí být v bezpečí. Nicméně samotní elfové se nemusí ničeho bát, pouze jejich přijetí nemusí být tak vřelé, jak by si mohli představovat.

Kultura, vzdělání

Elfové pěstují veškerá umění, která jsou vlastní také lidem - hudbu, výtvarné umění, vědu. V hudbě dávají přednost pomalejším klenutým melodiím, hraným zpravidla na drnkací nástroje, popřípadě píšťaly. Bubny ani jiné podobné nástroje příliš nenachází v jejich projevu využití. Jejich hudba nebývá příliš rytmická. I zde je však nutné vzít v úvahu jejich kontakty s lidmi a ostatními národy, neboť elfové, kteří žijí na více na východ bez jakýchkoli problémů holdují i hudbě lidských a ostatních truvérů, není-li snad příliš hlučná. Motivy elfích písní se dotýkají jejich pověstí a přírody. Najdeme jen pomálu epických děl zabývajících se běžným životem elfů, jako je tomu právě naopak například u lidových písní lidských. Písně bývají většinou interpretovány jedním zpěvákem, který se sám doprovází způsobem řečeným již shora. Existuje také značné množství písní, které nemají žádný text, jsou tedy čistě instrumentální. Poslech těchto písní je zejména oblíben zejména u společensky výše postavených elfů. K účelu zaznamenání těchto skladeb vynalezli elfové také systém zvláštních značek.

Tím se dostáváme k písemnictví. Elfové mají jak je známo své vlastní písmo, kterým zaznamenávají zejména své legendy a mýty, ale také samozřejmě texty náboženské, úřední, soukromé aj. Materiál, na který zaznamenávají své písmo, je rozmanitý – od březové kůry, po pergameny a kámen. Písemné památky elfů mohou sahat i několik tisíc let do minulosti, neboť elfové o ně velmi pečují. Mezi nejvýznamnější patří takzvané Nyáriye. Jsou to kroniky zachycující vládu jednotlivých elfích králů od bájného Silronda do současnosti.

Výtvarný projev elfů vychází především z rostlinných motivů, náměty jsou především příroda, pověsti a mýty, stejně jako u hudby se málo setkáme se zobrazováním běžného života. Ačkoli dříve (myšleno po příchodu elfů na Hvozd) docházelo běžně např. ke zhotovování portrétů a ke tvorbě obrazů s konkrétními tématy, v současnosti je již elfí umění do značné míry abstraktní, plné tajemné symboliky.

Výtvarné umění hraje v každodenním životě elfů velkou roli. Vždyť vše s čím přicházejí každý den do styku bývá nejen účelné, ale také musí odpovídat jejich vkusu. I ten nejobyčejnější předmět bývá zpravidla zdoben motivy výše popsanými. To se týká také jejich obydlí. Ta jak již bylo řečeno bývají zbudována v lesích. Jejich tvary se snaží organicky zapadat do svého prostředí, přitom však z něj vystupovat a obohacovat jej. Kromě obligátních rostlinných motivů jsou typickou součástí elfí architektury lomená, úzká leč vysoká okna, točitá venkovní schodiště a důmyslné systémy odvodu vody z obydlí v podobě kanálků, chrličů a dalších prvků.

Co se týče vzdělání, to elfové získávají v rodině. Bývá však důkladné. Většinou se děti i z těch nejníže postavených rodin učí nejméně do osmnáctého roku svého věku. Vzdělávají se především v elfím písmu a jazyku, který je poměrně složitý, má-li být zvládnut na perfektní úrovni. Další okruhy tvoří také povšechná znalost přírody a pohybů nebeských těles. Každý mladý elf si také odnáší alespoň základní znalosti z oblasti čar a kouzel, ačkoli není nutné, aby je sám dokázal praktikovat.

Náboženství

Elfí náboženství prodělalo dlouhý vývoj, během kterého se z původního uctívání přírodních bůžků přetvořilo v komplexní nauku. Přesto však existují mezi jednotlivými elfími enklávami některé podstatné rozdíly, které stojí za to zmínit.

Základem elfí věrouky je učení o cyklech. Tyto cykly jsou chápány především ve spojení s přírodou, pohybem nebeských těles, koloběhem života apod. Z toho lze seznat, že takovýchto cyklů je velmi mnoho. Elfí náboženství se pak primárně zabývá vykládáním jejich vzájemných vztahů, snaží se odhalovat a předpovídat poruchy v nich, nečekané turbulence a doby, kdy dojde k uklidnění. Proto má v elfím náboženství největší význam věštba.

Samozřejmostí jsou také náboženské svátky a každodenní činnosti s náboženstvím spojené. Těch je poměrně velké množství a opakují se v různých periodách. Každodenním rituálem pro všechny elfy je meditace. Tu může každý elf provést v libovolné části dne. Jejím účelem je to, aby se jedinec synchronizoval s denním cyklem. Podle elfů má tato praxe blahodárný vliv na spánek a zdraví osoby.

S měsíční periodou slaví se vždy svátek Plného Měsíce. Vždy o úplňku drží elfové půst, kdy mají zakázáno jíst maso, pít kvašené nápoje a provozovat sexuální styk. Kromě toho elfové slaví svátky tehdy, jestliže dojde k přiblížení nebeských těles ať už planet nebo hvězd. Důležité jsou také periody zatmění měsíce a slunce, jejichž zkoumáním se zabývají mudrcové elfů. Jsou zde i svátky s periodou několik let, ba i desítek let. Cykly týkající se nebeských těles nazývají se „randa“ nebo-li věky.

Jiné cykly souvisejí s přírodou, narozením, růstem a smrtí. Zde se slaví také celá řada svátků a to dosti nepravidelně dle pokynů elfích kněží. Mezi nejvýznamnější patří tyto svátky. Jarní svátek zvaný Lothalassi neboli slavnost rozvíjejících se květů a listů. V létě jsou to zase Meryáve, aneb svátky lesních plodů. Na podzim pak k uspání přírody je prováděn obřad Furmë.

Vztahy mezi těmito cykly lze vyložit následovně. Jednotlivé věky jsou považovány za relativně stálé. Elfí mudrcové sice vypozorovali za dlouhá staletí, že i zde dochází k malým pohybům a odchylkám. Věky mají přímý vliv na to, jakým způsobem probíhají přírodní cykly. Uvnitř cyklů však dochází k poruchám. Za ty jsou považovány veškeré nepředpovídané úkazy. Jejich projevy a to jak se příroda s těmito krizemi vypořádává, jsou pak odrazem oněch odchylek v běhu věků.

A teď k rozdílům v náboženských praktikách jednotlivých elfích skupin. Jak již bylo řečeno, ty jsou tři.

Severní elfové mají své náboženství nejméně odtržené od původních elfích rituálů. Jejich náboženství se méně zabývá pohyby nebeských těles. Nerozeznávají proto tolik jednotlivých věků. Avšak významným svátkem, který s pohybem nebeských těles souvisí je svátek světla a svátek tmy. Vzhledem k severským končinám, je totiž letní slunovrat dnem, kdy slunce svítí takřka celý den. Naopak v zimě je stejně dlouhé období tmy. U severních elfů přetrvává uctívání bůžků, kteří mají na starosti dodržení jednotlivých cyklů. Šamani severních elfů provádí věštby, kterými se snaží odhadnout běh jednotlivých cyklů. Používají k tomu především oběti a to jak zvířecí, tak rostlinné.

Elfí náboženství je nejvíce rozvíjeno ve Hvozdu. Zde jsou ústředními postavami tzv. Vykladači. Na jejich bedrech leží především sledování nebeských těles a přírodních dějů. Jejich úkolem je z těchto jevů usuzovat, jaké budou věci příští. Sdělují tzv. „naučení“, která se zapisují do zvláštních knih. V pravomocech Vykladačů je také vyhlašování jednotlivých svátků. Těch bývá zpravidla kolem čtyř až pěti mezi dvěma svátky Plného měsíce. Jejich slavení však bývá většinou spojeno s prováděním obřadů, které vykonávají Vykladači sami. Především ve svátky Plného měsíce se však elfové scházejí a naslouchají Vykladačům, kteří jim sdělují nová naučení. Sbírka naučení je již tak veliká, že její studium samotné je otázkou celého života. Stejně tak interpretace nových naučení musí probíhat v kontextu minulých. Vykladačem se tedy stávají ti nejstarší z elfů, kteří se na tuto funkci připravují celý život. Zpravidla dle znamení nebeských těles bývá vybrán budoucí vykladač ještě jako malé dítě, aby mohl studovat naučení a stát se Vykladačem.

Vzhledem k tomu, že jednotliví vykladači nepůsobí izolovaně, nýbrž konají své sněmy, došlo k průběhu roků k tomu, že se začaly tvořit také určité školy vykládání znamení. Především dvě z nich jsou nejvýznamnější. Kritériem, kterým se liší, je to, jak pohlíží na roli elfů a jiných ras vůbec v cyklech. Zatímco škola Voronda je založena na fatalismu a bere znamení jen jako náznak toho, co má přijít a na co se lze maximálně připravit, pak zástupci školy Tyaro mají mínění opačné. V jejich podání jsou to elfové, kdo má hrát aktivní roli a snažit se přispívat k běhu věků a cyklů. Obě ze zmíněných škol mají samozřejmě celou řadu svých vnitřních větví, které dále rozvíjí tato učení. Původně bylo více zastánců školy Voronda avšak škola Tyaro je na vzestupu od doby Roku stínu a morových let.

Elfové z východu kladou důraz nejvíce na koloběhy na nebesích. Řídí se tedy především jednotlivými věky. Přistupují k nim velmi instrumentálně. Namísto zkoumání dopadů na svět jako celek, zajímají je především přímé vlivy na ně samé – na jedince, rody, jejich města apod. Hvězdopravci západních elfů v elfštině zvaní eldalind jsou velmi váženými. Často udržují pro jednotlivé rody knihy plné komplikovaných obrazců rozložení hvězdných těles, které pak vykládají v kontextu aktuálních poloh hvězd na nebi. V poslední době dochází k tomu, že eldalind jsou najímáni i do služeb šlechticů a panovníků lidí, což někteří konzervativnější elfové přijímají s velkou nelibostí.

Vztahy k jiným rasám

Vztahy elfů k ostatním národům bývají různé. Nelze však říci, že by byly příliš vřelé, ať už jde o kohokoli. Elfové mají jakousi vrozenou nedůvěru a uzavřenost, která jim nedovolí příliš srdečně snášet společnost odlišných plemen. Velmi však záleží na tom, odkud daný elf pochází. Jak již bylo popsáno výše, elfové ze západu nemají problém jednat především s lidmi nebo ludky. Také jejich vztahy s trpaslíky nebývají špatné. Elfové z Hvozdu jsou o poznání uzavřenější. Klíčem k jejich přízni však může být dobrý původ a kultivované chování.

Složitý vztah elfů z Hvozdu a lidí je dán především boji proti Severnímu králi. Elfové, kteří nesli hlavní tíhu bojů a poskytli azyl mnohým vznešeným i obyčejným rodinám lidských rodů po skončení válek čekali zřejmě větší uznání za své hrdinství. Krátká lidská paměť však způsobila, že se na mnohé z té doby již zapomnělo a elfové tak u mnohých lidí nemají takový respekt, jaký by zasloužili.

Vztahy elfů a nových národů, tedy lidí, trpaslíků a ludků trpí také tím, že část elfů vykládá jejich příchod v souvislosti s událostmi kolem roku stínu jako špatné znamení a významnou poruchu v běhu věků. Toto pojetí je blízké především škole Tyaro (viz. výše v části náboženství).

Neméně komplikovaný je vztah elfů ke skřetům a krollům. Tato plemena byla totiž elfy vytlačena z nížin a jižních končin do hor a na severní pláně, v době kdy elfové osidlovali svět. Elfové sami považují skřety a krolly spíše za sobě podřízené, v lepším případě se o ně vůbec nezajímají. Skřeti a krollové bývají proto často využívání jako otrocká pracovní síla.

I zde však panují odlišnosti. Severní elfové žijí naopak s krolly a skřety relativně v míru. Panuje přesvědčení, že jsou si rovni a občasné půtky nelze vykládat jako programové zaměření jedněch proti druhým, ale boje o loviště a kmenová území. V poslední době jsou elfové dokonce ve spojenectví s těmito národy, aby bránili severní území proti lidským lovcům z jihu, kteří zde jednak hubí ve velkém zvěř a také chytají skřety a krolly do zajetí. Tím je také dán veskrze pohrdavý vztah severních elfů k lidem. S ostatními nevyjmenovanými národy do styku příliš nepřicházejí, proto s nimi mohou jednat velmi nedůvěřivě, pod vlivem předsudků o lidech.