Příjezd Bílé lodi

Kdož ví kde vzala se,
loď štíhlá jak laň,
odkud rozletěl se
bouřlivý větrný pták
do světových stran.

Kdo vyslal ten lid
na cestu strastí,
kdepak původ jejich jest?
Snad ve hvězdách?
Snad v moři samém?

Pod nebem modravým
jak motýl bělostný,
plul koráb vpřed,
pak stanuli na břehu,
staří otcové všech.

Na břehu ze zlatých
písků jim sluncem darovaných
tam započli své nové mladé žití.

Eregios, Píseň o Bílé lodi

Báseň lesenského pěvce Eregia o přijezdu lidí na Horohvozd zobrazuje to, co se stalo před bezmála třináctisty lety na západních březích Lesokraje. Na lesnatý poloostrov připlula z dalekého moře loď plná neznámých bytostí, sice se elfům podobajících, ale jinak naprosto cizích jazykem a zvyky.

Elfská proroctví pravila v náznacích již předtím, že dojde k nějaké nečekané události. Jelikož však k poslednímu takovému došlo několik stovek let před objevením Bílé lodi, nikdo z původních obyvatel jim nevěnoval pozornost. Navíc elfové svoji pozornost směřovali k vzmáhajícím se skřetím hordám na severu.

Pověsti lidu z moře, jak je elfové nazvali, byly vytvořeny až při pobytu na pevnině. Výklad toho, odkud se vzali je různý. Písně hovoří o tom, že nové národy žily původně v říši bohů, ale jejich loď se ztratila při plavbě po stříbrné řece. Lidé, Trpaslíci, ludkové prostě přišli z moře. Jiná lidská pověst hovoří také takto:

Plula po moři Bílá loď, samojediná na světě a lidé na ní žili a žili na ní i ostatní jejich druhové v blaženosti, plujíce Mořem. Však nemohlo tomu tak dlouho býti, aby jim živobytí vydrželo, a tak se před nimi objevila země. I zamířili s tou lodí k ní a když vystoupili a shlédli ji, seznali, že jim hojnost všeho potřebného přinese, že půdy je v ní dosti i potravy a dřeva k zrobení příbytků. A seznali, že na ní také jiní lidé žijí, sliční a moudří z lesů vycházející a těm dali jméno Leseni. A pak s nimi uzavřeli smlouvu a začali společně žít a plodit potomstva a obdělávat zemi.

Jak vidno, sami lidé, a je tomu tak i v pověstech ostatních ras (přestože u některých ludků prý se zachovalo v mýtu více o tom, kde se loď vzala), nevědí, kde leží jejich kořeny. Nakonec se pokoušeli mnozí elfští mudrcové dopátrat odpovědi na tuto otázku, avšak marně.

Na pravou míru je nutné uvést však mýtus Bílé lodi jako jediné, která na pevninu přivezla „Lid z moře“. Zcela jistě šlo o lodí vícero. Patrně až dvacet plavidel, nejspíše však kolem 15, s posádkami po dvaceti členech různého věku a pohlaví. Nakonec nejlépe pohovoří elfská kronika Quenta Alalmë o tom, jak to ve skutečnosti vypadalo.

…toho dne u břehů přistáli lodice zcela neznámé, cizího tvaru s plachtovím se slunci, z bílého dřeva stavěná byla jedna a z ní vešli na zem neznámé bytosti ne nepodobné nám. Byli tam muži i ženy i děti, ba starci též. Vystoupili z lodí a radostni jako malé děti hleděli na zemi jako na zázrak. V jejich očích byl podivný lesk. Jakoby byli z dálky, z jiného světa. Nebyl to odlesk světel hvězd, co vidíme u elfů…

…Když počli se míti noví hosté k tomu, že setrvají na místě, neb nemají kam odejet podali jsme jim pomocnou ruku a pomohli jim zřídit vesnice. Bylo jich toliko osm. V každé vystavěli si příbytky z dřeva lodí v nichž připluli. Ty vesnice stály blízko sebe a zbudovány byly v zátoce, kde největší loď připlula. To místo začali ti lidé volat Zátoč. A že nebylo nikomu věda odkud přišli, bylo jim dáno jméno „Lid z moře“…