Velký močál vprostřed Horohvozdu je místo, kam se jen málo lidí vypravilo. řeky, které stékají z jižních svahů Východního Zuborože, napájí tu zemi, která je plná smradlavého bahna, tlejících rostlin, rákosí, černých jezer, jejichž dno je v nedohlednu a nestvůr, které by žádný člověk nechtěl spatřit.
Bažiny byly na tom místě prý odjakživa. I elfové, když Horohvozd ještě pokrýval zcela les, se do něj neodvažovali vstoupit. Ze Středohor nejde nikdy vidět nic, než chomáč mhlhy zakrývající tu zem, to vám budou zase tvrdit trpaslíci. Lezavá mlha se někdy po větru přikrade na vřesoviště na východě Pomoří a Ostředku, tehdy se místní pastevci ovcí přikrčí za kamny a čekají, než by vyšli ven.
O tom, co obývá rozsáhlá blata kolují různé pověsti. Fantasie mnoha lidských mudrců už stvořila stooké chapadelnaté příšery, zubaté červy zvící desítek sáhů, ryby poletující ve vlhkém ovzduší, roztodivné květy chrlící mlhu nebo jedovaté splodiny, masožravé rostliny lapající hmyz. Mnoho lučebníků sní o roztodivných ingrediencích, které je možné získat v onom kraji. Leč mnoho těch, kteří se lehkovážně vydali bílé tmy se nevrátilo nikdy zpět.