Období: únor 1284
Postavy:
Bjorn,
Brus Weine,
Froliš,
Vulva,
Lothar
Datum: leden 2019
Každoroční masopustní veselí, stalo se pro tento rok v našem městě zdrojem velikých nářků o nichž líčeno bude na následujících řádcích.
na den svátku sv. Voldymyra
Jako již tradičně byl vyhlášen souboj o sto dukátů z městské pokladny. Nikoli však na kolbišti turnajovém, ale na divadelním jevišti. Své hry k potěše obyvatel provésti měli slovutný rytíř Cyprián Vlaštovka, slovutný rytíř Lothar Bezradský se sídlem na Panské Vsi a pak všem do té doby neznámá osoba, jež byla vyvolena městskou radou na návrh konšela Záboje z domu U Modré tváře. Tato titulovala se až opovážlivě jako Král kejklířů a pocházeti měla z daleké Zátoče v Lesokraji.
Radní Záboj horlivě se za něj stavěl, že jest se jedná o principála té nejlepší kejklířské kumpanie široko daleko a je štěstí, že se zrovna nachází poblíž města našeho. „Takové představení jaktěživ nikde viděno nebylo!“, sděloval vzrušeně na sněmu městském. Nikdo netušil v té době, jaká pravda v těch slovech dlí, tím méně sám radní Záboj nemohl vědět, že tato jeho přímluva mu bude osudnou. Neradno však zatím v líčení běhu událostí předbíhat.
Týden předem dorazil do města rytíř Vlaštovka se svojí kumpanií jokulátorů a usadil se v hostinci. Den na to pak přišel do města řečený Král kejklířů. Za městské hradby však nevkročil, anóbrž ležení své rozbil u Studenecké brány pod stanem černým jak noc. Doprovázen nemluvnými druhy zahalenými v pláštích budila jeho společnost více strachu než pobavení. Sám Král kejklířů byl postavy mdlé s údy kostnatými a krhavým zrakem. Ti kdo jej spatřili přijíždět, viděli že se křivě smál a u toho skřehotal a zval lidi na své představení. Poslední z kumštýřů dorazil rytíř Lothar v doprovodu své družiny. Losování městské rady o pořadí, v němž budou jednotlivé hry hrány dopadlo tak, že nejprve měl prováděti svůj kus rytíř Vlaštovka, po té Král Kejklířů a nakonec večer po setmění rytíř Lothar. Za porotce byly určeni za pány a rytíře zemský hofmeistr Domaslav Ohař, zemský místosudí Jan Oldřich z Chlumu a pan zemský maršálek Bohychval z Mokré Hory. Za městskou radu určeni byli radní Děpold z domu U Hrušky, Razym z domu U Studny a Burys, kožešník. Za biskupskou kapitulu pak kanovník Jan z Loučky.
Smutná událost, která předznamenala hrůzy, jichž se našeho města dostalo namísto karnevalového veselí, nastala již v noci ve čtvrtek. Na dvoře hostince u Zlaté mince zabit byl neznámou osobou pomocný písař kanceláře zemského písaře Diviše. Svědkové sice hovoří o tom, že viděli, jak městská hlídka podezřelého dopadla, nicméně události dalších dnů znemožnili tuto věc osvětlit. Každopádně městská šatlava nikoho takového nedrží.
Ani další den příprav na oslavy se však nenesl v poklidu. Ráno vtrhla do města severní branou kumpanie Krále Kejklířů, aniž by se předem dovolila městské rady. Černí kejklíři projížděli ulicemi, rozdávali peníze a také vlastní škrabošky. Na Horním trhu se jim povoz převrátil a truhla s nemalým obnosem peněz se jim vysypala na zem, tu se seběhlo všeliké obecenstvo, aby si zlaťáky nabralo. Král Kejklířů jakoby však toho nedbal. Projel městem, aniž by mu v tom bránil kdokoli z městských stráží, kteroužto skutečnost ještě třeba prošetřiti společně s dále nastalými událostmi.
Ještě jedna událost toho dne pak stojí za zmínku. Ve vsi před městskými hradbami dály se již delší dobu podivné úkazy v chrámu Porutině, jak bylo již dříve i v této kronice zapsáno. Trpělivost proto došla biskupství a vyslalo rytíře Bruse z družiny Lotharovy, aby záležitost vyřídil. Chrám byl sice běsa, který jej sužoval a zejména sirotky postihoval psotníkem, zbaven, ale několik dětí zde přišlo během toho k újmy na zdraví, což lid chudý podráždilo k nemalým nepokojům, jež však blednou ve srovnání s tím, co se událo v den následující.