Období: září 1281
Postavy:
Brus Weine,
Krvavá Devítka,
Froliš,
Le Pich,
Lothar
Datum: říjen 2015
Družina se od Psohlavů vydala rovnou do Skřetolup. Zde je už netrpělivě čekal Mojmír, jenž v mezičase navštívil Novou Zhoř a prošetřil zprávy o zmizení tamní relikvie. Zprávy, které přinesl byly však jiné, než bylo možné očekávat. Po stopách krádeže se vydala skupina místních stopařů. Lupiči se vydali na východ. Byli pronásledováni až za hranice do neobydleného velkého močálu. Tam došlo k bitce, kterou přežil jen jediný muž, který o tom podal svědectví. Relikvie pak prý skončila na dně močálu.
To však nic neměnilo na zachování původního plánu. Družina navštíví v Aqelu Adalberta ze Smirny, mistra tajných věd, který by měl mít informace o relikviích a jejich významu pro provádění černé magie.
Shodou okolností procházel Skřetolupy mladík ustrojený v hávu, jaký nosí studenti univerzity. Vzhledem k tomu, že všichni studenti jsou vždy chudí a hladoví, nebyl pro družinu problém jej k sobě přilákat a vyzvědět od něj, jak to na univerzitě funguje, kdo ji řídí a jak by se dalo dostat k samotnému mistru Adalbertovi. Le Pich se však při jednáních zapletl do svých průpovídek tak, že se sám sebe vykreslil jako největší studijní talent všech dob.
Do hostince však za všeobecného pozdvižení dorazili ještě jedna kumpanie dobrodruhů. Cháska vedené rytířem řádu Zlatého klasu, Kezimierzem. Ta lapila na své cestě krajem několik toulavých ludků. Pohotově byla zbudována dřevěná klec, do níž byli zajatci vsazeni. Družiníci v nich však poznali staré známé z tlupy, které dříve pomohli ve Fazulově se získáváním ostatků jejich mrtvých druhů ve vinohradech. Rozhodli se, že jim pomohou. Pro začátek jim podstrčili alespoň trochu jídla.
Družině dále neuniklo, že ve městě žije legenda o jakémsi drobném zlodějíčkovi, který vykrádá domácnosti. Jeho nejnovější obětí se stal krejčí Neniel. Tento elf dostal zakázku od váženého představitele kupeckého cechu, aby ušil šaty na svatbu jeho dcery. Objednané elfské hedvábí však zmizelo. Elf se kvůli tomu s kupcem pohádal, což neušlo sluchu Bruse a Froliše. Nabídli proto krejčímu pomoc, který ji ochotně uvítal a za vrácení sukna slíbil odměnu. Protože dopadení zloděje však bylo záležitostí celého města, neváhali dobrodruhové uzavřít také tajnou dohodu s purkmistrem ohledně rozdělení pokladu, který se jistě ve zlodějově skrýši skrývá.
Po pečlivém zkoumání stop a doptávání se místních, byla jako doupě zlodějů určena úzká průrva ve skále, která stojí na okraji města pod tvrzí. Froliš, Brus a Lothar se nacpali dovnitř, zatímco Devítka a Volkem a Smolem čekali před vchodem, kde si mnul svoji již ošetřenou, ale stále bolavou hruď.
Více než hodinu se dobrodruhové soukali úzkou chodbou vpřed, aby se ocitli v nevelkém dómku s jezírkem. Na druhé straně byly rozžehlé lojové svíce a konala se zde nějaká hlučná hostina. Za stolem seděly malé postavičky, snad skřítků, či jiných osůbek. Froliš se však na nic neptal a zahájil svým lukem a šípy jatka. Malí mužíčci neměli šanci. Ani ohnivá střela, kterou proti dobrodruhům vyslali, neměla většího úspěchu. Jeskyně byla vyplněna, nalezen byl i štůček hedvábí. Co se dalo nacpat do kapes a vaků tak, aby se šlo protáhnout průrvou zpátky, bylo pobráno.
U vchodu však zažili krušnější chvíle Devítka s pomocníky. Purkmistr nenechal nic náhodě a s městskou hlídkou přispěchali ihned po té, co trojice průzkumníků zmizela ve skále. Jakmile se z podzemí opět vynořili na čerstvý vzduch, okamžitě je obestoupili halapartníci, kteří je donutili spěšně zamířit na radnici. Tam už čekal také krejčí na své plátýnko. Purkmistr však byl férový a dohodu s postavami dodržel. Jen se chtěl ujistit, že mu družina nezmizí s celým lupem.