Historie mého PJství I. - telecí léta

Milí čtenáři, touto sérií příspěvků bych rád zavzpomínal na dobrodružství, která jsem vedl. Ačkoli paměť již není co bývala, zjistil jsem, že tu mám několik artefaktů z minulosti, které ji osvěží, a tak proč neuronit slzu při vzpomínkách na minulost.

Své první dobrodružství jsem vedl věru poprvé roku 2002 na letním táboře. Byl odpolední klid. Naše družinka čítající +/- sedm lidí z oddílu byla nedočkavá. Já jsem se nabídnul, že dobrodružství udělám, čímž jsem zajisté potěšil naše osvědčené PJ. Každý PJ si totiž jednou za čas rád zahraje.

Marně si vzpomínám, že dobrodružství se točilo kolem velmi chabé zápletky honby za čarodějovým učněm, který ukradl nějaké svitky. Dobrodružství se patrně neslo v duchu krvavé komedie. Bylo tam hodně mrtvol už od začátku a bylo tam také hodně interního humoru. Musím říct, že přípravu jsem tehdy žádnou neprováděl a tak jsem dost improvizoval. Prostě jsem tam hodil nějakého medvědodlaka (protože jsem CHTĚL, aby se v příběhu vyskytoval nějaký lykantrop), kterému postavy pomohly sejmout skřetí tlupu usazenou v nedalekých smradlavých norách. Na původní zápletku (dopadení zloděje svitků) snad nakonec ani nedošlo, protože čas pro hru vymezený uplynul. Samozřejmě jsem byl na své první odehrané dobrodružství patřičně pyšný. Myslím, že mladší hráči tehdy i byli spokojeni. Zkušení PJ na dotazy, zda se jim to líbilo jen podivně zakouleli očima.

Z mé hrdosti na vlastní dílo nakonec také plyne dochovaná písemná památka. Po té co nám byl zaveden vysokorychlostní internet v roce 2003, neváhal jsem a sepsal dění celého dobrodružství do statě, kterou si můžete přečíst na serveru dracidoupe.cz. Avšak varuji vás, jedná se o dílo velmi, velmi nízké literární kvality (bylo oceněno 1* z 5 a drtivě setřeno). Hodnota je snad pouze historická. Avšak tento neúspěch jsem vzal jako odrazový můstek k vylepšení svých schopností vypravěče.

Další dobrodružství jsem se pokusil odehrát ve škole. Chodil jsem tehdy na gymnázium, kde byla parta spolužáků, kteří doupě mastili o přestávce na lavici. Přidal jsem se k nim a jedno dobrodružství s nimi hrál, ale na tuto dobu žádná památka nezůstala, takže si vůbec nepamatuju o čem to bylo.

Mnohem slibnější byla parta kluků, která se dala dohromady u nás na dědině. Hráli jsme několikrát vždycky v sobotu nebo neděli odpoledne. Na svá dobrodružství jsem se tehdy pečlivě chystal, takže se dochovalo pár skenů pořízených pro jednu z prvních verzí těchto stránek.

Základem všeho byla hezká barevná mapa světa Entelion z níž se zachoval pouze tento nekvalitní sken:

Mapa Entelionu

Tento svět byl, alespoň co si pamatuju docela dobrý, i když ho budu hodnotit podle svých dnešních měřítek. Existoval tam nějaký základní konflikt. Byly tam státy, které proti sobě soupěřily. Byly tam zajímavé lokace v osídlených i neosídlených krajích. Přesto se dobrodružství na něm bohužel nesla v duchu dungeon crawlu a potenciál zůstal nevyužit.

Postavy byly umístěny v tom fialovém fleku nalevo, tuším Knížectví Stříbrného Draka. Vydávaly se do solných dolů na hranice s tím zeleným flekem. Doly se jmenovaly Cabar-dûn a Cobar-dûn.

V prvním z nich byla ukryta tajná chodba a místnost se zasedacím sálem. Tam se nějak (už nevím jak) postavy dozvěděly, že mají najít dávného dědice trůnu. O tom, co je prvním dole dál potkalo toho už moc nevím a z mapy to nejde přečíst, písemné poznámky už nemám.

První dobrodružství

Tuším, že to byli nějací nemrtví nebo co.

Postavy se ochotně vydaly i do sousedního dolu. Tam na ně čekaly hromady skřetů, kteří tam zřejmě sídlili, protože solné prostředí jim dělalo dobře na jejich astma. Hlavním cílem bylo najít jakýsi krystal v tajné chodbě. Možná tam byl i nějaký meč. Každopádně postavy vše splnily včetně spuštění destrukčního mechanismu který celé rozsáhlé doly zasypal.

Druhé dobrodružství

Postavy tedy na zákaldě mechanismu, který si již nepamatuju osvobodily staré prince, který měl nárok na trůn. Ten je za odměnu nejen vybavil pořádnými zbraněmi a zbrojemi, ale poslal je také na další výpravu. Tentokrát se nejednalo o nic jiného, než o klasiku v podobě kanalizačního diverzního dobrodružství. Úkolem bylo dostat se do hlavního města sousedního nepřátelského státu a tam se přes stoky dostat do knížecího paláce a získat informace.

Zdá se, že město se jmenovalo Kazar-tol. Jméno bylo skoro určitě inspirováno Warcraftem II, kde se mi strašně líbily mapy.

Město Kazar-tol

Město je zdá se logicky členěno na čtvrti, má nějaké předměstí atd. Postavy docela lehce vlezly do kanálů a pak se dostaly do paláce:

Palác

To co tam postavy našly si už opravdu nepamatuju. Ale myslím, že se všem podařilo vrátit zpátky.

Po odehrání těchto dobrodružství jsem se však začal trochu zajímat o to, jak hru zlepšit, protože mě neustálé prolézání dolů, sklepů a kanálů nebavilo (dalo moc práce namalovat mapy :-)). Postavy navíc získaly nějaké ty úrovně a přirozeně tíhly k tomu, aby plnily nějaké složitější úkoly.

O tom, jak jsem se s tímto problémem vypořádal v příštím díle :-)

Komentáře




blog/historie_meho_pjstvi_i-teleci_leta.txt · Poslední úprava: 31.10.2011 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0