Tak jsem si jednou vyjel s Brontosaurem na prázdniny podzimní s našima oddílama z Mikulčic, Moravské Nové Vsi, Lužic a dalšíma děckama z Hodonína a Čejkovic. A došlo i na nějaké to doupě.
Na mě přišlo vlastně až úplně nakonec. Adam posílen inspirací předchozích dobrodružství se chopil žezla Dějmistra. Dobrodružství bylo jednouché, v podstatě. Nějaká vesnice má potíže se skřety a ty je třeba eliminovat. Družina ve složení kroll válečník (já), člověk hraničář a člověk zloděj se vydala na darovaném povoze na sever…
Vesnička dřevorubců ležela v mělkém údolí potoka a skřetí jeskyně kdesi v lese nedaleko. Jelikož povolání místních bylo, jaké bylo, rozhodlo se o vybudování palisády a byl vymyšlen rafinovan plán na postavení přehrady proti proudu říčky, která měla za účel spláchnout skřetí voje z bojiště. zbytku skřetů, kteří měli přijít lesem byly určeny šípy a kameny metané a střílené ze střech domů.
Celý plán vyšel pěkně. Přílivová vlna spláchla skoro všecky skřeťáky z východního voje. Zbytek udolali dřevorubci (za cenu krvavých ztrát). Mezitím už na nás vyběhla druhá skupina z lesa, kterou zkutečně kameno a šípobytí řádně pocuchalo. Nicméně i tak dokázali skřeti vymazat sedm dřevorubců jednou ranou. Naštěstí můj kroll, jsouce podpořen kouzlem rychlost dostatečně rozmáchl svůj kyj. Své udělala také ohnivá hlína místního alchymisty. A tak jsem zbyl na bojišti již prakticky sám s náčelníkem skřetů. Ten neměl jinou možnost, než bojovat. Nutno říci, že nedal svoji kůži darmo a ranou z řemdihu mě málem uzemnil. Ale pod tíhou dvou ran pádného argumentu v podobě kyje se taky složil. Co víc, útok byl veden na plocho, takže jsme si toho floutka náležitě podali po skončení celé noci.
Sklamáním byla skřetí jeskyně. Nic moc v ní. Ale i tak. Vzali jsme jejich vybavení a odjeli zpět do městečka. Železo prodali kováři, který z něj jistě vytvoří užitečné nástroje. Můj kroll dostal slíbenou odměnu sedmi krav a tří ovcí a mohl se jako hrdina vrátit na svá klanová území doprovázen svmi společníky.