Dobrodružství v Aqelu

Období: říjen 1281
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Krvavá Devítka, Froliš, Hanibal, Le Pich, Lothar
Datum: listopad 2015

Aqel. Město měst, perla západu. Založeno bylo ještě těsně před vypuknutím války se Severním králem. Na jeho budování se podíleli jak lidé, tak ti elfové z Hvozdu, kteří jimi byli fascinováni. Dodnes si město uchovává atmosféru, jakou jinde nezažijete. Všechny národy se zde potkávají ve vzájemném porozumění, obchodují a jinak spolupracují bez zábran.

Jen co družina prošla proslulou „Bránou dvou kmenů“, ihned byla pohlcena městem. Kolem každého pocestného se zde okamžitě sesypou naháněči, kteří se snaží nabízet služby… Ubytování v hostinci, lázeň, nové šaty, postroje na koně, překování, povyražení s lehkými ženštinami. Lothar však zachoval rozum a udržel družinu jakžtakž pohromadě. Nabídl dokonce jakémusi zmatenému trpaslíkovi, který se na ně nalepil ještě na cestě do města, aby se k nim při hledání noclehu připojil.

Nakonec byl jako nejvhodnější zvolen hostinec … V domění, že nebezpečí ze strany tajných agentů bylo v Aqelu zažehnáno, Lothar pojal myšlenku, že si na živobytí ve městě vydělá minstrelským umem. Večer proto společně s Le Pichem a Hannibalem připravili hudební produkci. Lothar dovedně využíval své iluzionistické schopnosti a před posluchači začaly vyvstávat obrazy prožitých dobrodružství. Brus podpořil atmosféru občasným utlumením světel. Hannibal se rozhodl, že také využije situace a představil se jako vyhaněč krys. Po oslavné písni na krysaře, kdy vůkol povstaly hrozivé obrazy obřích hlodavců, se mu brzy sešlo několik desítek objednávek na provedení deratizace.

Dalšího dne se družina rozhodla porozhlédnout po městě a provést nutné nákupy. Brus navštívil kovárnu, kde zadal výrobu postříbřeného meče a také nechal vyspravit meč z elfské hrobky. Vydal se také do kletnonictví, kde jakémusi elfovi prodal po krátkém smlouvání prsteny a drahokamy nalezené na Vlčím zubu. Lothar si zakoupil velmi drahou loutnu, která ovšem měla tak nádherný zvuk a byla taj dobře vyrobena, že hrála téměř sama. Ostatní družiníci využili den k nákupu šatstva pro blížící se zimu a doplnění zásob. Hanibal zahájil svoji činnost v oboru kasařství.

Lothar však navštívil také univerzitu a pokusil se spojit s mistrem Adalbertem. Leč ten si v tomto semestru vzal nečekaně studijní volno, zavřel se do své pracovny a téměř z ní nevychází. Kontaktovat jej proto nebude vůbec jednoduché. Náramně se proto hodilo, že se po cestě seznámili se studentem Vítkem, který jim mohl dát informace zevnitř.

Tak se družina sešla společně s Vítkem na obědě. Ten vylíčil, že Adalbert je skutečně dnem i nocí zavřený ve své pracovně. Ke studijnímu volnu se rozhodl na poslední chvíli. Zvolil si jednoho ze studentů jako svého pomocníka, který jediný za ním dochází. Vítek slíbil, že jej večer přivede.

Až doposud běželo vše hladce. Jenže ke konci oběda se vrátil z trhu starý krčmář a obořil se na Lothara, že mu neřekl, že nemá povolení od cechu Loutnistů a harfeníků k provozování hudebních představení ve městě. Krčmář dostal tučnou pokutu za včerejší představení. Suše sdělil, ať si družina cechovní ceduli opatří, a pak bude muset po tři dny v hospodě hrát a výtěžek odevzdat krčmáři, aby odčinila vzniklou škodu.

Lothar se proto vydal do sídla cechu. Nebýt jeho výřečné povahy byl by nejspíš zcela odbyt, nicméně nakonec mu bylo řečeno, že aby mu bylo uděleno povolení k hraní, musí se naučit seznam asi sta písní, z nichž náhodných pět musí zahrát před komisí, která rozhodne o udělení cechovního dekretu. Náhodou se o tom, jak se věci s cechovním povolením mají, doslechl také Hannibal. Rozhodl se vzít věci do vlastních rukou. Krysy, které se mu podařilo vylákat ven z domů, proto odváděl do sídla uměleckého cechu. Aby podpořil své gesto, nechal rovněž napsat a doručit do cechu vzkaz:

„Dejte umění svobodu!„
Krysař

Večer přišli k družinovému stolu studenti. Od Vítkova kolegy se dobrodruhové dozvěděli, že mistr Adalbert bádá nad nějakými historickými díly. Vítkův kamarád za ním dochází vždy v pondělí a ve čtvrtek. Je však z celé záležitosti zklamaný. Vždycky přijde do tmavé pracovny, která je zakouřená vonným dýmem, přesto to v pracovně smrdí jak v márnici. Na mistra Adalberta ani pořádně nevidí. Jen se posadí do křesla a Adalbert z něj tahá historky o tom, co se děje na univerzitě a ve městě. Často mu poví o tom, co by jinak nikomu neřekl. Z pracovny pak vždycky odchází celý nesvůj s takovým divným pocitem vzadu v hlavě. Popravdě tak uvažuje o tom, že za ním přestane chodit, protože tato sezení pro něj nemají žádný přínos. Zítra k němu tedy půjde naposledy. Lothar jej požádal, zda by nemohl ještě zkusit zprostředkovat schůzku s družinou, která má na mistra několik dotazů, což jim student přislíbil.

Další den tak byl opět vyčkávací. Hannibal pokračoval ve své krysařské práci, jenže to neměl dělat. Jakmile vyšel z prvního domu s pocitem dobře vykonané práce, chopili se ho tři strážní. Obvinili jej z poštvání krys proti cechu loutnistů a harfeníků a zavřeli jej do šatlavy. Ještěže stihl alespoň vyslat svého psa do hostince za družinou. Ještě týž den tak byl z aqelskch kobek vykoupen, neboť intenzita jeho zločinů naštěstí nebyla tak velká, aby se městská pokladna nespokojila pouze s peněžní náhradou.

Večer družina lelkovala v hostinci, čekaje na ráno a schůzku s Adalbertovým pomocníkem. Už už se pomalu všichni chystali ke spánku, když tu do lokálu vběhl Vítek a jako blesk se vřítil mezi postavy. Sotva popadla dech, jak běžel z kolejí až sem. „Mistr… Adalbert… je… mrtvý… odvedli ho… prý ho zabil…“ Teprve po chvíli z něj vypadl souvislý sled událostí. Vítkův kamarád odešel k Adalbertovi do pracovny. Pak ho prý někdo našel v pracovně, jak stojí s nožem v ruce nad Adalbertovou zakrvavenou mrtvolou. Byly zavolány stráže, které ho odvedly rovnou do žaláře na hrad. Bylo třeba jednat rychle. Lothar Vítkovi nařídí, ať přivede z kolejí pár svých přátel se studentskými hábity. Družina se do nich přestrojila, studenty nechala ve svých pokojích, hostinskému poručili, ať je hostí na jejich útraty.

Na univerzitě bylo přes pozdní hodinu velmi živo. Atrium se hemžilo studenty i učitelským sborem. Na arkádě v patře pak stála hlídka stráží před jednou z pracoven. Tichý šum hlasů znenadání protrhlo dupání a funění. Jeden ze členů městské hlídky právě doběhl z města a zamířil rovnou nahoru k veliteli. Díky Brusovu vánku si mohla družina vyslechnout, že došlo k vyloupení Žírnova kláštera. Odcizena byla Timoferova kronika. Velitel se zamračil a rozkázal k odchodu. Vyšetřování bylo již beztak u konce. Družina se jak to nejrychleji a nejnenápadněji šlo, přesunula do patra, aby mohla prozkoumat Adalbertovu pracovnu jako první. Našla zde mnoho podezřelých věcí. Mrtvola již byla podle všeho bez sebe nejméně týden. Krev na zemi nebyla lidská, ale býčí. Pracovna byla beze stopy zápasu nebo násilí. V policích chyběly všeho všudy dvě knihy. Nebyl ale čas se porozhlédnout víc, protože hrobníci si již přicházeli pro tělo.

Timoferova kronika… Brus a Lothar pátrali v paměti, co ví o tomto svazku. Nakonec si vzpomněli. Jedná se o vylíčení závěru událostí ohledně válek se Severním králem. Je to zachycení věrné, neboť jej zapsal současník tehdejší dob, půlelf Timofer, kněz Aqelského chrámu boha Žírna. Na světe by měly být celkem dva opisy této knihy. Jeden tedy byl ukraden. Druhý by mohl být v univerzitní knihovně. Vloupání se do ní nebyl pro družinu problém. Hledání ve tmě už tak snadné nebylo, ale po čase se jasně ukázalo, že zde kronika není. Pouze určité výtahy z ní. Alespoň něco.

Družina dorazila do zpátky do hostince v rozčarování. Že by ji neznámý zloděj relikvií předběhl? A proč ukradl Timoferovu kroniku? Ve výpiscích nalezených v knihovně nic moc nebylo. Čirou náhodou však ze studentů, kteří se mezitím na pokoji řádně z žalu nad ztrátou oblíbeného pedagoga řádně zřídili, vypadlo, že druhý opis Timoferovy kroniky vlastní král a je k nalezení v jeho paláci.

Družina se odhodlala k nebezpečnému podniku. Le Pich se brzo ráno vydal do kláštera a otočil tam tři mnišské kutny. Froliš, Brus a Lothar si je oblékli, vyrobili si improvizované písařské náčiní a vydali se na zámek. Představili se jako mniši, kteří jdou ihned zahájit práce na tvorbě nového opisu ztracené knihy. Tato finta jim vyšla a byli vpuštěni do knihovny. Timoferova kronika se před nimi ocitla, avšak hlídat je měl jeden z vojáků královské gardy. Sotva začali dobrodruhové listovat kronikou, nastala podivuhodná věc. Do knihovny vstoupil král i se svým doprovodem. Vyjádřil mnichům účast s neštěstím, které je postihlo, pochválil je za jejich pohotovost při snaze obnovit dědictví kláštera a slíbil poskytnout klášteru dar, který práce na novém opisu kroniky pokryje.

Družina se rozhodla, že musí druhý opis kroniky odnést, aby jej stihla pročíst v klidu. Po odchodu krále proto Lothar očaroval gardistu na stráži, aby si družiny nevšímal. Brus s Frolišem zručně vyřezali listy kroniky z desek a zaměnili ji tak s jinou knihou v knihovně. Lothar s pomocí iluze proměnil kroniku ve velký džbán a takto se vydali ven k východu. Po cestě zámeckými chodbami potkali královského podkomořího, který je vyzval, aby si druhým den přišli vyzvednout královskou donaci ve výši 500 grošů pro klášter. Po cestě nádvořím tiše vzrušeně dobrodruhové debatovali, zda by nestálo za to, ještě zítra na zámek zajít a získat peníze, které se sami nabízejí. Jenže to se zdálo být nakonec až příliš nebezpečné. Bylo jasné, že družina musí ještě tentýž den vyrovnat účet v hostinci a z města co nejrychleji odjet.

Komentáře




hrani/pribehy/dobrodruzstvi_v_aqelu.txt · Poslední úprava: 14.10.2016 (upraveno mimo DokuWiki)
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0