Vesnice postavená Rezavými bratry jako opěrné místo pro akce Železné stráže na sever od Hemina hvozdu. Střeží brod přes řeku Splévu v jinak bažinaté krajině. Kdo do ní přijíždí ze západu od Hargy, ucítí předem puch tlejících blat, který je ve vesnici všudypřítomný. I všechno jídlo a pití pocházející přímo ze vsi nebo jejího okolí má typický bahnitý šmak.
Ve vsi se nachází asi 50 domků. Obyvatelé jsou zasmušilí a uzavření, s cizinci, zvláště nepatří-li mezi Alderlanďany loajální Rezavé církvi, se příliš nebaví. Obživu jim totiž poskytuje hlavně Rezavé bratrstvo, které tu má svůj chrám a také stáje pro výměnu koní Železné stráže.
Představeným chrámu a správcem osady je bratr Verovil, proslulý svojí krutostí a zaslepeností. Jenže jeho vláda už pomalu končí. Po letním slunovratu odejde zpět do Alderštajnu na zasloužený odpočinek. Zbývá jen vybrat z ostatních bratrů ve zdejší kapitule toho, kdo bude doporučen pánu rzi Katordovi jako náhrada. Usvědčit někoho z procházejících vandráků z kacířství by bylo jistě velkou výhodou.
Jediné místo, kde se můžou cizinci cítit vítáni je hostinec U Dunícího vlka. Vede ho žena jménem Garmeda, postarší štíhlá a stříbrovlasá, v mládí jistě velká krasavice. Jako čeleď zaměstnává výhradně dívky, které umí dobře zpívat. Večery v hostinci tak bývají velmi veselé. Specialitou je místní rožněné sele. K jeho chuti se musí člověk projíst, ale pak si ji zamiluje.
Verovil existenci hostince toleruje, Garmeda má na něj evidentně nějaké páky, jinak by takové místo už dávno srovnal podle pravidel církve. Za zdmi hostince jsou hosté před Rezavými bratry relativně v bezpečí, dokud ovšem nezačnou strkat nos do jejich záležitostí nebo se bezdůvodně potloukat po vsi a slídit.