Magie reloaded: Část první - Úvod a Bytí

Po prvním článku o magii v našem světě bude nyní následovat další představení našeho světa nadpřirozena. V tomto prvém díle vás čeká úvod, tedy rozvedení onoho prvého abstraktu a popis první části, prvé sady schopností.

~~READMORE~~

Systém magie na Horohvozdu je trojpolný, respektive čtyřpolný. Každá z nadpřirozených sil má v sobě svoji jedinečnost, kterou doplňuje druhé dvě. A každá z nich v sobě postrádá kus toho, co zbývá k ovládnutí veškeré moci nad světem. Ve skutečnosti je však magie spojena v celek i s fyzickým světem, který sám je též elementem absolutní moci, což bývá často opomíjeno.

Složky moci jsou tedy tyto čtyři:

Bytí a Jmětí jsou základem existence. Bytí je stav nynějška. Přítomnosti a žití. Jmětí zase budoucnost i minulost. To, co žene člověka vpřed, nedá mu zapomenout. Prvé dva stupně jsou prastarými zákony, které fungují od počátku světa. Z minulosti jdeme v přítomnost, z přítomnosti v budoucnost. Příčina - následek. Z toho co je, tušíme co bude i co bylo. Jedni se snaží směřovat příčiny ke kýženým následkům, druzí následky odstraňují. Druhé dva se vynořují až s bytostmi rozumem nadanými, které je dokáží směřovat podle svých potřeb. Každá ze čtyř mocí umožňuje vládnout, ale jen harmonické spojení všech čtyř vládne všemu. Tělem a slovem vládne se lidu, za pomoci přírodních sil a věšteb ostatnímu světu.

Žádná věštba, která prorokuje skutečnou moc, neříká, kdo bude vládcem na zemi. Žádný vládce neovládne silou tok řek a směr větrů. Příroda nezruší, co bylo vyřčeno. A co je výsledkem lidské vůle, nebude věštbou. Kruh je uzavřen.

Příroda neustále mění, co kdy dřív vytvořila. Strom roste a zvětšuje se, rány se hojí, řeky vymýlají údolí, květiny vykvétají a odkvétají. Vše se děje ze dne na den, protože to tak má být. Věštba neříká co se má stát, věštba říká, proč se tak stane. Pohání tak přírodu v jejím slepém běhu a určuje jí směr. Tělo přetváří svět podle toho, co vůle chce. Slovo je pak silou porozumění, která pohání srdce a údy.

Z čeho vychází síla přírody? Z každé její částečky. I v posledním zrnku prachu země se dá najít skrytá síla nesmírné velikosti. Poznáním z čeho se příroda skládá je možné něco z ní dostat a využít pro dobro. Ona sama směřuje své snahy rozvážně a jistě. Pohrává si s možnostmi, kterými oplývá. Byť i uragán nebo zemětřesení se může zdát prudkou změnou, je jen malou součástkou celého přírodního dění, které se vyvíjí pomalu, v řádech životů. Každý tvor z přírody vzešlý umí její síly využít. Už jen jeho schopnost žít vychází právě z ní. Stejně tak to, že se nám rány hojí a vůbec všechny vlastnosti našich životů jsou právě přírodními ději. Vše se děje z okamžiku na okamžik a někdo by mohl říci, že objevil příčiny a následky přírodního děje. Není tomu však tak, neb to není možné. Příroda nečiní nic tak, jak udělala jindy dříve. Vše je vždy nové, nová skutečnost se před námi vynořuje v každé chvíli, přetože je třeba jen o málo změněná oproti předchozí.

Avšak ten kdo se snaží ovládnout síly přírody, žije v přítomnosti a těží maximum z každé chvíle svého života. Ovládat přírodu neznamená mít moc nad věcmi. Znamená to mít vědomí o tom, čeho lze využít teď a tady. Je to stav neustálého střehu, napětí, vnímání. Vědomí právě o každé z těch posledních zrnek prachu, které existuje. Zároveň je to však také nutnost být vyrovnaný. Smířit se s rovnováhou. Co bylo vztato, musí být navráceno. Co mám já, chybí někomu jinému. Je to neustálá volba mezi mnou a okolím - dilema zda zachránit sebe nebo vnější svět. Mnozí, kdo se vydali touto cestou, neunesli tento rozpor a v neustálé hrůze z toho, že ubližují jiným se sami raději zničili, stali potravou těch, co podle nich měli žít raději, nebo naopak ničili sami vše, aby nebyli zničeni oni. Příroda proto neuznává příliš rozum. Kdo se zamyslí a zeptá „Proč?“, nepřežije. Nesmí se hloubat nad tím, co bylo a co bude. Vezmu si dnes, navrátím zítra nebo jiný jindy, avšak stane se tak, protože to jinak nejde. Pokud vidím nedostatek a mám přebytek odevzdávám, pokud strádám, jsem obdarován. Čím více si beru, ti více mi bude vzato a naopak. Avšak získat mnoho je mnohdy stejné jako spoustu ztratit. Šťastná bývá ten, kdož bere a získává po troškách.

Mezi lidmi jsou podobné schopnosti vzácné. Většina se jich zabývá příliš tím co bylo a hlavně co bude. A příroda dovede klást mnoho otázek bez odpovědí, které však sžírají a hubí mysl a posléze i tělo. Kdo chce dodržet zákon, musí vyčistit mysl.

Každá část přírody, kterou zachycujeme smyslem, má v sobě svoji vlastní bytost, svého ducha, který ji provází, ochraňuje. Každý takový duch je esencí jejího života. Je nerozlučně spojen s tělem, schránkou. Neznamená to, že by byl v ní uzavřen. Duch se může pohybovat i ve velké vzdálenosti od ní, nemůže ji v té chvíli však dostatečně chránit. Jisté je, že bez schránky duch není, ale ne vždy je schránkou to, co se jí jeví. Nemusí se jednat vždy o tělo z masa a kostí. Mnohé bytosti sídlí v kamenech, stromech, horách. Duchové vyšších stupňů dokonce mohou schránky měnit stejně jako člověk mění šatstvo. A ne každá schránka se pro každého ducha hodí. Silný duch v slabé schráně ji stráví. Slabý duch v těžké truhle pak zase nevyužije všeho, co může, nerozhýbe údy, často ani mysl. Každé tělo pak, by mělo mít v sobě jen jednoho ducha, jinak se sváří o vládu nad ním. Vnímání a komunikace s těmito duchy je základem toho, aby člověk porozumněl přírodním silám, které právě tito představují. Vždyť navíc lidská duše je také jedním (z nejmocnějších) z těchto duchů.

Magie přírodní má v podstatě dvě složky. Jednou je vědomí o přítomnosti sil (duchů) a druhou je schopnost naklonění si jich, přesvědčení těchto bytostí k tomu, aby sloužili zájmům čaroděje. Toho lze dosáhnout prosbou nebo donucením za využití správných technik. Kdo chce využívat přírodní síly, ten proto potřebuje aspekt „Vyšší vnímání“ aby vůbec dokázal rozpoznat, na které bytosti v svém okolí se lze obrátit. Čím je tento aspekt postavy vyšší, tím skrytější a méně zjevné elementy a souvislosti v přírodě je schopen čaroděj objevit. Tato dovednost mu umožní přesněji zacílit svoji snahu o získání potřebné pomoci.

• 0 - +1: V přírodě jsou duchové, kteří jsou viditelní a kontaktovatelní zcela bezproblémově. Takoví jsou však většinou pouze neduživými démonky květin, bzučícího hmyzu, nanejvýš duše drobných savců, ryb, plazů, drobných ptáků a sotva vzrostlých stromků. Chybí jim přehled. Nemají širší orientaci v souvislostech, jejich paměť je krátká. Lze je využít jako zprostředkovatele jednoduchých svědectví a k plnění jednoduchých úkolů (na úrovni vycvičeného domácího psa).

• +2 - +3: Na vyšší úrovni jsou keře a vzrostlé stromy, větší čtyřnohá zvířata, velcí draví nebo brodiví ptáci apod. Z neživé přírody jsou to prameny, vánky a kameny do velikosti veliké dýně. Vzhledem k teritoriu, které obývají znají většinu informací, které se k němu váží a oni byly sto zaznamenta, stále je však nedokáží spojit ve významové logické celky a jejich schopnost vybavovat si z paměti vzdálené události není bůhvíjaká. Mohou plnit i složitější úkony na úrovni dítěte předškolního věku.

• +4 - +5: Zde se již dostáváme na úroveň lidské duše. Jedná se o veliké a staré organismy. 100 leté duby, velcí savci jako sloni, ale i velryby a člověka samotného nevyjímaje, veliké skály a balvany, meluzíny s silnější větry, potoky. Některé z těchto entit již mohu sami disponovat schopnostmi kontaktovat jiné duchy a využívat je pro své potřeby.

• +6: Vyjímečné a ojediněle se vyskytující bytosti. Jedná se o ty nejstarší stromy, různé skály, hory, vodní plochy, řeky a další složky neživé přírody, významná místa se svými vlastními patrony, stejně jako o ty nejzáhadnější a nejvzácnější tvory, které lze kde potkat.

Jak mocné bytosti se tedy podaří čaroději vůbec zkontaktovat, určí aspekt. Zda-li však budou také konat v našem zájmu záleží na jednání čaroděje s nimi. Žádost lze podpořit dary a to i těmi nejsvětštějšími jako je skýva chleba nebo žejdlík mléka. Nezřídka si však duch stanoví jako podmínku získání i některých zvláštních předmětů, či substancí.

Někteří duchové jsou však povahou mrzutí, škodolibí či dokonce nepřátelští. Takové je nutné donutit, chceme-li využít jejich služeb, což není zpravidla nikterak jednoduchá záležitost. Jedná se o výzvu na souboj. Ta má dvojsečný ráz, neboť ten, kdo v něm prohrává, stává se automaticky dlužníkem vítěze a musí mu (on nebo jeho společníci) splnit jím zadaný úkol (jehož podmínkou musí být faktická splnitelnost). Pokud však duch souboj vyhraje, nezřídka po splnění jím zadaného „výkupného“, splní to, co mu chtěl původně vyzyvatel přikázat. Ducha si lze také zavázet a získat pokud mu pomůžete s nesnází, či mu bezděčně provedete nějakou službu, nejsou tedy zpravidla nevděční. Pokud by však člověk nechtěl například po prohraném souboji splnit svoji povinnost, bude jimi krutě potrestán. Do té míry, že jsou schopni se spojit a takovému nešťastníku často přivodit veliká muka.

Pokud jsou vám kostky nade vše, lze vzít v úvahu použití dovednosti „Jednání s duchy“ nebo podobné. Čaroděj si tak háže na ověření této dovednosti proti výše uvedené úrovni toho kteréo ducha. Po případě pro větší napětí z chřestotu kostek nebo pro epické souboje na vyšších úrovních lze celý proces převést i na souboj.

Příroda však také dokáže darovat zajímavé látky a předměty, které může člověk využít pro naklonění duchů nebo splnění jiných cílů. S pomocí částí rostlin a zvířat, nerostů a hornin je možné dosáhnout žádoucích efektů. Základem je několik postupů, které se dalším rozvíjením a zdokonalováním mění a umožňují vzniku tisíců různě působících variant přípravků. Je možno stvořit lektvary, masti i prášky všemožných barev, chutí, vůní a účinků. Jedy, povzbuzující dryáky, hojivá mazání.

Pro tvorbu takovýchto přípravků je nutné, aby postava měla dovednost „Lučba“ či podobný ekvivalent. Díky němu pozná základní postupy pro tvorbu substancí. Pro základní lektvary apod. není potřeba ani příliš vybavení. Ve většině případů postačí i rozežvýkání určité rostliny a celý proces je hotov. V případě opravdu silných prostředků je však nutná laboratoř s potřebnými nádobami, kahany a ingredience často z různých koutů světa.

O tom jak je tvorba té které látky náročná vypovídá několik údajů:

• +1: 1 tvor
• +2: Skupinka (družina lidí, štamgasti u stolu)
• +3: Širší okolí (domy v sousedství, královská hostina)
• +4: Město

• +1: Uživatel, sesilatel
• +2: Místnost
• +3: Budova
• +4: Město
• +5: Království

Obvykle se bere v úvahu jen jedna z předchozích kategorií.

• +1: Znepříjemňující, rušivé
• +2: Poškozující
• +3: Znehybňující
• +4: Dokonale měnící podstatu věci
• +2: Ovládá mysl

• +0: Okamžik (tolik co jeden útok v souboji)
• +1: Pár sekund
• +2: Několik minut
• +3: Několik hodin
• +4: Několik dní
• +5: Několik měsíců
• +6: Několik let
• +7: Navždy

Dále lze posuzovat náročnost vzhledem k příběhové linii a v neposlední řadě dle načasování, které je u nejrůznějších rituálů rozhodující. Náročnost lze také snížit přípravou. Sháněním a úpravou komponent, získáváním informací o přípravě, vylepšováním postupů apod. Příklady pak zase někdy jindy.