Magie reloaded Část třetí - Vůle

Tak se konečně dostáváme ke třetímu dílu našich statí o magii, který by měl poreferovat o posledním nadpřirozenu ve světě Horohvozdském. Prošli jsme si „sféru“ bytí - tedy to, jakým způsobem působí nejrůznější přírodní síly, které vlastně ani tak nejsou silami, jako spíše projevy různých dalších bytostí, které jsou lidskému (hobitímu, trpasličímu,…) zraku skryty. Také jsme nahlédli do oblasti bytí, kde se různí nešťastníci i šťastlivci potýkají se svými určenými osudy, k nimž je nezadržitelně vede užívání jejich schopností. Zbývá nám tedy ta dost možná nejrozšířenější magie. Ta kterou při troše snahy dokáže ovládnout každý. Vlastně to možná ani není nic nadpřirozeného, jen do dokonalosti dovedená dovednost.

~~READMORE~~

Vůli má každý myslící tvor. Někdy je svobodná, jindy nesvobodná. Právě o potlačení autonomie vůle subjektů jde v tomto druhu magie. Již od počátku věků si lidé začali všímat toho, že jsou mezi nimi takoví, co bez mají moc slova. Hlasem a jazykem podsouvají ostatním svoji vůli, tím, že je přesvědčují. Byli mezi nimi vládci, šamani a další, kteří tyto schopnosti využívali i zneužívali. Dokázali ovládat chování lidí tak, aby bylo nápomocno jejich cílům.

Postupem času se vyvinuly dvě techniky, jak lze ovládat lidské chování. Ta první je starší, je poněkud neohrabanější, za to však jednodušší na provedení, protože nestojí tolik úsilí. Využívá lidského podvědomí a patří sem takové psychologické triky jako je hypnóza, podmíněné reflexy apod. Cíl takového působení vůbec nemusí tušit, že je pod nějakým cizím vlivem - což je ovšem nezřídka nevýhodou. Navíc se omezuje na nepříliš složité úkony, vylučuje samostatné myšlení. Tato technika mnohdy závisí na nějakém signálu, spouštěči, jenž se nemusí projevit, nebo se ukáže ve špatnou chvíli. Nicméně technika samotného „naprogramování“ osoby je v podstatě 100% spolehlivá a jde s ní provést prakticky jakýkoli záměr. Nabízí velké možnosti co se týče utajení, protože zmanipulovaná osoba prakticky nemůže nic prozradit, neb už z principu neví. Proto i při použití sofistikovaných postupů druhé úrovně bývá na jednoduché techniky pamatováno.

Nicméně jak rostl počet bytostí na světě, jak rostly obce, kmeny a rody, začalo se ukazovat, že vzhledem k množství těch, které je potřeba ovlivňovat, se ukazují být postupy výše uvedené přece jen zastaralé. Mnohem praktičtějším se jevilo skutečně přesvědčit lid. U některých záležitostí je to věc snadná, neb se my všichni slušní lidé shodneme na různých věcech, jakože vražda je zločin, krásti se nemá a smilstvo je nepřípustné. Jsou však otázky politické, takové, na něž nelze odpovědět ano či ne. Jsou to možnosti kterými se děje ubírají. Zde pak rozhodují různé zájmy, které se pro sebe snaží cosi urvat, když se kroky lidu uberou tu nebo tam. Samozřejmě, že král nebo kníže může určit: „Jděmež cestou našich předků…“ nebo naopak „Svět jest změněn a my musíme opustit staré stopy…“ Nicméně není sám. Má tu šlechtu, kněží, lid. Ti všichni mají jiný názor a přesto, že panovníka by měl následovat, neměl by ten naopak jít v nebezpečí rozkolu. Přesvědčit všechny o své pravdě, toť byl věru úkol, který začal před našimi otci stát. Avšak člověk vládne jazykem a myslí, proto byly vynalezeny takové postupy jak toho dosáhnout.

Druhý způsob tak spočívá na tom, že slovo podněcuje myšlení a dokáže změnit, co si jednou člověk do hlavy vzal. Je to obracení vůle dle vlastní. K tomu je potřeba hbitý jazyk, uhrančivý pohled, neobvyklý výzor a studium času, povětří i lidských povah. Své myšlenky dokáže vyjevit řečí téměř každý. Nicméně ne každý je takovou osobností, že když něco řekne, lidé za ním jdou, následují jej. Jsou lidé, kteří k tomu mají předpoklady a ti mohou dosáhnout neskutečných výsledků, avšak jde toho i nacvičit. Ten kdo ovládá čarovná slova a vládne vůlí předstoupí před shromáždění a to je rázem nadšeno pro jeho plán, ochotno ihned naplnit veškerá přání a pokyny mluvčího nebo toho, za nějž jedná.

Mechanickým provedením je nakonec „Magie každodennosti (Hedge Magic)“ z pravidel FATE. Řečnitví i hypnóza jsou v podstatě naprosto obyčejné dovednosti k nimž se může propracovat každý obyvatel světa. Nicméně pokud má být postava v dané činnosti skutečně dobrá. Má-li mít schopnost podrobovat svým slovům masy, má-li mít schopnost mámit i ty nezatvrzelejší mysli. Musí si vzít i aspekt stejného jména jako je dovednost. Pro účely Horohvozdu je možné takto posilovat jen dovednosti spojené s charismatem, řečí, vnějším projevem osoby, přesvědčováním, manipulací myslí. Jak je napsáno v pravidlech FATE. Postava ovládající takovéto schopnosti nemá žádné bonusy. Její schopnosti ji nikterak neodlišují od jiných řečníků a knězů, kteří káží v chrámech. Ona jen dokáže cosi navíc. Zfanatizovat dav nebo jej naopak uklidnit. Zchladit vášně bojujících stran, přesvědčit někoho o tom, že viděl to, co se ve skutečnosti nestalo (a dát tak vzniknout zázrakům…). Tam, kde ostatní hlasy kazatelů zanikají v šumu, se jejich slova nesou až do zadních řad. Dramatické pauzy, kontakt s publikem, využití přírodních jevů… Proto je nutný nejen talent, ale také studium. Vědět, kdy příroda podpoří celé divadlo, kdy lidé přestávají dávat pozor. Vhodná slova musejí najít vhodný čas. Proto i celá záležitost z herního pohledu nepotřebuje příliš mnoho čísle. Hlavní je popis, příprava a pohotovost hráče i dějmistra. Zbývá tak jedině doporučení z pravidel FATE. Je-li v dané chvíli při využívání dovednosti podpořené aspektem přítomen nějaký postih, je snížen o stupeň aspektu.

Takový trošku Jan Hus

Mějme vesnického kněze Gologaje. Jeho příběh je tajuplný. Zřejmě vyrůstal bez rodiny a musel si projít hrůznými zkušenostmi, soudě podle jeho jizev na těle. Nicméně z té doby si nic nepamatuje. Zbyla mu jen jediná věc. Schopnost mámit lidi. Gologaj umí ovládnout lidi tak, že se na určitou dobu stanou zcela otroky jeho vůle. Využíval toho kdysi, než vstoupil do řádu, různě. Nicméně nikdy se mu nepodařilo přimět někoho, aby učinil věci protichůdné, neslučující se s jeho životem a povahou. Svlékaly se tak před ním jen kurtizány, nikoli počestné dívky měšťanů, na které to také zkoušel. To je však minulost.

Do řádu Gologaj vstoupil právě proto, že zjistil, že jeho schopnosti, tak je využívá on, jsou napřeny špatným směrem. Vlastně je ani nechtěl napírat nikam. Proto nikdo v konviktu nevěděl, co dokáže a on postupně málem zapomněl, co dovede. Jen občas jej něco v zátylku pošimrá. Jal se učit na kněze. Přestože byl již v pokročilém věku, bylo mu vyhověno a on se stal vyslancem Žírna v severním Podhoří v kolonizační vesnici. Obhospodařoval svůj malý chrám. Dříve však, než se ocitl v tom klidném zapadlém koutě, musel se učit, jak lidem správně vyložit učení Žírnovo, jak provádět obřady na uctění tohoto božstva hojnosti. I zde prokázal neobyčejný talent.

Gologaj se díval na svět s otevřenýma očima. V městech a chrámech se každoročně po žních hromadily dary od věřících. Ty se pak rozvážely po jednotlivých chrámech na venkově. Věřící tak měli sami a dobrovolně přispívat na živobytí svých pastýřů, kteří jim zajišťovali skrze modlitby klid pro živobytí. Avšak jak se počet chrámů a kněží rozšiřoval a kvetlo místo pro různé zbytečné úřady uvnitř domu Žírnova, spojili se vyšší kněží s panovníkem a začali dary vymáhat. A tak musel každý přispět přesnou dávkou onoho, či tamtoho. Nebylo nikde stanoveno v učení Žírnově, že se tak má dít, ale toho hodnostáři nedbali. A začali hromadit majetek nejen na chod domu Žírnova, ale také pod vlastní polštáře do vlastních truhlic. Vida tento nepořádek Gologaj, který se začal rozmáhat, začal se ptát po nápravě. Zpočátku pokradmu, ale později horečně a se zápalem začal objíždět vsi na severu Podhoří. Chudý lid, který byl zasažen novými dávkami začal poučovat a obracet proti novému zřízení. A tam, kde by jeden musel zůstat celý den a vysvětlovat, co myslím svými myšlenkami, Gologaj pronesl jeden plamenný proslov a každý pochopil. Brzy tak za tímto knězem chodili lidé sami a zdaleka.

Avšak věděl, že se nedočká od představených žádného ocenění. Proto dříve ještě než se doneslo jejich sluchu, co káže sprostý kněz ze severu, vydal se na dožínky do města, aby tam s lidem v zádech, uhodil na biskupa a donutil jej k nápravě. Když pak vystoupil na rynku a davy vyslyšely jeho proslov pod jasným nebem v čerstvém větru, dojal i samotného biskupa k pláči. Všichni pak, kdož pozorni byli, uviděli, jak socha Žírna v prostřed davu sama slzu uronila. Dokud Gologaj žil a kázal svá laskavá slova, neodvážili se biskupové na severu něco od lidí vymáhat. Avšak jak sešel stářím a odešel na věčnost nebyl už kdo by je zadržel. Chrámy se oděly do zlata a přišli jiní, kteří přesvědčili lid, že Žírn potřebuje plody jejich těžké práce.

Samozřejmě, že lze vymyslet spoustu obyčejnějších věcí. Například dodání odvahy k neobyčejnému činu ať jednotlivci, tak skupině lidí. Přesvědčit na rozcestí družinu, že levá odbočka je správná. Získání důvěry…