Období: listopad 1281
Postavy:
Bjorn,
Brus Weine,
Krvavá Devítka,
Froliš,
Le Pich,
Lothar
Datum: únor 2016
Po návratu ze zakletého mlýna se družina na pár dnů zase usadila u rychtáře na vejminku, aby si poranění vylízali své rány. Po pár dnech dorazil do vsi prokřehlý guslar, a tak se skoro celá ves sešla u rychtáře ve světnici, aby si poslechli, co je nového. Zprávy pro družinu nebyly dobré. Na zloděje Timoferovy kroniky byla vypsána tučná odměna a tak začala spousta ozbrojených hlídek pátrat. Brzy určitě přijedou i sem. Během guslarova vyprávění dorazili z průzkumu také Froliš a Hanibal, kteří hledali zbytek družiny po té, co se od ní oddělili.
Po sdělení všech novinek zahrál potulný pěvec také pár písní o místních pověstech, zejména o lesních duších a vlkodlakovi z temného lesa, který unáší děti, jež plodí s neopatrnými ženami, které přepadá v lese. To už se ale chýlil večer ke konci a všichni se odebrali na kutě.
~~READMORE~~
V prochladlém výměnku se však nespalo příliš dobře a Le Piche s Hanibalem probudil uprostřed noci hluk. Někdo byl na dvoře a dobýval se na rychtáře. Le Pich opatrně vyklouzl v nedbalkách na dvůr a skryl se ve stínu, aby mohl naslouchat. Rychtář vyšel na zápraží a naslouchal hlasu staré ženy. „Hanka od Zrzavých právě porodila. Děcko je celé porostlé chlupama. Je to vlčí syn!
Všichni si dobře pamatovali guslarova slova. Pokud se vlkodlakovi narodí dítě, ještě tu noc se na něj přijde podívat a sleduje jej prvních dvanáct let jaho života. Pak jej unese a vychovává jako vlastního. Bába odešla a Le Pich s Hanibalem se rychle oblékli a vyrazili do vsi. Najít chalupu, v jejímž okně plálo světlo nedalo žádnou práci. Čekali. V tom se přikradl odněkud z humen temný stín. Přikradl se k oknu. Silueta vlka byla patrná. Stál na zadních a civěl přímo do seknice. V tom něco zašustilo a vlkodlak byl ten tam.
„Vlkodlak je prastaré stvoření. Leccos zná a pamatuje se věci, co jiní zapomněli.“, řekl druhý den Lothar. „Možná by nám poradil ohledně toho, kde hledat dál. Půjdeme ho najít.“
A tak se družina vydala znovu do Černého lesa, tentokrát však na pěší výpravu, bez koní a svého vyhřátého stanu. Kopce na nichž les roste se válely v mlze. Ta tam byla prosluněná přívětivost teplého podzimu z před pár dní.
Zprávy od vesničanů o lese nebyly příliš příznivé. Je třeba se mít na pozoru. Jsou známi ubožáci, kteří bloudili lesem několik dní a vyšli z něj, aniž by si pamatovali, co se stalo. Někteří jakoby si nepamatovali ani část svého života před vstupem do lesa. Volek, Smol Pachol a Zoran zůstali ve vsi, aby hlídali koně a opravovali poškozenou výstroj.
Družině se brzy podařilo objevit jakési značící kameny, patrně elfského původu. Postupovali podle nich do nitra hvozdu. Ten se však začal bránit a družinový stopař Froliš po bezesné noci ztratil vzpomínky na předchozí den a tím i orientaci. Jen díky monolitům mohla družina pokračovat dále vpřed. Druhé noci se však podařilo díky obezřetnosti Devítky zjistit, co stojí za špatným spaním výpravy. Jakýsi druh netopýra, který nesaje krev, nýbrž vzpomínky. Noční pokus o polapení těchto tvorů se zdařil a bylo rozhodnuto, že tato neobyčejná zvířata budou zachována živá pro pozdější využití jejich neobyčejných vlastností.
Kamenná stezka nakonec po několikadenním pochodu navedla družinu do samého nitra lesa a zde stojících ruin starobylého elfského osídlení. Jednalo se patrně o lesní tržiště, kde setkávali obyvatelé osad rozesetých po hvozdech. Veškeré stavby již byly ohlodané tisíciletým zubem času, zarostlé mechem a zimostrázem, pokryté spadaným listím. Na vyvýšené akropoli stála budova s propadlou střechou, která kdysi stála na kamenných sloupech, válejících se nyní po zemi.
Opatrně vpřed. Lesem vládne mrtvolné ticho. V jakési díře se cosi modře zaleskne, jako safíry. Někdo se skloní pro poklad. Ostražití sledují okolí. Tichý šelest naruší bublání potůčku. Zpoza keřů a ze suchých travin povstávají rozevláté siluety. Jelen, divoké prase a další zvěř. Jsou to jen kůže. Vlní se a plují vzduchem. Tiše se plíží směrem k družině. Šíp proletí kůží jakoby nic. Ostří sklouzává, protože nenaráží na maso a kosti.
Nakonec se však podaří oživlé kůže rozsekat. Kdo je původce takového šílenství? Devítka ví. Nebezpečný had, který se skrývá v podzemí a láká leskem svých očí nic netušící oběti. Avšak podaří se ho vypátrat a vydráždit ven z doupěte. Proti přesile nemá netvor šanci.
Hadova jeskyně skrývá pramen v propasti. Voda zeleně světélkuje. Bjorn se nechá spustit na laně. Ovzduší v propasti uspává, kdyby tam šel sám, nedostane se zpět. Voda z pramene dodává životní sílu. Hodně síly.
Akropole elfského sídla pokračuje dál. Posvátný háj plný staletých stromů s dutinami. Jsou to hrobky a některé mrtvoly se snaží bránit tomu, aby je družina vyrušovala. Ústup se jeví jako nejrozumnější varianta. Už není sil.
Nezbývá než se vydat dál do hvozdu a pátrat po vlkodladkovi. A to se družině daří. Rozhovor s ním je víc než plodný. Je to bývalý bohatýr, účastnil se bojů proti Severnímu králi. Zajatí nebo mrtví vůdci elfů a lidí z bitev byli použiti k černým čárům. Stali se z nich opiri. Každým dnem rostla jejich moc, avšak nikdo nesměl znát jejich dřívější jména. Družina by se měla odebrat do mohylových vrchů, kde lze najít původní hrobky. Tam je možné nalézt odpověď a prostředky k obraně.