Blog

Karneval (část II.)

Období: únor 1284
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Krvavá Devítka, Vulva, Lothar, Otakar
Datum: únor 2019

Výňatek z kroniky města Ostrože

Pokračování zápisu z předchozí kapitoly.

na den svátku sv. Ljudmily

Dopolední karnevalový průvod nesl se v lehkém duchu a očekávání odpolední zábavy. Hned po poledni usedla porota za velký stůl před dřevěné jeviště a ke svému kusu nastoupil rytíř Vlaštovka. Jeho hra pojednala osudu Vodimíra a jeho družiny věrných, kteří se vypravili skolit Severního krále. Tento známý kus ozvláštněn byl pohyblivým vyobrazením draka se třemi hlavami, jež chrlily ohně a zmítali se sebou, jakoby by byly živé. Nebylo nám však dáno užívati si dlouho této potěchy.

Další se hotovil k vystoupení Král Kejklířů. Náměstí se rychlo zaplnilo do posledního místa. Své vystoupení začali však kejklíři nikoli na jevišti, ale sami zaparkovali své vozy na opačném konci rynku vedle sochy zakladatele města. Král Kejklířů vystoupil na žebřiňáky, pištci jeho začali hrát podivnou hudbu vrývající se do uší jako horké železo do masa. Král kejklířů pak začal mocným hlasem hanět panstvo i kněžstvo, nepravdivě a křivě mluvil, avšak takovým způsobem, že shromážděná spodina zaujata jeho projevem, prokazovala mu stále vyšší a vyšší náklonnost. Tu pojednou vyzval řečený, aby si lidé nasadili škrabošky, které jim dříve rozdal, čehož valná část shromáždění učinila. Následující chvíli popadl srocení na rynku nepředstavitelný běs. Lidé rozeběhli se k bednění, na němž seděli páni a paní, kněží i vážení měšťané a začali se na ně sápat, bezpochyby pod vlivem nečistého kouzla Krále Kejklířů. Městská hlídka pokoušela se davu bránit, avšak zcela marně. Brzy byli strážní ušlapáni nebo pobiti a mnozí páni a paní, jejich děti i měšťané, měštky a jejich ratolesti jakobysmet také zahubeni nebo zle raněni.

Zajisté by vše dopadlo velkým krveprolitím, avšak dostavil se na rynk slovutný rytíř Brus Weine z biskupského řádu Zlaté hvězdy, který přicestoval s rytířem Lotharem. Neohroženě se vrhl mezi stráže Krále Kejklířů, které pobil na hromadu. Také další členové družiny rytíře Lothara pustili se srdnatě do boje, čímž zachránili město od zlého osudu. Jistý Otakar skolil dle svědků krále kejklířů střelou do hlavy, činil se také vyslanec plemene trpaslíků Bjorn, jehož sekera udělila družině krále kejklířů mnoho ran. Nebyl to však konec všem nečistým trikům Krále Kejklířů, ve chvíli, kdy vydal ve své poslední křeči smrtelný výkřik, muselo to být zajisté jeho poslední prokletí, kterým propukla uprostřed davu na rynku ohnivá koule, jenž mnoho lidí zahubila. Prokletí dopadlo bez pochyby také do lovčího rytíře Lothara, který se rozběsnil tak, že jednou ranou zabil kopu posedlých občanů města srocených v davu pod tribunou.

Po té, co Král Kejklířů padl, vešlo opět do myslí lidí na rynku světlo namísto temnoty. Mnozí se nepamatovali, co v minulých okamžicích provedli. Z hradu povolaní strážní, kteří v té chvíli dospěli do městských ulic, uviděli obraz zmaru. Mrtvých bylo na pět kop, z toho několik urozených rytířů, pánů a měšťanů, jejich manželek, synů i dcer. Jmenovitě rytíři Andrej Beran, Dušan Vlk, Konrád Slavík a zemský mincmistr Slavoj Rys při obraně ostatních urozených pánů a dam na čestné tribuně byli davem ubyti a dále pán Jimram z Krasce se ženou Olenou a dcerami taktéž byli usmrceni a také pán Evarist ze Suchého Pole, který podlehl zranění hlavy, které utržil při bitce. Padl také pán Jan Oldřich z Chlumu, zemský místosudí.

Hradní vojsko pod vedením slovutného nejvyššího zemského purkrabí Vorazda Rudé Brady vtrhlo do ležení Krále Kejklířů a nenechalo v něm kámen na kameni. Nalezeny byly v něm čarodějné knihy a pomůcky pro nečisté kejkle, jež byly zas požehnání biskupa spáleny, stejně jako škrabošky, kterými byl omámen lid města a které byly za hlasitého klení ochotně do plamenů každým vrženy.

Karneval (část I.)

Období: únor 1284
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Vulva, Lothar
Datum: leden 2019

Výňatek z kroniky města Ostrože

Každoroční masopustní veselí, stalo se pro tento rok v našem městě zdrojem velikých nářků o nichž líčeno bude na následujících řádcích.

na den svátku sv. Voldymyra

Jako již tradičně byl vyhlášen souboj o sto dukátů z městské pokladny. Nikoli však na kolbišti turnajovém, ale na divadelním jevišti. Své hry k potěše obyvatel provésti měli slovutný rytíř Cyprián Vlaštovka, slovutný rytíř Lothar Bezradský se sídlem na Panské Vsi a pak všem do té doby neznámá osoba, jež byla vyvolena městskou radou na návrh konšela Záboje z domu U Modré tváře. Tato titulovala se až opovážlivě jako Král kejklířů a pocházeti měla z daleké Zátoče v Lesokraji.

Radní Záboj horlivě se za něj stavěl, že jest se jedná o principála té nejlepší kejklířské kumpanie široko daleko a je štěstí, že se zrovna nachází poblíž města našeho. „Takové představení jaktěživ nikde viděno nebylo!“, sděloval vzrušeně na sněmu městském. Nikdo netušil v té době, jaká pravda v těch slovech dlí, tím méně sám radní Záboj nemohl vědět, že tato jeho přímluva mu bude osudnou. Neradno však zatím v líčení běhu událostí předbíhat.

Týden předem dorazil do města rytíř Vlaštovka se svojí kumpanií jokulátorů a usadil se v hostinci. Den na to pak přišel do města řečený Král kejklířů. Za městské hradby však nevkročil, anóbrž ležení své rozbil u Studenecké brány pod stanem černým jak noc. Doprovázen nemluvnými druhy zahalenými v pláštích budila jeho společnost více strachu než pobavení. Sám Král kejklířů byl postavy mdlé s údy kostnatými a krhavým zrakem. Ti kdo jej spatřili přijíždět, viděli že se křivě smál a u toho skřehotal a zval lidi na své představení. Poslední z kumštýřů dorazil rytíř Lothar v doprovodu své družiny. Losování městské rady o pořadí, v němž budou jednotlivé hry hrány dopadlo tak, že nejprve měl prováděti svůj kus rytíř Vlaštovka, po té Král Kejklířů a nakonec večer po setmění rytíř Lothar. Za porotce byly určeni za pány a rytíře zemský hofmeistr Domaslav Ohař, zemský místosudí Jan Oldřich z Chlumu a pan zemský maršálek Bohychval z Mokré Hory. Za městskou radu určeni byli radní Děpold z domu U Hrušky, Razym z domu U Studny a Burys, kožešník. Za biskupskou kapitulu pak kanovník Jan z Loučky.

Smutná událost, která předznamenala hrůzy, jichž se našeho města dostalo namísto karnevalového veselí, nastala již v noci ve čtvrtek. Na dvoře hostince u Zlaté mince zabit byl neznámou osobou pomocný písař kanceláře zemského písaře Diviše. Svědkové sice hovoří o tom, že viděli, jak městská hlídka podezřelého dopadla, nicméně události dalších dnů znemožnili tuto věc osvětlit. Každopádně městská šatlava nikoho takového nedrží.

Ani další den příprav na oslavy se však nenesl v poklidu. Ráno vtrhla do města severní branou kumpanie Krále Kejklířů, aniž by se předem dovolila městské rady. Černí kejklíři projížděli ulicemi, rozdávali peníze a také vlastní škrabošky. Na Horním trhu se jim povoz převrátil a truhla s nemalým obnosem peněz se jim vysypala na zem, tu se seběhlo všeliké obecenstvo, aby si zlaťáky nabralo. Král Kejklířů jakoby však toho nedbal. Projel městem, aniž by mu v tom bránil kdokoli z městských stráží, kteroužto skutečnost ještě třeba prošetřiti společně s dále nastalými událostmi.

Ještě jedna událost toho dne pak stojí za zmínku. Ve vsi před městskými hradbami dály se již delší dobu podivné úkazy v chrámu Porutině, jak bylo již dříve i v této kronice zapsáno. Trpělivost proto došla biskupství a vyslalo rytíře Bruse z družiny Lotharovy, aby záležitost vyřídil. Chrám byl sice běsa, který jej sužoval a zejména sirotky postihoval psotníkem, zbaven, ale několik dětí zde přišlo během toho k újmy na zdraví, což lid chudý podráždilo k nemalým nepokojům, jež však blednou ve srovnání s tím, co se událo v den následující.

Zemský sněm

Období: leden 1282
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Le Pich, Lothar, Tonda
Datum: leden 2017

Nastal opět nový rok. Už třetím rokem se Lothar protloukal světem s tou podivnou skupinou dobrodruhů, kteří se kolem něj shlukli. Bylo zatěžko hledat, co je vlastně spojuje. A přitom spolu absolvovali lecjakou nebezpečnou šlamastyku. Ale teď nemířili vstříc žádnému nebezpečí. Naopak se měli ohřát v teple šlechtických paláců v Ostroži. Pozvání na zemský sněm by nebylo radno odmítnout. Jenom ta podivná okolnost, že prý měl navrátit zcizenou relikvii sv. Dagoberta, když byl ve skutečnosti stovky mil od Medvědí Hory, mu vrtala hlavou. V družině se však dohodli, že se k tomuto činu přiznají, protože zásluhy za něj by mohly být nemalé.

Brus Weine seděl v sedle a hleděl nepřítomně před sebe. Stále mu před očima vystupovaly scény ze Strmilova. Měl pocit, že mrhá svým nadáním. Pokud má své schopnosti plně rozvinout, je třeba vstoupit do služeb vyšší moci. Náboženství je na vzestupu. Doslechl se, že biskup snad hodlá založit nový řád rytířů a bude do něj přijímat i neurozené. To je příležitost…

Tonda se naopak tetelil blahem. Od posledního úplňku toho prožil víc, než za celý předchozí život dohromady. Cítil, že divoká krev, kterou v sobě vždycky cítil konečně vzkypěla. Jenže pořád v něm byla i špetka toho ludky z malého města, kterému je líto, že nechal za sebou nic netušící matku, otce, sourozence, tety, strýce, bratrance, sestřenice, vlastníky, dědy a báby. Naštěstí v Ostroži bydlí jedna vzdálená tetička, která dělá pradlenku. U té by mohl nechat aspoň vzkaz.

Le Pichovi nedávala spát těžká kožená brašna dobře ukrytá pod ostatním nákladem. Timoferovu kroniku už přečetli několikrát. Měl za to, že ta kniha už jim nebyla k ničemu, kromě jedné věci. Určitě by ji šlo prodat. Nebyl si ale jistý, jak by se k tomuhle nápadu postavili ostatní. Ze svého pohledu ale viděl všechna pro na straně zpeněžení bichle a byl rozhodnut, že to prostě udělá a nikoho se na nic ptát nebude.

Frolišův pohled byl ze dne na den zase podivnější. S nikým nemluvil, jen si mumlal pod vousy. Stával se z něho čím dál tím větší podivín a neřízená střela. Jakoby vůbec nehodlal brát ohledy na to, co si ostatní myslí. Dělal si co chtěl. Zastavili na dohled od města na návrší nad zamrzlou řekou a jeho zrak padl na kamenný most vedoucí z města přes řeku na jih. Koutky úst mu pobaveně zacukaly.

Bjorn žmoulal v kapse velký žalud, který našel v ruinách elfského města. Nemůže být jen tak obyčejný, říkal si v duchu. Ale co s ním? Kdyby byl elfem nebo hobitem, určitě by ho napadlo zasadit ho. Protože to byl trpaslík, rozhodl se, že ho vymění za stříbro, nebo zlato…

Koně stačily udělat sotva pár kroků za bránu a už si to k postavám hrnul jakýsi vyzáblý mladík, podle oblečení bezpochyby nějaký sluha nebo podruh. Lothar a jeho kumpáni jsou zváni do domu nejvyššího zemského maršálka, Bohychvala z Mokré Hory. Takovou nabídku nešlo nepřijmout. K audienci se měli družiníci dostavit až na večeři, takže měli dostatek času na přípravu.

Aby nenechali nic náhodě, prohledali nejprve své komnaty. Podezřelé průduchy ve stěnách, kudy by mohl někdo odposlouchávat jejich hovory byly raději ucpány. Jinak se nezdálo, že by měli padnout do nějaké léčky. Vypravili se tedy do města, každý po svých záležitostech.

Při večerní audienci se jejich hostitel vyptával předem na okolnosti získání relikvie. Lotharovi se podařilo jakž takž věrohodně celou věc podat tak, aby dávalo smysl, že to byl on a jeho družina, kdo relikvie získali a vrátili. O opirech však nepadlo ani slovo. Nejvyšší maršálek také nebyl příliš spokojen s tím, kolik povyku družina na dělala v Aqelu a Strmilově - vztahy s Pomořím jsou příliš vypjaté a jakákoli jiskra by mohla zažehnout požár. Přitom Ostředek není na válku dobře připraven. Avšak služby, které Lothar poskytl ve službách zemských budou oceněny, neboť se uprázdnilo jedno malé léno na západní hranici poblíž Lesního Vranova. Bude-li chtít, může mu být sněmem uděleno, sic bezdědičně, ale i tak. Pro někoho, kdo vzešel z neurozeného rodu a přibyl z ciziny, určitě nabídka dobrá.

Na druhý den se Tonda vydal hnedle ráno do čtvrti obývané ludky. Jako doprovod s ním šel Le Pich. Brzo našli dům, kam směřovali služky z paláců s koši plnými prostěradel a svršků. Rozhovor s tetičkou se však nenesl v takovém duchu, jaký si Tonda představoval. Jeho rodiče zdá se již stačili zpravit široké příbuzenstvo o útěku nezdárného syna. Teta naléhala, aby se vrátil domů do Strmilova rodinu neopouštěl. Bylo marné cokoli vysvětlovat. Tonda nechal na místě dopis pro rodiče a šel.

Mezitím Brus směřoval své kroky k rynku na kterém stál místní chrám. Hned po Aqelu největší, jaký kdy viděl. Před chrámem bylo srocení lidí, které usměrňovalo několik členů městské strážen. Byli tam všichni možní. Vesničtí pacholci ve špinavých hadrech, starci s tvářemi zjizvenými bojem, žebráci z města i několik málo mladíků, kteří dle šatu patřili buď mezi panstvo nebo k bohatým měšťanům. Všichni se vzájemně překřikovali a snažili dostat co nejblíže velkému stolu udělanému provizorně ze dvou sudů a těžké desky. Za stolem seděla trojice kněží s brky a pergameny. Brus přišel k postávajícímu strážnému, který měl bezpochyby na povel své kolegy, kteří se potýkali s davem. Po chvíli už stál u registrace, zatímco veřejný činitel tiskl v kapse pár stříbrných za malou službičku.

„Vítej, bratře!“ Obrátil se na Bruse kněz. „Vyslyšel jsi slovo bohů zjevené skrze našeho dobrého biskupa a přišel jsi. Jaké je tvé jméno?“

Ano, chci se ucházet o místo v novém řádu. Myslím, že můj meč a to, co jsem viděl na svých dlouhých cestách by mohlo být ku pomoci slávě boží. Jsem Brus Weine, člen Lotharovy družiny.

Dobrá. Budiž. Chceš-li zasvětit svůj příští život službě svaté pětici, vhoď do kádě tady za stolem všechen svůj majetek a vykroč nahý směrem ke zdem bohů. Tvá duše se tím očistí a budou to první kroky na tvé cestě k božímu dílu!„

Brusova tvář zbledla. Notnou chvíli stál nehnutě. Káď byla prve před jeho zrakem ukrytá za lidmi. Na tento požadavek nebyl připraven. Bezděčně rukou přejel po svém meči, který si nechal v Aqelu ukout za nemalý obnos.

Nu což tedy? Přijmeš toto pokání, synu?, ozval se netrpělivý mnich. Vzadu za Brusem sílilo rozhořčení. Všechny nás předběhl a teď se cuká!

Za chvíli už seděl Brus v hostinci nad korbelem piva. A mumlal si: „Toto néé, tak toto teda né…“

Froliš se vydal mrazivým ránem do lesíka u jihovýchodní brány, které se říkalo Opravická. Našel si místo, kde les sbíhal až ke břehům řeky. Položil ruku na led a vyzval sílu vody, ať koná svoji práci. Brzy se ozvalo první praskot v ledové krustě kolem pilířů městského mostu. Voda v řece jakoby přestala protékat dál a z mostu se stala hráz. Hladina se začala vzdouvat. Froliš se díval jak se malé postavičky čím dál ve větších počtech rojí kolem zemských bran. Představoval si, jak kupci nechápou co se děje a dělají si obavy o tovar ve skladech ve spodních částech města.

Stoupající hladina vzbudila ve městě poprask. I zkoprnělý Brus se vydal směrem k mostu. Vida hrozící spoušť nebojácně vešel na ledové kry po proudu od mostu a začal nahlas vzývat jména bohů. Kolem něj se začal sbírat vítr, který v soustředěných prudkých poryvech začal rozbíjet ledové kry. Stoupaní hladiny se tím značně zpomalilo. Froliš vida, že proti němu stojí jeho druh, rázem jakoby ztratil o svoji hru zájem. Pobavil se již dost.

Le Pich věnoval zbytek dne hledáním překupníka, kterému by udal Timoferovu kroniku. Nakonec narazil na slibný kontakt. Místní sběratel nabídl obnos více než slušný. Když však s Tondou, který se mu stále lepil na paty, vycházel z krčmy, kde celou záležitost dojednával, nevšiml si, že v podvečerních stínech se ukrývá někdo s nekalými úmysly. Snad Le Piche z jeho ostražitosti vyrušilo zvolání pouličního prodavače, snad pohled na hezkou ženskou, co spěchala ulicemi, aby se dostala před soumrakem domů a odhalila kotníčky. Tonda se každopádně o něco zpozdil. Na hlavu mu dopadla rána obuchem. Bezvládné malé tělo si naložila na plece mohutná postava a spěšně vykročila pryč do postranní uličky. Le Pich zahlédl jen mizející střevíc na Tondově noze. Naštěstí. Vyrazil kupředu jako kočka, oběhl roh domu. Dobře mířená rána dýkou mezi lopatky, těsně vedle Tondovi plandající paže, způsobila, že hromotluk se svezl bez dechu na zem. Le Pich přistoupil k bezvládnému Tondovi a začal jej křísit. Přitom se rozhlížel kolem. Na druhé straně uličky jej soustředěně pozoroval malý chlapec. Ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkaly, poplašeně vyběhl pryč.

Le Pich ještě křikl na mátožného Tondu, ať běží za ním, a už byl taky tentam. V ulicích města už nebylo moc lidí a tak nebylo obtížné spatřit, že špeh zmizel ve dvěřích malého domku na kraji jedné ulic poblíž chrámu. Le Pich se vydýchal, Tonda se k němu vrávoravým krokem dobelhal, hlava mu ještě třeštila z té hrozné rány. Připlížili se k malému okýnku. Vevnitř se svítilo a ozýval se zvuk jako když se dva kameny třou o sebe. Vtrhli dovnitř. Domek byl malou dílnou, za stolkem seděl starý muž v zástěře a brousil kousek kovu o kámen. „Co si přejete panstvo?“, řekl roztřeseným hlasem.

Chceme vědět, kde je ten skrček, co sem před chvílí vběhl!, uhodil Le Pich bez obalu a jeho zrak spočinul na malých dvířkách v zadní části místnosti.

Eh, nevím o tom, že by sem někdo vešel před vámi. Celou dobu koukám jen na svoji práci…

Jen se nevykrucuj. Co je za těma dveřma?!

Jen prostý sklep pane. Prosím pánové, laskavě vás prosím, odejděte z mojí dílny, pokud nemáte zájem o brusičské služby.

To ty dědku teď pěkně odejdeš a my se tu porozhlédneme.“ Svoji výhružku Le Pich podpořil ještě tím, že starci ukázal dýku, na které byly ještě zbytky krve po zásahu Tondova únosce. Dědek polkl a neochotně se vydal ven.

Tonda a Le Pich přiskočili k zadním dvířkům. Po otevření bylo vidno, že opravdu míří do sklepa. Ve vlhké hlíně se rýsovaly stopy toho, koho pronásledovali. Stačilo pár kroků níž a bylo jasné, že chodba vede dál do městského podzemí, nebo se začala větvit. Nemělo cenu bez pořádného světla pokračovat dál. Navíc dědek by mohl zavolat stráž. Rychle se raději vytratili ven.

Večer se všichni sešli v hostinci, kde trávilo dlouhou chvíli také mnoho z rytířů a pánů, kteří dorazili na sněm. To místo vybral Lothar záměrně, aby mohl navázat potřebné kontakty. Mezi hosty však byl také rytíř Konrád, zvaný Slavík. Rytíři přijatí za členy sněmu tím, že byly zapsáni do zemských desek a bylo jim uděleno léno, brali za přízvisko jméno zvířete, které jim bylo nějak blízké. Konrád byl výborný pěvec a harfeník. Než byla dojedená pečínka, bylo zjevné, že Lothar a Konrád dnes večer zkříží svůj um. A tak se písně vzletné střídaly s odrhovačkami, chvíli hrál Lothar, chvíli Konrád a zbytek panstva se dobře bavil. Nakonec však Lothar dal do svého hraní příliš mnoho vervy a praskla mu struna na jeho loutně. Konrádovi patolízalové okamžitě propukli v jásot. Nemálo rytířů a pánů se však shluklo také kolem Lothara a nechali před něj nosit medovinu.

Sezení sněmu trvalo následující tři dny. Slyšen byl nejvyšší zemský purkrabí Vorazd Rudá Brada ohledně neblahého stavu obranyschopnosti zemských hranic, nejvyšší zemský komoří o opatřeních, kterak zvýšit berně, aby byly čekané výdaje státní pokladny zabezpečeny a četné další zprávy jednotlivých zemských purkrabích a dalších úředníků i pánů a rytířů bez úřadů. Vystoupil také biskup ostředský Julián, který žádal od pánů vyšší podporu výstavby chrámů a klášterů ke slávě Pětice.

Le Pich mezitím dokončil svůj rozjednaný obchod. Krom kroniky, kterou v nestřežený okamžik, uzmul a nahradil složenou dekou a hovězinou, mu Bjorn k prodeji svěřil také žalud z hvozdu. Utržená suma činila více než 200 zlatých dukátů.

Jako poslední byl na sněmu slyšen Lothar se svojí družinou o okolnostech své výpravy. Báchorka o dopadení lupičů relikvií se podařila vylíčit tak věrně jak to jen při těch všech lžích šlo. Přítomní stavové byli spokojeni. Za věrné služby státu byl Lothar vyznamenán udělením bezdědičného léna v podobě dvou vsí Panské a Šípkové.

I Brus nakonec uspěl ve své snaze. To jak s pomocí modlitby k bohům odvrátil nebezpečí, které přichystal, došlo k pozornosti samotného biskupa, který pro něj nechal poslat. Tvůj talent, synu, bude naše církev potřebovat. Pokud projdeš iniciací, udělám z tebe hlavu komendy.

Brus tedy vstoupil do řádu, absolvoval pět náročných zkoušek a po pěti týdnech vyšel z chrámu s pláštěm se zlatě vyšitou růží.

Tvrdé námluvy

Období: březen 1281
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Froliš, Hanibal, Lothar
Datum: srpen 2013

Družina se pouští do dalšího úkolu, který však snad ani není určen dobrodruhům. Leodegar s Hovardem rozhodnou, že mladá komtesa se bude vdávat. Jenže na to je potřeba najít správného ženicha a holka zatím háže očkem na své zachránce, čímž se celá záležitost dále komplikuje.

Družina tak shání informace, klepy ba i pomluvy po celém městě na všechny potenciální volné nápadníky. Avšak nic není zadarmo a informace z podsvětí o finančí situaci rodů mají svoji cenu. Při plnění zdánlivě jednoduchého úkolu - přinést oprátku z popravčího rynku - se postavy docela zapotí. Ukáže se, že legenda o ostrožských kamenných supech, kteří střeží noční klid města, nelže. I z tohoto nebezpečí se však podaří vyváznout s relativně zdravou kůží.

Po veškerých útrapách se tak nakonec podaří sestavit ucelený obrázek o třech nápadnících a jako nejvhodnější je doporučen prostoduchý Dratimír, syn Vorazda Rudé Brady, purkrabího města Ostrože.

Na zásnubním plese se družina dozví, že na severu Podhůří je možné si přivydělat vyhnáněním netvorů a strašidel z tamních lesů. Právě do těch končin se tak vydají jejich další kroky.

Únos

Obodobí: březen 1281
Postavy: Krvavá Devítka, Froliš, Hanibal, Le Pich, Vločka
Datum: prosinec 2012

Rytíř Evarist se družině odvděčil za záchranu svého syna a hostil je po celou zimu na své tvrzi. Vždyť vydat se do hloubi elfského Hvozdu, to je vpravdě hrdinský čin. S příchodem jara se však přiblížila také doba, kdy by bylo záhodno se příživníků zbavit. Lotharovy balady již byly na tvrzi ohrané a sklepy se začaly vyprazdňovat. Nicméně zbavit se party po zuby ozbrojených chlapů a přitom si je nerozhněvat, to není žádná legrace. Tento oříšek však nakonec rozlouskl dopis, který dorazil po poslu z Ostrože.

blog.txt · Poslední úprava: 27.07.2013 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0