Blog
Další dobrodružství v Drakkaru
Je to už nějaký čas, nicméně do časopisu Drakkar, č. 54 jsem poslal dobrodružství Zlaté obrůvky (ano, nejedná se o překlep, ale záměrnou přesmyčku). Tady bych chtěl napsat krátké pojednání o vzniku tohoto kousku. Dobrodružství jsem vymyslel na podzimní oddílové výpravě pro ukrácení večerního volného programu. Našli se tři kluci, kteří nikdy Dračí doupě nehráli, ve věku cca 10 let a chtěli to zkusit.
Výlov
Zápis z dobrodružství odehraného v říjnu 2011 v Brně. PJ Výmara.
Vesnice Kotěhůlky byla docela přívětivé místo. Zkazka o Ohnivém muži si brzo začala žít svým vlastním životem, takže John, Lapis, Czorka i Connor se nakonec v očích vesničanů stali těmi, kdo ho zahnal na útěk a vysvobodil místní chlapce. Na pár dní se proto vyhřívali na výsluní slávy a pobyli v místním hostinci.
Lovec si pořídil štěně, kterému dal jméno Ťapka. Trávil s ním veškerý svůj čas někde bokem v lese. Lapis se seznámil s místní babkou kořenářkou, která mu ukázala pár nových zajímavých receptů. John se poflakoval po dědině a tloukl špačky. Czorka se ztratil kdoví kam.
Pátého dne se sešli dobrodruzi na návsi, aby projednali, co budou dělat dál. Všiml si jich starosta, který tudy zrovna šel.
„Vidím, že jste furt tady. Poslyšte, chlapi, vy jste zlikvidovali toho ohnivca, neměli byste chuť nám pomoct eště s něčím? Totiž beztak ste už slyšeli, že nám tu v rybníce řádí vodník. Pár děcek už utopil a je to pár dní, taky našeho porybného stahl pod vodu. Co vy na to?“
„Tak podívat se na to můžeme, starosto.“ Řekl hned Lapis.
„A co nějaká odměna?“ Navázal hned Lovec, ale jeho slova jakoby zapadla, protože Lapis už podal starostovi ruku na znamení stvrzení dohody.
Sada v sadě
I bylo pondělí. Sešli se čtyři v Brně. Výmara (PJ), Damba, Thomas a Ctibor a taky ještě Kaďa, abych na něj nezapomněl. Účel - hra.
Putovali cestou necestou čtyři. Hobit zvaný Czorka, barbar jménem John Connor a člověk, kterému dali v kolébce jméno Lapis. Mlčenlivý lovec, který jim šel v patách snad ani jméno neměl. Stezka je dovedla do dědiny pod horami, která se jmenovala Díra. Poetické místo nasvědčovalo, že se zde pro procházející dobrodruhy najde jistě nějaké prácička, kterou by mohli zatížit svůj měšec. Zvláště Lapisova kapsa již byla prázdná i pro optimistu.