Blog

Návrat do Skřetolup

Období: září 1281
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Froliš, Le Pich, Lothar

Datum: říjen 2015

Družina se od Psohlavů vydala rovnou do Skřetolup. Zde je už netrpělivě čekal Mojmír, jenž v mezičase navštívil Novou Zhoř a prošetřil zprávy o zmizení tamní relikvie. Zprávy, které přinesl byly však jiné, než bylo možné očekávat. Po stopách krádeže se vydala skupina místních stopařů. Lupiči se vydali na východ. Byli pronásledováni až za hranice do neobydleného velkého močálu. Tam došlo k bitce, kterou přežil jen jediný muž, který o tom podal svědectví. Relikvie pak prý skončila na dně močálu.

To však nic neměnilo na zachování původního plánu. Družina navštíví v Aqelu Adalberta ze Smirny, mistra tajných věd, který by měl mít informace o relikviích a jejich významu pro provádění černé magie.

Shodou okolností procházel Skřetolupy mladík ustrojený v hávu, jaký nosí studenti univerzity. Vzhledem k tomu, že všichni studenti jsou vždy chudí a hladoví, nebyl pro družinu problém jej k sobě přilákat a vyzvědět od něj, jak to na univerzitě funguje, kdo ji řídí a jak by se dalo dostat k samotnému mistru Adalbertovi. Le Pich se však při jednáních zapletl do svých průpovídek tak, že se sám sebe vykreslil jako největší studijní talent všech dob.

Do hostince však za všeobecného pozdvižení dorazili ještě jedna kumpanie dobrodruhů. Cháska vedené rytířem řádu Zlatého klasu, Kezimierzem. Ta lapila na své cestě krajem několik toulavých ludků. Pohotově byla zbudována dřevěná klec, do níž byli zajatci vsazeni. Družiníci v nich však poznali staré známé z tlupy, které dříve pomohli ve Fazulově se získáváním ostatků jejich mrtvých druhů ve vinohradech. Rozhodli se, že jim pomohou. Pro začátek jim podstrčili alespoň trochu jídla.

Družině dále neuniklo, že ve městě žije legenda o jakémsi drobném zlodějíčkovi, který vykrádá domácnosti. Jeho nejnovější obětí se stal krejčí Neniel. Tento elf dostal zakázku od váženého představitele kupeckého cechu, aby ušil šaty na svatbu jeho dcery. Objednané elfské hedvábí však zmizelo. Elf se kvůli tomu s kupcem pohádal, což neušlo sluchu Bruse a Froliše. Nabídli proto krejčímu pomoc, který ji ochotně uvítal a za vrácení sukna slíbil odměnu. Protože dopadení zloděje však bylo záležitostí celého města, neváhali dobrodruhové uzavřít také tajnou dohodu s purkmistrem ohledně rozdělení pokladu, který se jistě ve zlodějově skrýši skrývá.

Po pečlivém zkoumání stop a doptávání se místních, byla jako doupě zlodějů určena úzká průrva ve skále, která stojí na okraji města pod tvrzí. Froliš, Brus a Lothar se nacpali dovnitř, zatímco Devítka a Volkem a Smolem čekali před vchodem, kde si mnul svoji již ošetřenou, ale stále bolavou hruď.

Více než hodinu se dobrodruhové soukali úzkou chodbou vpřed, aby se ocitli v nevelkém dómku s jezírkem. Na druhé straně byly rozžehlé lojové svíce a konala se zde nějaká hlučná hostina. Za stolem seděly malé postavičky, snad skřítků, či jiných osůbek. Froliš se však na nic neptal a zahájil svým lukem a šípy jatka. Malí mužíčci neměli šanci. Ani ohnivá střela, kterou proti dobrodruhům vyslali, neměla většího úspěchu. Jeskyně byla vyplněna, nalezen byl i štůček hedvábí. Co se dalo nacpat do kapes a vaků tak, aby se šlo protáhnout průrvou zpátky, bylo pobráno.

U vchodu však zažili krušnější chvíle Devítka s pomocníky. Purkmistr nenechal nic náhodě a s městskou hlídkou přispěchali ihned po té, co trojice průzkumníků zmizela ve skále. Jakmile se z podzemí opět vynořili na čerstvý vzduch, okamžitě je obestoupili halapartníci, kteří je donutili spěšně zamířit na radnici. Tam už čekal také krejčí na své plátýnko. Purkmistr však byl férový a dohodu s postavami dodržel. Jen se chtěl ujistit, že mu družina nezmizí s celým lupem.

Podzemí Vlčího zubu

Období: srpen 1281
Postavy: Brus Weine, Froliš, Lothar

Datum: červenec 2015

Po výbuchu hradního paláce postavy přečkaly noc pod širákem. Oba golemové i se svým pánem zůstali nadobro pohřbění pod spadlými troskami. Ráno padlo rozhodnutí. Ranění budou odpočívat a připravovat družinu na odjezd do Skřetolup. Lothar, Froliš, Brus a Volek prohledají sklepení hradu, zda se v něm nepodaří najít něco zajímavého.

Jelikož Brus a Froliš již objevili vchod katakomb pod hradem vydali se nejprve do nich. Zjistili, že pod hradem je úzká štola, patrně úniková nebo odvodňovací chodba. V jednom místě se nacházela odbočka. Po krátké chvíli pak narazili na kamenné veřeje s varovnými symboly a starodávným nadpisem varujícím před prokletím zrady. Po krátkém váhání se dobdrodruhové rozhodli, že přece jen překročí kamenný práh. Za ním objevili místnost se sarkofágem, v něm ležící již téměř rozpadlou kostru. Víko leželo rozbité na zemi. Jiné dvě mrtvoly v místnosti, byly naopak relativně čerstvé. Jedna opřená v sedu o protější zeď, druhá pololežíc, polostojíc na katafalku uprostřed. Pach hnilobného masa se doplňoval se zatuchlou plesnivinou podzemí.

Brus zamířil neomylně k mrtvému v opačném rohu místnosti. Mrtvola něco svírala v umrlé slizké ruce schované za zády. Vypadalo to, na nějaký amulet. Brus jej se zhnusením vyrval mrtvole z rukou. Otočil se. Ostatní zírali na hrobku, když však pohlédli na Brusa, jejich tváře zbledli. Mrtvola, která se zdála být nehybná, se s tichostí bezvětrné noci postavila na nohy a napřáhla pařáty. Druhá z mtrvol se též vzchopila a vykročila proti Lotharovi.

Strhl se boj na život a na smrt. Umrlci ale nakonec padli na zem. Tím ale nebyl všem překvapením z katakomb konec. V podzemí začál vát průvan, který se změnil na vítr a za chvíli až na vichřici. Ohlušující svistot větru zvedl ze země i kusy katafalku, které začaly poletovat po místnosti. Nakonec přistály na kamenné rakvi a vytvořily náhrobek. Na něm stálo vytesáno:

Popatř okem na svět smutný,
čas teče vpřed jak tok rmutný,
tím, žes v toto místo vstoupil,
v životě jsi velmi chybil.
Leží tu pod těžkým víkem,
obtížená duše hříchem.

Deset zim před čtvrtým věkem,
proti sobě s velkým rykem,
stála vojska z černé země,
proti muži, hrdé plémě.
Ve válce jen Smrt vždy sklidí,
co urodí se v srdcích lidí.

Ač vítězství bylo hbité,
hanbou bylo ihned smyté,
místo slávy přišla vada,
krvavá to byla zrada.
Závist símě zasela,
a tím život zmařila.

Bok po boku bojovali,
Barmann, jenž byl velmi smělý,
ze hvozdů pak Neldorin,
váženého rodu syn.
Žárlivost už půdu zkrápí,
každému čas zemský zkrátí.

Nešťastník, jenž tady leží,
svoji zlobu dusil stěží,
v bitvě vřavy nebil skřety,
druhům s mečem šel v ústrety.
Prchlivost se plodů zhostí,
čas už hlodá bílé kosti.

Usadil se boje prach,
Barmann z pole rychle plách,
výčitkami rychle zchřad,
do temného hrobu pad.
Lítice jsou nasyceny,
vydají se v nové pleny.

A ty poslyš, jak věc stojí,
pro tebe teď volba dvojí,
buďto činem křivdu smyješ,
nebo tady v hrobce zhyneš.

V hrobce se zjevil duch pohřbeného Barmanna a nabídl dvě možnosti. Buď družina odřiní jeho hanbu nebo ji bude muset za její troufalost ztrestat smrtí. Po velmi krátkém vyjednávání se Brus nabídl, že duchovy podmínky splní. Bylo mu vyjeveno, kde v hrobce nachází rezavý meč Neldorina, elfa, který padl Barmannovou rukou. Úkol zněl, do nejbližšího slunovratu najít Neldorinova dědice a meč mu vrátit jako důkaz smíření.

S tímto novým poslání družina vyšla z jeskyně. Zbývalo ještě prozkoumat sklepení, která dříve hlídali golemové pána hradu. V jednom z nich měl nebohý mistr lučební dílnu. Většina vybavení byla poničena výbuchem, našlo se zde však dost zachovalých čarovných ingrediencí. Ve druhém sklepě byla nalezena klec a v ní zajatec. Podivný tvor, chlupatý dvounožec s mordou plnou tesáků a jedním okem na hlavě. Nebylo pochyb, že se jedná o psohlava, lesního tvora oplývajícího rozumem. Skutečně nebylo pochyb o tom, že rozuměl tomu, co mu dobrodruhové říkali. Psohlav naznačil, že v lese žije jeho kmen, který jej určitě v okolí hledá. Družina se tedy rozhodla využít nabídky a navštívit kmen lesních tvorů.

Za záchranu člena kmene jim šaman nabídl možnost nahlédnout do budoucnosti. Po předchozí zkušenosti se snovým světem nakonec k účasti na obředu svolili jen Brus, Lothar a Froliš. Vize, v níž se ocitli jim ukázala rozlehlý sál, celý černý jako sama noc. V tom sále dlel na trůnu spící stařec a kolem něj si hrály malé děti se sedmi velkými míči svítícími barvami - zlatou, bílou, stříbrnou, rudou, oranžovou a žlutou. Děti si s nimi hráli se samozřejmou lehkostí, ale jakmile jej uchopil do rukou některý z dobdrodruhů, stal se nezměrně těžkým. V tom se však postavy propadly a začaly se snášet z mraků na nějaké město na pobřeží moře. Dopadli na dlažbu náměstí, nastala noc. Před nimi stála velká budova. Z ní vyběhla tmavá postava v plášti, doběhla ke zdi, v níž byla dvířka a zmizela pryč. Tímto výjevem vize skončila.

Na Vlčím zubu

Období: srpen 1281
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Froliš, Le Pich, Lothar

Datum: červen 2015

Po strastiplné cestě záleským hvozdem družina dorazila pod kopec, na němž stály ruiny Vlčího zubu. Hradu vybudovaného někdy v dobách velké války proti skřetům. Celodenní průzkum okolí ukázal několik věcí. Za prvé, hrádek je stále obýván. Za druhé v jeho okolí se potlouká nějaký neznámý tvor se psími prackami, který však chodí po dvou.

Družina se rozhodla neponechat nic náhodě. Zatímco Lothar, Krvavá Devítka a Le Pich se vydají na hrad běžnou přístupovou stezkou a zkusí projít branou, jako řádní hosté, Brus a Froliš se pokusí proplížit a přelézt zadní hradbu, tak aby mohli jistit situaci a v případě potřeby zasáhnout ze zálohy.

Zatímco první skupinka se bez problémů dostala prošlapanou stezkou až přímo před vyspravenou bránu, Brus a Froliš se museli prosekat kopřivami a mlázím zarostlého temena kopce, na kterém hrad stál. Jakmile Lotharova družina prošla branou, ozval se v ní nastražený zvonec. Než se stihla družina porozhlédnout po nádvoří, vyšly ze vrat hliněného paláce dvě vysoké postavy, jako z kamene vytesané, nicméně s pohyblivými údy a beztvarými obličeji. A za nimi pán hradu, pán golemů, o kterém družině vyprávěli již dříve lapkové. Zanedbaný starý muž v potrhaném a popáleném rouše. Nezdál se být nepřátelsky nakloněn. Přivítal družinu, nabídl jí místo na nádvoří k utáboření se a dokonce je pozval k večerní tabuli.

Mezitím Brus a Froliš zkoumali nepozorvaně zapadlé kouty nádvoří. Podařilo se jim objevit ukrytý poklad lapků ve staré rozbořené věži. Také zpozorovali, že alchymistovi golemové střeží dva vchody do podzemí a nehnou se od nich. Poslední objev pak učinili na východní straně paláce. Zde se nacházela alchymistova komnata. Dveře do ní sice byly zamčené, ale s pomocí Frolišova kamenného kouzla se oba dobrodruhové dostali dovnitř. Kromě dvou alchymistických grimoárů objevili také vstup do hradního podzemí.

Pán hradu mezitím připravil hostinu jak nejlépe uměl. Hradní palác měl již dávno propadlé stropy a zbyly z něj jen čtyři obvodové zdi. Lapkové dříve alespoň provizorně opravili střechu, tak aby dovnitř kapalo jen na některých místech a měli se kam uchýlit v případě nepříznivého povětří. Uprostřed stál dlouhý stůl a lavice a nad nimi byly zavěšené jako lustry na řetězech dvě keramické vázy se svíčkami, které mihotavě osvětlovaly sál.

Družina zahájila konverzaci se snahou dozvědět se něco víc o svém hostiteli. Ten jim pověděl leccos o své minulosti a studiích na aqelské univerzitě. Bylo však zřejmé, že to se odehrálo již v dávné minulosti. Nakonec po dosažení titulu mistra z univerzity odešel a začal bádat sám na vlastní pěst. Le Pichovi se však celá tato historie nezdála. Jakoby před nimi jejich hostitel něco skrýval. Pokusil se jej donutit k vyjevení pravdy o své minulosti. Atmosféra hostiny se tím však prudce změnila. Hostitel se pod nátlakem dopálil a poštval na družinu své služebníky. Sám prchaje z místnosti pryč však netušil, že za dveřmi čekají Brus a Froliš, kteří jej skolili. Mnohem těžší bylo vypořádat se s kamennými golemy. Zbraně dobrodruhů se od nich odrážely, pokusy zamotat je do plášťů také nebyly příliš účinné. Froliš byl jedním z nich odmrštěn do rohu místnosti, kde zůstal ležet omráčený. Když už se však zdálo se přeci jen podaří na tato stvoření vyzrát, nastala něco nečekaného. V nádobách zavěšených pod stropem to zasyčelo a ozvala se obrovská rána. Střecha paláce nadskočila a začala se hroutit. Lothar, Brus a Le Pich se vrhli k východu. Froliše zachránil Lotharův sluha, Volek, který jej odtáhl z dosahu padajících trosek. Krvavá Devítkaovi, který se ještě potýkal s druhým z golemů, nezbylo, než proskočit zabedněným oknem. Průlet z prvního patra odnesla prasklá klíční kost.

Výprava na Vlčí Zub

Období: srpen 1281
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Froliš, Hanibal, Le Pich, Lothar
Datum: leden 2015

Družina započala pátrání po ztracené relikvii. Rozhodli se vyjet do Nové Zhoře a začít pátrání v místě, kde došlo také k podobné krádeži. Bylo nabíledni, že obě události spolu souvisejí. Vydali se proto cestou přes Zálesí, kde již dříve vyprášili skupinu lapků. Po cestě se pokusí navštívit také jejich hlásku, Vlčí zub, o které se bandité zmiňovali v souvislosti s jejich vůdcem, jakýmsi pánem golemů.

Večer třetího dne cesty, který trávili z záleské krčmě, se strhla poměrně silná bouřka, jak ostatně bývá v horkém srpnovém dni zvykem. O to více dobrodruhy překvapilo, když jim hostinský přišel do pokoje oznámit, že mají návštěvu. Ukázalo se, že kněz Mojmír, podřízený Darbogastův, se rozhodl družinu následovat pod záminkou studijní cesty. Sdělil družině, že má vážné obavy z nastalé situace a také, že přestal cítit důvěru v Darbogasta. Rovněž odhalil vše, co o relikviích věděl. V Medvědí Hoře byl uchováván zub sv. Dagoberta, v Nové Zhoři pak hnáta sv. Haštala. Oba světci byli mučeni za válek se skřety tímto pronárodem, či dokonce přímo jejich králi. Tito vládcové však nebyli skřeti, ale muži, o nichž se říkalo, že jsou nesmrtelní. Některé prameny dokonce tvrdí, že se jednalo o znovuoživené nejlepší bojovníky z řad lidí a elfů. Veleli skřetím armádám, sami však byli služebníky zla v podobě Severního krále - strašného černého draka ze severu. O králech skřetů kolovali četné pověsti. Nejmocnější prý byli v noci, dokázali se měnit v netopýry či vlky, cestovali velmi rychle na dlouhé vzdálenosti. Uměli číst myšlenky a ovlivňovat pocity lidí, zasévat do nich pochybnosti a zlobu.

Mojmír ještě stihl postavám doporučit, aby se vydaly na jih do Aqelu, kde sídlí univerzita, na níž jsou tyto legendy uchovávány a studovány. V tom si však všichni uvědomili, že nejenže bouře ustala, ale také že za oknem je pozoruje jakýsi černý stín. Než se však stihli vrhnout k okenicím, ozval se jen pleskot kožených křídel. S obavami se družiníci uložili ke spánku.

A ty byly na místě. Ještě před svítáním vzbudil postavy hluk a řinčení železa na návsi. Kdo první vystrčil hlavu z okna viděl, kromě přilétajícího kamene, na rynku srocení snad celé vsi. Uprostřed davu stál Mojmír a kázal hlasitě něco o odpadlících od víry, pohanech a nečistých čarách, které mají z cizinců pocházet, a které jim dopomohly ke krádeži ostatků svatých. Rozlícený dav vzbudil ve všech oprávněné obavy. Froliš se jal vyšplhat za komín a jistit situaci střelbou. Hanibal, Brus, Le Pich a Krvavá Devítka pak vyšli společně s Lotharem ven, pokusit se zklidnit dav.

Něco však nehrálo. Kněz Mojmír vypadal, jakoby nebyl sám sebou. Oči měl upřené někam daleko před sebe a jeho pohyby byly jakoby trhané. Rychlý pohled odhalil špatně ustrojeného venkovana, kterak pozoruje zpoza rohu jedné z chalup velmi soustředěně celou scénu. Svištící šípy sice neznámého nezasáhly, ale alespoň jej donutily ustoupit. Kouzlo, které ovládalo Mojmíra povolilo a ten se skácel k zemi. Vesničané však nadále rozlícení jeho kázáním nehodlali ustoupit a dožadovali se kapitulace družiny. Jen s vypětím všech sil se je podařilo uklidnit. To už se však kněz Mojmír probral z mrákot. A konečně rozhořčené věřící zastavil v jejich běsnění. Mezitím Hanibal vyrazil za neznámým čarovníkem. Ten se však proměnil v netopýra a ani proti světlajícímu nebi se nepodařilo třepotající siluetu zasáhnout.

Bylo jasné, že protivník, který dokáže sám poštvat na družinu celý dav lidí, je velmi silný. Na druhou stranu zkušenost, že jej byli schopní obrátit na útěk byla také cenná. Nezbývalo, než se poradit co dál. Mojmír nabídl, že pojede dál do Nové Zhoře a díky svému postavení zkusí vypátrat více o krádeži tamní relikvie. Družina se zatím vydá na Vlčí Zub, zjistit, kdo je tajemný pán golemů a zda by pro ně případně neměl nějaké informace.

Cesta na hrad vedla ztrácející se lesní stezkou vyšlapanou na některých místech lapky. Lesy mezi Bezradskem a Novozhořskem jsou však husté a neprostupné a zabloudit v nich je snadné. Zvláště, pokud stopař vstoupí na bludný kořen. Družina tak sešla ze směru a musela strávit noc v hloubi hvozdu. Ukázalo se, že ten je obýván, jak už to tak bývá, havětí v podobě obřích lesních pavouků. V lítém boji málem pavoučímu jedu a kusadlům podlehl odvážný Hanibal, který se na ně jako první vrhl ze stanu. Brus Weine uplatnil své čáry a zášlehy jasného světla nakonec umožnil ostatním, aby se chlupatými členovci vypořádali a zahnali je na útěk.

Bezradské dožínky II

Období: srpen 1281
Postavy: Brus Weine, Krvavá Devítka, Le Pich, Lothar
Datum: prosinec 2014

Po té, co se Lothar rozhodl nabídnout pomoc bývalé šoltýsce, potřebovala družina získat více informací o tom, jak to v současnosti vypadá na tvrzi. Le Pich proto využil svých hereckých schopností, štípl ve městě nějaké šaty a vydal se špehovat dovnitř palisády. Podařilo se mu zjistit, kde se nachází vchod do podzemí a také to, který kněží má vězenkyně na starost. Všiml si však také jistého přespolního chasníka, který chodil kolem chrámu, jakoby byl bez duše. Sledoval jej až do ležení těch, kdo přišli z Nové Zhoře účastnit se obřadů. Vidlák sám nevěděl nic o tom, co se mu stalo, nicméně Le Pich jej přesvědčil, že je uhranutý a měl by se dostavit zítřejšho rána k mystikovi. To se měl vrátit Brus do Medvědí Hory a mohl jej tedy vyšetřit.

blog.txt · Poslední úprava: 27.07.2013 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0