Action disabled: source

Blog

Karneval (část II.)

Období: únor 1284
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Krvavá Devítka, Vulva, Lothar, Otakar
Datum: únor 2019

Výňatek z kroniky města Ostrože

Pokračování zápisu z předchozí kapitoly.

na den svátku sv. Ljudmily

Dopolední karnevalový průvod nesl se v lehkém duchu a očekávání odpolední zábavy. Hned po poledni usedla porota za velký stůl před dřevěné jeviště a ke svému kusu nastoupil rytíř Vlaštovka. Jeho hra pojednala osudu Vodimíra a jeho družiny věrných, kteří se vypravili skolit Severního krále. Tento známý kus ozvláštněn byl pohyblivým vyobrazením draka se třemi hlavami, jež chrlily ohně a zmítali se sebou, jakoby by byly živé. Nebylo nám však dáno užívati si dlouho této potěchy.

Další se hotovil k vystoupení Král Kejklířů. Náměstí se rychlo zaplnilo do posledního místa. Své vystoupení začali však kejklíři nikoli na jevišti, ale sami zaparkovali své vozy na opačném konci rynku vedle sochy zakladatele města. Král Kejklířů vystoupil na žebřiňáky, pištci jeho začali hrát podivnou hudbu vrývající se do uší jako horké železo do masa. Král kejklířů pak začal mocným hlasem hanět panstvo i kněžstvo, nepravdivě a křivě mluvil, avšak takovým způsobem, že shromážděná spodina zaujata jeho projevem, prokazovala mu stále vyšší a vyšší náklonnost. Tu pojednou vyzval řečený, aby si lidé nasadili škrabošky, které jim dříve rozdal, čehož valná část shromáždění učinila. Následující chvíli popadl srocení na rynku nepředstavitelný běs. Lidé rozeběhli se k bednění, na němž seděli páni a paní, kněží i vážení měšťané a začali se na ně sápat, bezpochyby pod vlivem nečistého kouzla Krále Kejklířů. Městská hlídka pokoušela se davu bránit, avšak zcela marně. Brzy byli strážní ušlapáni nebo pobiti a mnozí páni a paní, jejich děti i měšťané, měštky a jejich ratolesti jakobysmet také zahubeni nebo zle raněni.

Zajisté by vše dopadlo velkým krveprolitím, avšak dostavil se na rynk slovutný rytíř Brus Weine z biskupského řádu Zlaté hvězdy, který přicestoval s rytířem Lotharem. Neohroženě se vrhl mezi stráže Krále Kejklířů, které pobil na hromadu. Také další členové družiny rytíře Lothara pustili se srdnatě do boje, čímž zachránili město od zlého osudu. Jistý Otakar skolil dle svědků krále kejklířů střelou do hlavy, činil se také vyslanec plemene trpaslíků Bjorn, jehož sekera udělila družině krále kejklířů mnoho ran. Nebyl to však konec všem nečistým trikům Krále Kejklířů, ve chvíli, kdy vydal ve své poslední křeči smrtelný výkřik, muselo to být zajisté jeho poslední prokletí, kterým propukla uprostřed davu na rynku ohnivá koule, jenž mnoho lidí zahubila. Prokletí dopadlo bez pochyby také do lovčího rytíře Lothara, který se rozběsnil tak, že jednou ranou zabil kopu posedlých občanů města srocených v davu pod tribunou.

Po té, co Král Kejklířů padl, vešlo opět do myslí lidí na rynku světlo namísto temnoty. Mnozí se nepamatovali, co v minulých okamžicích provedli. Z hradu povolaní strážní, kteří v té chvíli dospěli do městských ulic, uviděli obraz zmaru. Mrtvých bylo na pět kop, z toho několik urozených rytířů, pánů a měšťanů, jejich manželek, synů i dcer. Jmenovitě rytíři Andrej Beran, Dušan Vlk, Konrád Slavík a zemský mincmistr Slavoj Rys při obraně ostatních urozených pánů a dam na čestné tribuně byli davem ubyti a dále pán Jimram z Krasce se ženou Olenou a dcerami taktéž byli usmrceni a také pán Evarist ze Suchého Pole, který podlehl zranění hlavy, které utržil při bitce. Padl také pán Jan Oldřich z Chlumu, zemský místosudí.

Hradní vojsko pod vedením slovutného nejvyššího zemského purkrabí Vorazda Rudé Brady vtrhlo do ležení Krále Kejklířů a nenechalo v něm kámen na kameni. Nalezeny byly v něm čarodějné knihy a pomůcky pro nečisté kejkle, jež byly zas požehnání biskupa spáleny, stejně jako škrabošky, kterými byl omámen lid města a které byly za hlasitého klení ochotně do plamenů každým vrženy.

Karneval (část I.)

Období: únor 1284
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Vulva, Lothar
Datum: leden 2019

Výňatek z kroniky města Ostrože

Každoroční masopustní veselí, stalo se pro tento rok v našem městě zdrojem velikých nářků o nichž líčeno bude na následujících řádcích.

na den svátku sv. Voldymyra

Jako již tradičně byl vyhlášen souboj o sto dukátů z městské pokladny. Nikoli však na kolbišti turnajovém, ale na divadelním jevišti. Své hry k potěše obyvatel provésti měli slovutný rytíř Cyprián Vlaštovka, slovutný rytíř Lothar Bezradský se sídlem na Panské Vsi a pak všem do té doby neznámá osoba, jež byla vyvolena městskou radou na návrh konšela Záboje z domu U Modré tváře. Tato titulovala se až opovážlivě jako Král kejklířů a pocházeti měla z daleké Zátoče v Lesokraji.

Radní Záboj horlivě se za něj stavěl, že jest se jedná o principála té nejlepší kejklířské kumpanie široko daleko a je štěstí, že se zrovna nachází poblíž města našeho. „Takové představení jaktěživ nikde viděno nebylo!“, sděloval vzrušeně na sněmu městském. Nikdo netušil v té době, jaká pravda v těch slovech dlí, tím méně sám radní Záboj nemohl vědět, že tato jeho přímluva mu bude osudnou. Neradno však zatím v líčení běhu událostí předbíhat.

Týden předem dorazil do města rytíř Vlaštovka se svojí kumpanií jokulátorů a usadil se v hostinci. Den na to pak přišel do města řečený Král kejklířů. Za městské hradby však nevkročil, anóbrž ležení své rozbil u Studenecké brány pod stanem černým jak noc. Doprovázen nemluvnými druhy zahalenými v pláštích budila jeho společnost více strachu než pobavení. Sám Král kejklířů byl postavy mdlé s údy kostnatými a krhavým zrakem. Ti kdo jej spatřili přijíždět, viděli že se křivě smál a u toho skřehotal a zval lidi na své představení. Poslední z kumštýřů dorazil rytíř Lothar v doprovodu své družiny. Losování městské rady o pořadí, v němž budou jednotlivé hry hrány dopadlo tak, že nejprve měl prováděti svůj kus rytíř Vlaštovka, po té Král Kejklířů a nakonec večer po setmění rytíř Lothar. Za porotce byly určeni za pány a rytíře zemský hofmeistr Domaslav Ohař, zemský místosudí Jan Oldřich z Chlumu a pan zemský maršálek Bohychval z Mokré Hory. Za městskou radu určeni byli radní Děpold z domu U Hrušky, Razym z domu U Studny a Burys, kožešník. Za biskupskou kapitulu pak kanovník Jan z Loučky.

Smutná událost, která předznamenala hrůzy, jichž se našeho města dostalo namísto karnevalového veselí, nastala již v noci ve čtvrtek. Na dvoře hostince u Zlaté mince zabit byl neznámou osobou pomocný písař kanceláře zemského písaře Diviše. Svědkové sice hovoří o tom, že viděli, jak městská hlídka podezřelého dopadla, nicméně události dalších dnů znemožnili tuto věc osvětlit. Každopádně městská šatlava nikoho takového nedrží.

Ani další den příprav na oslavy se však nenesl v poklidu. Ráno vtrhla do města severní branou kumpanie Krále Kejklířů, aniž by se předem dovolila městské rady. Černí kejklíři projížděli ulicemi, rozdávali peníze a také vlastní škrabošky. Na Horním trhu se jim povoz převrátil a truhla s nemalým obnosem peněz se jim vysypala na zem, tu se seběhlo všeliké obecenstvo, aby si zlaťáky nabralo. Král Kejklířů jakoby však toho nedbal. Projel městem, aniž by mu v tom bránil kdokoli z městských stráží, kteroužto skutečnost ještě třeba prošetřiti společně s dále nastalými událostmi.

Ještě jedna událost toho dne pak stojí za zmínku. Ve vsi před městskými hradbami dály se již delší dobu podivné úkazy v chrámu Porutině, jak bylo již dříve i v této kronice zapsáno. Trpělivost proto došla biskupství a vyslalo rytíře Bruse z družiny Lotharovy, aby záležitost vyřídil. Chrám byl sice běsa, který jej sužoval a zejména sirotky postihoval psotníkem, zbaven, ale několik dětí zde přišlo během toho k újmy na zdraví, což lid chudý podráždilo k nemalým nepokojům, jež však blednou ve srovnání s tím, co se událo v den následující.

Studenec

Období: leden 1283
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Lothar, Otakar
Datum: leden 2018

Na své cestě do města Bergburg v zemi trpaslíků družina projížděla městečkem Studenec. Zde navštívila svého známého Ondřeje Malovce ze Studence, purkrabího zdejšího hradu. Zde se seznámili s vyslancem biskupa z Drevinu, Ratkem z Rajky, který sem byl vyslán, aby v místě vybudoval klášter Svaté Pětice. Opat se snažil vyjednat příspěvek Ondřeje Malovce na stavbu kláštera. Další, kdo se účastnil audience u purkrabího, byl jakýsi Kvelb. Jižan, který sem přivezl z Molu Otroky pochytané v teritoriích skřetů a půlobrů. Bylo mu vyhověno v tom, aby uspořádal trh.

Druhého dne uskutečnila se dražba otroků. Lothar se zapojil do těchto obchodů a koupil si hrstku půlobrů, zvaných krollové. Jak se dozvěděl od Kvelba, ve zemích jejich původu se jedná o nelítostné bojovníky. Proto se rozhodl, že si z nich vybuduje údernou jednotku. Froliše zaujala licitace o sešlého potetovaného skřeta. Přetahovali se o něj rytíř Jasoň Zmije a pohledná žena v luxusní róbě, o níž se podařilo zjistit, že se jedná o Varju z Rozsutce, ženu Blahoslava z Pelče.

Bolehlav

Období: říjen 1282
Postavy: Bjorn, Brus Weine, Froliš, Lothar, Otakar, Tonda
Datum: říjen 2017

Po schůzce u Krušiny z Krupavy a po té, co byla dokončena sklizeň a vybrány berně, připadl ten správný čas, vydat se na výpravu. Z míst označených na reliéfech nalezených Radimírem Strakou se poblíž panství Lotharova nachází hora Bolehlav. Místo, kterému se každý zdaleka vyhne. Hora je prý špatným místem od nepaměti. Zvířata se na ní nezdržují, stromy tu rostou pokroucené, voda je zvláštní a kdo ji pije do roka do dne onemocní. V pojednání učenců z Artistia lze se dočíst toto: „Vrch Bolehlav je protkán žilami, které špatně působí na tělo i mysl živých tvorů. Spaluje je neviditelný plamen.“

Lotharova výprava se utábořila na úpatí hory. Po krátkém průzkumu okolí bylo zjištěno, že v okolí hory se skutečně nacházejí znetvořené rostliny i další živí tvorové, nicméně jiná nebezpečí ani recentní činnost inteligentních bytostí zjištěna nebyla.

Družina tedy vystoupila na vrchol. Na temeni hory nalezli mělkou prohlubeň a v jejímž středu stálo sloupoví z čediče. Jednotlivé pylony byly popsány skřetím písmem a líčily legendy spojené s jejich vládci. Uprostřed, zpola zakopán do země nacházel se hladce otesaný kámen vejčitého tvaru. Pod ním objevil Froliš dutinu - sopouch vedoucí do nitra hory. Bjorn uplatnil umění trpaslíků a brzy vykutal průlez, kterým bylo možné se do chodby dostat a pokračovat dále. Slezení bylo nebezpečené, ale po několika sázích byla nalezena ve stěně komína skřetí rukou vytesaná chodba ve vodorovné poloze.

Celá družina cítila, že ve zdejším vzduchu je něco špatného. Stačilo strávit pár chvil pod povrchem a nikdo se necítil ve své kůži. Je to snad onen neviditelný plamen? Chodba vytesaná do černé skály měla jen pár kroků a už byla přerušena propadlem. Na druhé straně dosvítila lucerna až na kamenné dveře s kruhovou klikou. Rezavý závěs na stropě svědčila o tom, že zde kdysi byla možnost bezpečně propast překonat. Ukázalo se však, že se jednalo o past tvůrců chodeb. Když se Brus rozběhl a propast přeskočil, utrhla se s ním až příliš ochotně protější stěna, jen tak tak se udržel okraje a nespadl do hlubiny. Dveře na konci protější chodby byly falešné. Nezbylo než slézt opatrně další kolmou stěnu.

Další překážka pomohla odhalit tajemství hory. Na dně šachty se bolest hlavy proměnila z tupého nepříjemného pocitu do ostré bolesti. Průzkum nejbližší jeskyně odhalil příčinu této nepříjemnosti i celého tajemství hory. Na podstavci zde ležel tmavě modrý krystal. Z něj Brus s pomocí modlitby k Žírnovi vycítil, že právě tento krystal je zdrojem neviditelného plamene, o němž psal anonymní učenec. Znaje tak zdroj síly, která škodí, nebylo mu již zatěžko vytvořit bariéru, která ochraňovala celou družinu. Avšak síla krystalu nedovolovala přiblížit se ani jemu ani komukoli do bezprostřední blízkosti.

Další chodba vedla vodorovně, podařilo se v ní odhalit otáčivý mechanismus, který měl být bezpochyby další pastí na nepovolané návštěvníky. Podařilo se s pomocí Lothara odvrátit také klatbu, která strážila navazující schodiště vedoucí dále do hloubi. V dalším sále nacházelo se čpící jezírko plné bezbarvé tekutiny. Po jeho dně se promenádoval plaz připomínající Salamandra z alchymických traktátů. Družina se rozhodla, že jej nebude vyrušovat a pokusí se přes jezírko dostat zhoupnutím přes lano, které zde bylo k tomuto účelu bezpochyby zavěšeno.

Další schody vedly do místnosti v níž byl ke stropu zavěšen kamenný zvon a cesta dál byla přehrazena kamennou deskou. Díky Frolišovi však ani tato nebyla pro družinu překážkou. Vstoupil tak do posledního dómu. Nápisy a reliéfy na stěnách byly více než výmluvné. Jedná se o rituální pohřební komoru. Co však bylo horší, Lothar, který se do temných formulí začetl více, než bylo zdrávo, podlehl prokletí místa a začal odříkávat verše temného rituálu, chopil se dýky chtěl podřezat poblíž stojícího Otakara. Vliv kouzla se podařilo zlomit jen s vypětím všech sil.

Temná magie měl zapůsobit, aby byl oživen SOKAR, jeden z opirů, jehož tělo leželo staletí seschlé někdy za posledními kamennými dveřmi. Bylo rozhodnuto, že na toto místo už nesmí vkročit noha živého tvora. Froliš proto s pomocí magie strhl strop dómu a družina se vrátila zpět na povrch.

Hostina

Období: srpen 1282
Postavy: Brus Weine, Froliš, Le Pich, Lothar
Datum: srpen 2017

Na oslavě narozenin svého tchána obdržel Lothar pozvání na setkání u nejvyššího zemského písaře Podhůří, Krušiny z Krupavy. Brzo se tedy vydal na další cestu tentokrát však hned na sousední panství.

Schůzka na krupavském hrádku byla šestičlenná. Sám hostitel, pán Krušina je úctyhodný člověk, zkušený politik, který toho již viděl mnoho a dokázal získat jeden z nejvyšších zemských postů. Poslední dobou se mu sice nedaří upevnit si dále svoji moc, nicméně i tak je hlavou jedné ze čtyř nejmocnějších frakcí v zemi.

Pozván byl také rytíř Boris Kuna, také velmi zkušená osoba. V mládí to byl rytíř, který nevynechal žádný turnaj a užíval si všech radovánek, které se s těmito kratochvílemi nabízejí. Je div, že se přes četná zranění dožil až do svého nyní pokročilého věku. Stal se nejbližším rádcem Krušiny z Krupavy.

Další z rytířů účastnících se schůzky byl Cyprián Vlaštovka. Mladík plný rytířských ideálů. Oslnivý vzhled a podmanivost mu zajišťují kladné přijetí na všech dvorech, kde se nacházejí alespoň nějaké urozené ženy. To jej předurčilo, aby se stal vyzvědačem nejvyššího zemského písaře po té, co se jej ujal jako mentor.

Přijel také Radimír Straka. Prchlivý, hrdý, ctižádostivý. Krušinův levoboček, kterému zajistil otec rytířský titul. Poslední dobou mu ale rostlo sebevědomí tak, že jej otec raději vyslal na „hrdinskou“ výpravu. Jenže ukázalo se, že tento podnik přinesl víc, než jen uklizení momentálně nepohodlného synka.

Proto byl pozván i Pravoděj ze Smrku a s ním i Lothar. Radimír Straka se totiž vydal na průzkum pohraničních hvozdů. Tam našel starou pevnost z dob válek se Severním králem. V jakémsi velkém sále pod nánosem mechů a lišejníků byly na zdech reliéfy, mezi jinými i rozmístění ostatních pevností skřetů a také popisy rituálů skřetích kněží, a to včetně rituálu povolání draka, jako byl právě Severní král.

Význam těchto objevů byl probrán skrz na skrz, nakonec bylo rozhodnuto, že informace zde pronesené nebudou zatím sděleny na zemskému sněmu. I když by mohly mít význam při obraně před hrozbami, které ohrožují zemské zájmy, je třeba zjistit, jaké by mohly mít skutečné využití. Rytíři Lothar a Radimír byli pověřeni, aby se vydali na místa skřetích pevností a pokusili se doplnit již nabyté znalosti o nové objevy.

Po čas rokování ostatní družiníci v podhradí odhalili, že informace z hradu někdo vynáší. Jako špeh byl odhalen rytíř Jasoň Zmije, který se tajně ubytoval v místním hostinci. Pro koho však pracoval se zjistit nepodařilo.

blog.txt · Poslední úprava: 27.07.2013 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0