Čaropis

Napřirozeno je stejně tak nedílnou součástí Horohvozdu jako jeho obyvatelé. Jsou to právě oni, kdo vnímají, že se kolem nich dějí věci, které si neumí vysvětlit. Někdo se kouzel bojí, někdo se je snaží pochopit a spoutat, aby mu sloužila. Jen nemnozí se však snaží pochopit pravou podstatu magie. Ale čím více bádají, tím více se jim jejich cíl vzdaluje.

Moc bohů

Kdo bohy uctívá, může se jejich jména dovolávat a jejich přízeň požadovat. Kdo je nectí, chrámy nenavštěvuje, obětiny nedává nebo se dokonce rouhá, ten se naopak jejich hněvu musí bát…
Bohové rádi pomohou tomu, koho v přízni mají. Dům tvůj ochrání, úrodě požehnají ba i tvé zdraví v dobrém zachovají. Kdo často ochrámy navštěvuje a k bohům se doma modlí, ten bude u nich v přízni a v nouzi jejich pomoc nalezne. Nečekej však od nich, že budou tvé závisti nepřejícnosti nápomocni. Nežádej od bohů, aby jinému škodili a tobě pomáhali. Takovou zpupnost těžce trestají.

Vodigarský veleknjaz Bohun, Čtvero naučení o božském řízení světa

Víra v bohy je na Horohvozdu zakořeněná mezi lidmi, ludky a trpaslíky. Ti všichni věří, že uctíváním bohů se jim dostane přízně a ochrany. Víra jejich je polyteistická. Bohové se objevují ve světě v lidské nebo jiné podobě. Často zkouší víru smrtelníků a chystají jim různá pokušení. Odměňují nebo trestají. Každý bůh má vymezené své pole působnosti. Mezi jednotlivými kraji jsou rozdíly v oblíbenosti a síle kultu jednotlivých bohů. Někteří bohové mohou být dokonce uctíváni pouze lokálně. Proto se také kompetence jednotlivých bohů často proměňují, překrývají a vymezení jejich sil není často zcela zřejmé.

Bohové mohou na zem sestupovat ze svých nebeských síní, ale to není jediný způsob jejich panování nad světem. Více prostřednictvím knězů svých moc vyjevují. Kněží, v Lesokraji knjazové se pak modlí a říkání svá jménem bohů nahlas prohlašují, vesnicemi chodí a jménem bohů žehnají lidem i domům. Na místech, která bohové vyvolí staví pak chrámy, kam ti kdož je chtějí uctívat, nosí obětiny a přízeň bohů si za zpěvu písní a modlení se k jejich sochám získávají.

Kdo se chce pomoci od některého z bohů dočkat nebo nepřízeň jejich od sebe odehnat, měl by tedy nejlépe kněze vyhledat a s ním celou záležitost probrat. Hledat radu, kterak si bohy naklonit nebo jejich nepřízeň zahnat vhodnou obětí nebo přímluvou.

Svět duchů

Ti kdo do lesův chodí a modly podobně jako skřetové uctívají, ti si největší opovržení zaslouží. Žádní duchové neochrání lidský příbytek, žádný nepřinese dobré zdraví, žádný nepožehná úrodě.
A bude-li vám kdo pravit, že v lese viděl nějakého z těch duchů - lešije, ohniváka a jiné běsy tomu pravte, že to jen bohové zkouší jeho vůli a víru.
A tolik k vám pravím, udržování pověr a modloslužba jsou jen zhoubné zvyky, které z doby obležení skřetů trvají a kdo by jich dál uctíval, jakoby říkal, že právě mezi ně chce být počítán.

z kázání Budivoje Dušana ze Zálesí

Svět je plný zvláštních věcí. Stejně pevně jako je u lidí zakořeněna víra v bohy, věří také v různé nadpřirozené bytosti. Původ těchto pověr je záhadný, neboť když vystoupily nové národy z Bílé lodi, nikdo v sobě tyto myšlenky neměl. A tak nejspíš od elfů nebo od skřetů se začalo šíření o duších šířit. A ačkoli se kněží snaží tyto pověry vyvrátit, četné projevy působení neznámých duchů a jiných přírodních sil dokazují, že nejde jen o smyšlenky.

Svět duchů je vlastně svět přírody. Neživé věci i rozliční tvorové mají v sobě každý nějakou bytost. Tyto bytosti jsou spojeny se svojí vnější schránkou, kterou obývají a různým způsobem jí propůjčují přirozené i nadpřirozené schopnosti. Většina duchů si hledí jen sebe a nepřichází příliš do kontaktu s ostatním světem, i když jej vnímají a cítí.

Duchové jsou různě vyspělí a mají různé povahy. Z toho vyplývá také jejich chování a působení na vnější schránku, kterou obývají. Někteří ji využívají jen málo a obyčejný smrtelník by v ducha sídlícího v kameni nebo květině nerozpoznal. Jiní jsou však mocní a svoji sílu dávají nezřídka na odiv. Různí běsové a netvoři jsou jen tím nejmenším. Své duchy mají také hory, jezera a celé řeky. Ti patří k nejmocnějším a jejich síla bývá největší a nejstrašnější.

S duchy je možné rozmlouvat a lze je také prosit o pomoc. Je však dobré je znát a vědět jak je správně uctít nebo zahnat je-li potřeba. Dobří duchové mohou pomáhat. Usazují se nejčastěji v příbytcích a pokud jim hospodáři dávají alespoň něco málo ze svého, rádi mu přispějí svojí mocí. Jiní duchové zase mohou být zlí a škodit lidem. Napadat je na cestách nebo ve spánku a trápit jejich vlastní duši tělo.

V duchy věří nejen lidé. Trpaslíci mají svoje permony a jiní pidimužíky střežící jejich doly a bohatství země. Skřeti ctí duchy hor, stromů a pramenů. Všichni pak věří také v duchy předků, duchy domovní, duchy dobrého i zlého osudu, duchy lesní i vodní atd. Stejně tak je tomu u severních elfů a krollů. Elfové z Hvozdu a z východu pak věří také v duchy, ale vidí je spíše jako bytosti spojené s nebesy a nebeskými tělesy, bez tvaru a bez těla. Takoví se spíše podobají bohům.

Samotní duchové se mohou projevovat různě. Ti nejnebezpečnější či nejmocnější na sebe berou různé podoby. Nejčastěji různých běsů nebo ovládají velké přírodní útvary jako jsou hory nebo celé řeky. Většina jich však sídlí ve svých schránkách, například stromech, kamenech, studánkách, zvířatech či lidech a jiné podoby na sebe neberou. Jejich projevem jsou pouze nadpřirozené jevy v okolí jejich sídla. Avšak i takoví se dokáží občas zjevit lidem v různých jiných podobách. Moc každého ducha je většinou omezena na jeho bezprostřední okolí (což však může být v případě velmi mocných entit velké území, viz. právě duchové hor a řek). Duchové jsou samostatné myslící bytosti a jako takoví mají také svoje potřeby, zájmy a tužby. Často se tedy s nimi dá vyjednávat a nabízet protislužby. Taková věc však může být také dosti nebezpečná, protože chápat uvažování duchů není snadné. Není výjimkou, že se snaží druhou stranu napálit a přechytračit. Na druhou stranu je však také velké množství duchů, kteří jsou k lidem laskaví a nápomocní. Duchové spolu také často navzájem bojují a vedou spory i o ty nejmalichernější záležitosti, čehož se dá využívat při jednání s nimi.

Domácí duchy uctívá každý, stejně tak se každý bojí mor, ohnivců a dalších běsů. Ale mezi různými zkazkami a pověrami jen ti nejmoudřejší nachází pravdivé poznání toho, jak s duchy jednat, jak se jim vetřít do přízně nebo jak je zapudit.

Bublající kotlík

Prvých dvanáct let jsem pilně studoval nauku o léčivých lektvarech v Aqelu. A také do tajů jedů jsem pronikl. Dvanáct let jsem čichal smrduté páry a hojil spálené prsty balzámem. Vstával s kuropěním a chodil spát pozdě v noci. Pak jsem pyšně vyrazil na cestu domnívaje se, že už vše vím.
Ale dalších dvanáct let cest mne přesvědčilo, že mé umění je jen částečkou. Divy přírody a umu elfů, které jsem pak spatřil, mi vyrazily dech. A také mezi skřety jsem pobýval, ano mezi černým plemenem. A i tam jsem se dozvěděl mnohé netušené, co by lidé jen neradi slyšeli.
Dalších dvanáct let jsem spisoval co jsem se naučil a co vím. A ty kdož teď mé dílo čteš věz, že toto pravím. Nedojde dne, kdy budeš vědět vše. Stále proto otvírej bránu poznání a nehledej odpočinek dokud za pravdou spěješ!

Gleb Aqelský: Má dlouhá léta

Svět lektvarů, jedů, elixírů a rozličných dalších substancí různých barev, chutí, zápachu a skupenství, to je doména rozumu a zručnosti. Alchymisté tomu říkají Pravé umění a jejich hrdost je zasloužená. Nejen talent, ale také dřina a ustavičné studování recepisů, cvičení se v míchání dryjáků a sbírání roztodivných přísad na nebezpečných místech, to je práce mastičkářů a veškerý jejich velký um.

Nepoučený pozorovatel by mohl říci, že umění toto je pouze otázkou hmoty. Ale každý kdo studuje hluboce a poctivě brzy narazí, že s takovým tvrzením by nešlo souhlasit. Protože stejně jako je duše spojena s tělem, které ovládá, tak i skrze tělo lze naopak ovlivnit duši samotnou. Proto je pravé umění víc než čím jiným hledáním spojení mezi duší a hmotou.

Rozliční ranhojičové a mastičkáři se snaží pochopit to jak funguje příroda a její děje. Svým poznáním se blíží nejen k elfí magii, ale dotýkají se také poznání světa duchů i bohů. Sami však své umění nepovažují za nadpřirozené. Vědí že je dané pouze hlubokým studiem světa kolem nich a jeho sil přirozených, třebaže skrytých. Ale běžným lidem se takové poznání vymyká, a proto na ně pohlíží jako na čáry a mámení. A tak se cechy léčitelů a alchymistů občas v dobrém rozmaru zmiňují o tom, že to příroda je mocná čarodějka a čáry jejich pochází z ní.

Úpravy pravidel

svet/magie.txt · Poslední úprava: 06.12.2015 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0