Trpaslíci

Celkový vzhled, jeho úprava, základní míry, obvyklý věk

Trpaslíci jsou malého vzrůstu a svalnatých podsaditých postav. Jejich výška nepřesahuje 5 a půl stopy. Nohy bývají v poměru k tělu kratší, než tomu je obvyklé u proporcí lidí. Ve stáří mají sklon k tloustnutí.

Dožívají se zpravidla věku kolem sta let, ale výjimkou nejsou ani starci zvící 120 let.

Barva tělesného ochlupení bývá rozličná, ale nejčastěji je tmavá nebo ryšavá, vzácně lze nalézt plavovlasé jedince. Vlas a vous bývá nejčastěji kučeravý nebo zvlněný. Barva očí osciluje mezi všemi obvyklými barvami. Tvar obličeje bývá také různý, oči bývají spíše blíže u sebe, nos je zpravidla dlouhý a výrazný. Vous i obočí také upoutá, některé skupiny trpaslíků si je dokonce pěstují s náležitou péčí. Obličejové ochlupení je běžné také u trpaslic. Celkové ochlupení těla bývá také výrazné.

O svůj vnější vzhled trpaslíci dbají většinou pečlivě. Pomluvy o tom, že jsou to špindírové a že trpaslíka pozná člověk po čuchu dřív než ho vidí se nezakládají na pravdě. Tyto drby vznikají na základě toho, že z odlehlých trpasličích sídel je nutné cestovat do lidských končin několik dní pustinami, kde není koupel možná. Nejčastěji se zdobí vplétáním ozdob a drátků z drahých kovů a vzácných kamínků do svých vousů a vlasů. Ty také splétají do různých copánků apod. Leckteré odvážnější vlasové kreace trpasličích žen nacházejí nadšené odezvy i u jejich protějšků v řadách lidí a ludků.

Oblečení trpaslíků bývá tvořeno z vlny, kůží a kožešin. Vlákna rostlinného původu, jako je len, bývají zastoupena méně často. Z kožešin jsou to hlavně ovčí rouna. Muži i ženy nosí nejčastěji vlněné kalhoty různých barev dle krajových zvyků, prosté haleny a koženou kazajku. Slavnostní oblečení bývá zdobeno barevnými výšivkami, často protkáno vlákny z drahých kovů. Specialitou trpaslíků je špičatá čapka, většinou červené nebo nachové barvy, dle které je možné obvykle rozpoznat společenský status jedince. Obutí bývá také nejčastěji v podobě kožených krpců do nichž si oblékají vlněné ponožky.

Rozšíření

Trpaslíci obývají nejčastěji podhůří hor, ale jsou zde také skupiny tohoto národa žijící ve městech vedle lidí a ludků. Největší pospolitost trpaslíků se rozkládá na severozápadním úpatí Středohor, kde tvoří vlastní tzv. Trpasličí králoství. Druhé významné společenství obývá pohoří Dolir na Lesnici, kde je také zavedena jejich samospráva. Další ohniska můžeme najít na Lesnici ve městě Březí a Vodigar, dále v Lesokraji v oblasti zvané Horyna, v Dolanech na úpatí Středohor a Černých vrších, v Pomoří a Ostředku podél povodí řeky Opravice.

Obživa, způsob života, obydlí

Trpaslíci mají ve vínku manuální zručnost, která je předurčuje k výkonu prakticky všech řemesel, zvláště těch, kde využijí také svoji vrozenou sílu. Trpaslíci jsou tedy známí především jako horníci, kováři, kameníci a tesaři. Vzhledem k tomu, že většina jich však žije poměrně odděleně od ostatních národů, vykytují se mezi nimi samozřejmě také zemědělci, tkalci, ševci, krejčí, hrnčíři, dráteníci a všechna další obvyklá řemesla. Nad to díky jejich nespornému talentu na práci s kovy jsou mezi nimi také kovotepci, šperkaři, zbrojíři a platnéři, brusiči drahých kamenů atp. Tato řemesla požívají u trpaslíků nejvyšší prestiže, bývají vykonávána v rodinných hutích a tajemství předávána z generaci na generaci. Úzkostlivě střežena pak především před ostatními rasami z údolí.

Vzhledem k tomu, že kovy, drahé kameny a řemeslné výrobky trpaslíků jsou žádaným artiklem u všech počínaje elfy a konče dnes už i samotnými krolly, živí se nemálo z nich obchodem a to i zámořským, což je samozřejmě případ hlavně trpaslíků z Lesnice. Dlužno dodat, že nemálo z nich je také zapojeno do obchodu s krollími a skřetími otroky ze severu.

Jak je tedy patrné, trpasličí společnost je zaměřena na řemesla, na rozdíl od lidí, kde je stále nejdůležitější zemědělství. Tomu odpovídá také rozmístění sídel trpaslíků. To je do značné míry koncentrované a bodové. To znamená, že typicky je zde na úpatí hor postaveno jedno větší trpasličí město o nejméně 5 tisících obyvatel. Kolem něj je soustředěno několik vesnic a osad, které se starají o zemědělskou produkci a zásobování nejnutnějšími potravinami. Směrem do hor jsou pak rozmístěny osady dřevorubců, uhlířů a havířů, které mají v popisu práce dodávat materiál na stavby a řemeslné výrobky. Jednotlivá města jsou propojena stezkami, někdy i tunely nebo silnicemi po nichž probíhá obchod a výměna zboží.

Trpaslíci rozhodně nesídlí v nějakých jeskyních jak se běžně traduje. Ve svých městech si staví pro sebe domy z kamene nebo pálených cihel, popřípadě tyto domy tesají do existujících skal. Není-li možné stavět z kamene nebo cihel uchylují se ke dřevu, nicméně každý trpasličí dům musí mít dle zvyku alespoň jeden velký kámen v základu. Domy trpaslíků se vyznačují tím, že jsou vždy navrženy k účelnému použití, neoplývají zbytečnou okázalostí, naopak je lze označit za strohé. Trpaslíci si cení především přesnosti na úkor zdobení. Krásu svých domů tak shledávají v dodržení přesnosti spár, dokonalém opracování hran a dodržení architektonického kánonu. Pokud už dochází k estetickým úpravám, mívají formu střídání materiálů, využití přirozených struktur kamene a dalších použitých materiálů. Přesto se však bez výjimky v každém trpasličím domě nachází v hlavní síni a také na fasádě vytesaný reliéf s vyobrazením historie rodu jeho obyvatel. Mezi typické projevy architektury trpaslíků patří vysoká štíhlá okna, využití kleneb a podpůrných sloupů. Charakteristická jsou také schodiště procházející celým domem a vnější ochozy a balkony. Domy bývají poměrně rozlehlé, často však nikoli do šířky, ale do výšky. Troje podlaží nebývá výjimkou. Je tomu tak proto, že trpasličí rodiny bývají často velké (pospolu žijí díky dlouhověkosti někdy i čtyři generace v jednom domě).

Povahové rysy, hodnoty

Trpaslíky charakterizuje nejvíce stálost, čestnost, smysl pro poctivost, ale také konzervativnost až zpátečnictví, strach ze změn, majetnickost, neústupnost, zásadovost a často až přehnaný smysl pro povinnost.

Mezi ostatními národy se o trpaslících říká, že jsou snad chamtiví, že pro zlato a drahé kamení jsou ochotni si jak se říká koleno vrtat. I to jsou však jen pomluvy těch, kteří trpaslíka nejspíš nikdy neviděli. Je však pravdou, že trpaslíci jsou velmi hákliví na to, jak se nakládá s jejich výrobky. Proto často dělají drahoty s prodejem svých zbraní a klenotů, nejsou-li si jistí tím, že padnou do rukou těch, kdo si jich nebudou náležitě vážit. Proto také často vynakládají energii na to, aby skvosty ze svých dílen získali zpět. Vzhledem k tomu, že u trpaslíků je běžné, že pokud se majitel nechová k vzácnému předmětu s náležitou péčí a úctou, má jeho tvůrce právo vzít si jej zpět proti výplatě jeho hodnoty a majitel povinnost jej vydat, vznikají z toho nepříjemné třenice.

Vzhledem k vysokému podílu řemeslníků, kteří vytváření výrobky ne nepodobné uměleckým dílům je u trpaslíků kladen důraz také na tvořivost a vynalézavost. Naopak je nemyslitelné, že by se trpaslík snížil k tomu, aby kopíroval cizí díla nebo dokonce vydával svá díla za cizí. Plagiátoři jsou hodni stejného odsouzení jako nejtěžší zločinci. Nicméně v případě existujících vynálezů a přístrojů je naopak povoleno a dokonce žádoucí, aby byly tyto vylepšovány a zdokonalovány.

Trpaslíci jsou vychováni k tomu, aby se dokázali postarat sami o sebe a svoji rodinu. Individualismus je hodnotou, která je u nich velmi silně vyvinutá, nicméně proti ní stojí také soudržnost v rodině a všeobecný smysl pro odpovědnost a plnění povinností. Trpaslíci mají často smysl pro dobročinnost, která se projevuje podporou chudých, nemocných a různě strádajících vůbec.

Také vlastní čest je hodnota, které je všeobecně u tohoto národa velmi důležitá. Trpaslík se z všech okolností bude snažit dostát svým závazkům. Slovo dané trpaslíkem je nutné brát vážně a počítat s tím, že bude i za těch nejnepříznivějších okolností splněno.

Kultura a vzdělání

Trpasličí společnost je poměrně homogenizovaná. Jednak mezi nimi nežijí zpravidla příslušníci jiných ras (trpaslíci spíše tvoří menšiny v rámci osídlení lidí), druhak zde neexistují v zásadě rozdíly v přístupu k moci. Společenství trpaslíků bychom mohli označit jako klanové, ne nepodobné tomu, jaké panovalo ještě před válkami se Severním králem na Lesnici. Klany jsou sice většinou postavené na rodinné bázi, nicméně skutečnost je taková, že zde existuje tzv. asociační volnost. Každý jedinec tak má právo možnost přidat se ke klanu k jakému chce (samozřejmě, že je zde podmínka, že jej klan mezi sebe přijme). Tím se tak fakticky hlásí k jeho vůdci. Vůdcové klanů se pak scházejí na místních sněmech, kde rokují o záležitostech, které je třeba projednávat společně (obrana, rozdělování nových nalezišť, rozhodování sporů apod.). Existuje zde tak jakási forma demokracie, tedy vlády lidu.

Počet klanů není stálý, jejich počet je velmi vysoký (mezi 20 až 30 tisíci sečteme-li trpaslíky v Trpasličím království i Doliru). Kterýkoli dospělý muž může prohlásit, že dává dohromady nový klan a shánět pro něj nové členy. Na sněmech, které se konají dle zvyku třikrát až pětkrát do roka se pak hlasuje poměrným systémem, přičemž jsou zvykem dány situace, kdy stačí prostá a dvoutřetinová většina, popřípadě jednomyslné hlasování atd. Nicméně k hlasování dochází zřídka kdy. Většinou se rokuje do doby, než dojde ke konsenzu. Každý klan dokládá počet svých členů ustřiženým pramenem z vousů každého svého mužského člena staršího 40 let (což hranice úplné dospělosti) převázaného vlněnou stužkou tkanou osobním vzorem každého trpaslíka.

To, co pojí trpaslíky dohromady v jeden národ jsou společné zvyky, velké náboženské svátky, ale také zvykové právo, které se traduje nepřetržitě už z doby přistání Bílé lodi. Nakonec to také bylo jednou z příčin, proč jsou trpaslíci izolováni od ostatních nových národů, neboť nechtěli své právo sepisovat do smluv. Základem trpasličího práva je tzv. „Dvanáct zákonů“. Z nich se výkladem zformoval jedinečný právní systém. Strany jakýchkoli sporů si volí svého soudce z řad dospělých trpaslíků. Tato praxe dospěla k tomu, že dnes existuje mnoho těch, kteří jsou v podstatě profesionálními soudci, neboť věhlas o jejich spravedlivém rozhodování se šíří. Ti také sepisují své případy do knih a naučení, která slouží právě ke studiu.

Běžnému uspořádání v lidské společnosti se vymyká především to, jakým způsobem je nakládáno s rozličným porušením práva. Jednak žádný soud nezačne, aniž by nedošlo k podání žaloby. Nárok na podání žaloby však lze postoupit komukoli. Dále rozhodnutí soudců většinou zní tak, že je nutné v penězích nahradit škodu, která vznikla (zaplatit tzv. geld) a to ať už jde o tak rozdílné věci jako je krádež nebo vražda. V případě, že pachatel nemá na zaplacení, může být zbaven jakýchkoli práv a vydán na milost a nemilost tomu, komu škodu způsobil.

Co se týče výchovy a vzdělávání trpaslíků, to je na velmi dobré úrovni, co se týče řemeslníků. Prakticky každý umí číst a psát, stejně tak ovládají základní počty. Každý z nich ovládá některou z výše uvedených profesí a má dobré znalosti oboru. Jak již bylo nastíněno, kvalitní řemeslníci a umělci se těší vysoké prestiži ve společnosti, stejně tak je tomu u soudců. Ostatně toto povolání je pokládáno jen jako jedno z ostatních řemesel. Píle je vlastnost ceněná, naopak zahálčivost je opovrhována. Ti trpaslíci, kteří se věnují rolnictví jsou na tom povětšinou hůře, přesto řada z nich ovládá minimálně čtení a psaní trpasličím runovým písmem.

Umělecký projev trpaslíků lze charakterizovat jako prostý, jednoduchý až téměř primitivní. Výtvarná díla se omezují na figurální kresby a především reliéfy znázorňující činnosti běžného života – řemesla, dokumentaci slavných rodinných a klanových událostí. Přestože trpaslíci jsou schopni vytvářet úchvatná díla sochařská a kamenická, sami tyto monumenty pro sebe nevytváří a nezdobí jimi svá města a domy.

Slovesnost je tvořena velkým množstvím písní a básniček, které se z valné většiny zaobírají taktéž běžnými záležitostmi. Dlužno říci, že mnoho písní má vulgární charakter. Velkou část této písňové tvorby ale tvoří také písně informující o proběhlých soudních přích, často ironizující celé dění a zesměšňující strany některých bagatelních sporů (samozřejmě s výjimkou soudců samotných). A poslední kategorií jsou pak ságy, které se týkají především bojů trpaslíků ve válkách proti Severnímu králi. Tyto ságy jsou oproti zbytku trpasličího umění hodnotná díla a spekuluje se dokonce, že jejich autory nejsou snad trpaslíci, ale bardi z řad lidí. Proti čemuž však trpaslíci nutně protestují s poukazem na to, že samotné slovo bard pochází z jejich řeči. Obsahem těchto ság jsou také pověsti o samotném původu trpaslíků, které nemají v pověstech ostatních nových národů obdoby.

Náboženství

Náboženství trpaslíků je v podstatě stejné jako náboženství lidí. Víra v rozličné duchy a démony jest tedy zachována. U trpaslíků úcta se vzdává a oběti podávají především permoníkům, duchům z hor, ochráncům horníků, dále také domácím duchům pomocníčkům. Jako oběti slouží chleba, mléko a maso vařené, pečené i uzené. Komu jsou tito duchové nakloněni, přináší ochranu a pomoc v řemesle. Také poklady četné se u nich dají nalézt a pomocníky jimi odměňují. Kdo se jim protiví, toho potká neštěstí – zabloudí v dole, spadne do strže apod. Může se stát, že kdo si duchy znepřátelí, tomu unesou děti. Kdo by chtěl jejich bohatství pro sebe uzmout toho očarují tak, že bude navždy bloudit v horách.

Oproti lidem se však trpaslíci málo oddávají věštbám a vůbec u nich nejsou ctěné bytosti spojené s ovlivňováním osudu.

Co se týče uctívání bohů, těší se největšímu uctívání Starc, kterého však trpaslíci nazývají ve svém jazyku Grajz. Nicméně atributy tohoto boha jsou zachovány i v podání trpaslíků. Je to ochránce rodinného krbu i klanů samotných. V jeho jméně se uzavírají veškeré smlouvy, stejně tak rozsudky soudců a usnesení sněmů jsou vynášeny pod jeho patronací. Trpaslíci však nestaví tomuto bohu žádné svatyně, neboť k jeho uctívání dochází spíše v každodenním styku. Vždyť každý trpaslík v jeho jméně jedná i několikrát za den.

Další bohové, které známe i z lidského panteonu jsou již uctíváni málo, spíše u příležitosti svátků, které mají co do činění s jejich vlastnostmi. Nejvýznamnější svátky jsou tři. Jarní Ausfégn, neboli vymetání, kdy se provádí úklid domácností a následné vymetání nemocí a všeho špatného z domu. Tehdy je uctívána bohyně Poruta. Na přelomu jara a léta se slaví svátek čistoty, tzv. Klarfest. Tehdy se přes den koupají a očišťují trpaslíci v horských bystřinách a řekách. V noci pak pálí ohně pod otevřeným nebem a přijímají se noví členové do klanů a uvádějí noví muži do dospělosti. A nakonec na konci října se slaví svátek mrtvých, kdy se vzpomíná na zemřelé členy rodin. Svátek Alerzélen je třídenní a uctívá se při něm Časlij, kterého trpaslíci nazývají Cajtgajst.

Vztah k jiným rasám

Trpaslíci mají velmi dobré vztahy s lidmi a ludky s nimiž se ostatně často setkávají, protože mezi těmito národy kvete vzájemný obchod i kulturní kontakt. Především mezi ludky a trpaslíky existují také smíšené rodiny, které se však usazují nejčastěji mimo hlavní oblasti trpasličího osídlení.

Vztahy trpaslíků a elfů nejsou příliš vyvinuté, jelikož elfové příliš neholdují trpasličím vynálezům a pokud již obchodují, činí tak raději s lidmi, ke kterým mají blíže. Trpaslíci tak s nimi nepřichází příliš do kontaktu, ovšem výjimku tvoří ti, kteří se častěji pohybují v lidských královstvích. Vzhledem k tomu, že elfové nemají pochopení pro řemeslné umění a zručnost trpaslíků, a především pro jejich sprostší písně a humor, vysloužili si u trpaslíků pověst sucharů a nudných patronů.

Co se týče krollů a skřetů, ti jsou pro trpaslíky také málo známí. V poslední době však dochází k zapojení trpaslíků do obchodu s otroky z těchto národů, proto lze říci, že trpaslíci je berou víceméně jako podřadné bytosti využívané na ty nejtěžší práce v dolech, u kovářských pecí apod.

svet/narody/trpaslici.txt · Poslední úprava: 23.01.2012 autor: korhul
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0