Krolla rozeznáme od ostatních ras velice snadno. Jejich postava bývá velmi mohutná a vysoká. Výška dvou sáhů je u dospělých mužů většiny kmenů běžná. Ženy bývají o pár coulů nižší. Ačkoli se traduje, že krollové oplývají velkou silou, není tomu však z důvodu, že by jejich svalová hmota byla relativně k hmotnosti těla větší. Krollové jsou spíše šlachovití, nicméně jejich ruce a nohy jsou v poměru ke zbytku těla o něco delší než u lidí nebo elfů a tím jim poskytují větší páku, díky které snadno přemohou téměř každého příslušníka jiných ras.
Krollové bývají hustě ochlupení, rostou jim také bohaté kučeravé vlasy, ty jim však ve stáří vypadávají a šednou. Obličej bývá plochý. Oči vpadlé, nos ploský, uši spíše malé, což jim však nebrání v tom, aby disponovali velmi dobrým sluchem.
Krollové se ve své domovině nedožívají příliš vysokého věku. Náročný život v otevřené krajině, v prostředí, kde vládne tuhá zima a krátké léto, časté hladomory způsobují, že krollové umírají někde mezi třicátým a čtyřicátým rokem.
Oblečení krollů bývá sporé a jednoduché. Ti, kteří žijí na severních pláních kolem Ledového zálivu se halí do kožešin lovné zvěře a zvířat ze svých stád. Na druhou stranu jsou známy kmeny žijící při pobřeží Zmejskych krku, které se živí lovem ryb a jiných potvor v moři. Ti naopak využívají kožešin z tuleňů, peří z ptáků, popř. zvěře žijící v tamních horách. Tyto oděvy neposkytují příliš prostoru pro nějaké zkrášlování. Krollové se tak zdobí spíše pomocí doplňků, jako jsou náhrdelníky, náramky, u některých kmenů však také ozdoby propichované do kůže. Materiálům dominují především zvířecí kosti, zuby apod.
Mezi krollími ženami je oblíbené zdobení pomocí jizev na obličeji. Krollí ženy si ostrými úlomky kostí rozdrásají obličej, do ran sypou popel. Pomocí jizev tak na svých obličejích vytvářejí různé, především kruhovité ornamenty. U mužů je tento fenomén zastoupen pouze jizvami vzniklými „přirozenou“ cestou při lovu nebo boji.
Krollí kmeny byly ještě před příchodem elfů rozmístěné v pahorkatinách a horách dnešního Prachova a v oblasti na sever od Zuborože v okolí Ledového zálivu. Podobně jako v případě skřetů byli i oni nuceni změnit svá původní stanoviště a byli tak vytlačeni do nejsevernějších končin.
V současnosti tak najdeme krolly v těch nejsevernějších končinách známého světa porostlých pouze křivolakými břízkami a lišejníky. Krollí populaci lze dokonce rozlišit na tři výrazné podskupiny, které jsou od sebe do značné míry izolována a lze mezi nimi najít významné rozdíly. Východní krollové, zvaní také mořští, obývají zálivy Zmejskych krků a přilehlých pohoří. Severní krollové se vykytují v tundře rozprostírající se na severovýchod od Sedmijezeří. Poslední skupina, západní, neboli lesní krollové se svými kmeny pohybují na západ od jezera Súcë v údolích porostlých tajgou. Jednotlivé enklávy jsou od sebe odděleny jednak populací Severních elfů a dále skřetími kmeny. Vzhledem k tomu, že i prostředí, ve kterém se každý z kmenů pohybuje je dosti rozdílné, liší se u nich vše, co by se jen lišit mělo a v podstatě se jedná o tři samostatné národy, neboť jedině vzhled o nich napovídá, že se jedná o lid se stejnými předky.
Východní, libo-li mořští krollové, jak název napovídá jsou spjati s pobřežím a vodní hladinou. Hlavní způsob jejich obživy je tedy rybolov a sběr různých dalších poživatin z moře, ať již jsou původu živočišného (měkkýši, mořští ptáci, tuleni,…) nebo rostlinného (řasy, chaluhy,…). Mistrovství dosahují především v lovu velryb. K tomu používají z kůží a kostic vyrobené uzavřené lodice a dlouhá kopí, kterými tyto obrovské tvory zabíjejí.
Obydlí mořských krollů bývají různorodá, dle místních podmínek. Může se jednat o dřevěné, často polozahloubené chýše. Časté je však také využívání přírodních jeskyní. V obdobích kdy je dostatek sněhu, staví si některé severněji rozmístěné kmeny také příbytky ze sněhových a ledových kvádrů. Všechny tato obydlí bývají velmi prostě a jednoduše zařízena, většinou nerozčleněna na místnosti. V jedné síni tak bývá otevřené ohniště a několik kožešinových lůžek pro obyvatele chýše. Obydlí bývají sdružena ve vesnicích po 10 – 20 domech, přičemž jeden dům obývá 7 – 10 krollů. Jednotlivé vsi mohou mít i dvě různá sídla pro období léta a zimy.
Jednotlivé vesnice se v podstatě kryjí s krollími kmeny. V každém kmeni má hlavní slovo v záležitostech společných rada starších, kam jsou přijímáni jak muži, tak i ženy. V jednotlivých rodinách pak muži obstarávají záležitosti lovu, výrobu lodí a ochranu před zvěří a jinými nebezpečími. Ženy se starají o zpracovávání úlovků, údržbu domu, sběr potravy, péči o malé děti a obdobné činnosti.
Krollové ze severní tundry žijí kočovným životem ne nepodobným skřetím kmenům. Po ledových pláních prohánějí stáda svých polodivokých sobů, kteří jim poskytují obživu. Některé kmeny také chovají severního tura. Kromě pastevectví, věnují se také v menší míře lovu divokých zvířat a sběru toho mála, co může severní pláň nabídnout k obživě.
Severní krollové mají za příbytky kožené chýše vystavěné na dřevěných konstrukcích, podobné skřetím jurchám. Podle kmene mají podobu kuželů nebo kopulí. Uvnitř každé z nich je otevřené ohniště a kolem něj lůžka z proutí a kožešin. Obydlí jsou poměrně malá, do každého se vejde nejvíce 5 osob. Každá rodina tak vlastní povětšinou nejméně dva stany. Ty slouží nad to stejně hlavně ke spaní a odpočinku. Většina pracovních činností se odehrává venku.
Jak již bylo řečeno, krollové této skupiny žijí kočovným způsobem v jakýchsi tlupách či rodech. Jednotlivé rody se musejí pohybovat na poměrně velkých územích, aby uživily svá stáda. Rod je ovládán radou stařešinů, kteří rozhodují o podstatných záležitostech, jako je přesun kmene na nové pastvy, nakládání s dobytkem apod. Každá tlupa je vnitřně členěna na jednotlivé rodiny. Nicméně stádo jako takové je považováno za společný majetek a rozhoduje o něm právě rada starších. Teprve je-li jejím rozhodnutím některý kus přiřčen, některé z rodin, ta s ním může nakládat. I to se však děje dle zvyků rodu, od rituální porážky, přes oběť bohům až po přesně vymezené použití jednotlivých částí zvířete na konkrétní účely. Kromě rady starších působí u každého rodu také jeden nebo více šamanů (kteří pak tvoří kolektivní uskupení). Ti mají na starosti duchovní život rodu, především výklad přírodních znamení, předpovídání počasí a léčbu nemocí a zranění.
Lesní krollové jsou skupinou, která se nejméně odlišila od původních krollů z doby před příchodem elfů. Husté lesy, které obývají na severu se velmi blíží původnímu prostředí tohoto pokolení. Tato skupina krollů žije v početných kmenech na jednom stálém místě v lese. Zde si budují velké prostorné domy s dvěma patry. Tyto domy jsou vztyčené kol kmenů vzrostlých stromů, mají sedlovou střechu krytou větvemi. Takto zbudované vesnice mívají kolem pěti takovýchto staveb, do kterých se pohodlně vejdou všichni její obyvatelé, kterých bývá průměrně asi sto. Vsi jsou pak ještě vzájemně propojeny a několik z nich je vždy spřízněno v jeden větší kmen, který spolupracuje v otázkách lovu, boje apod.
Ze svých osad vyráží krollové na lov zvěře a sběr lesních plodů, medu, hub a dalších zdrojů, které severní tajga skýtá. Lov je doménou mužů, nicméně ženy a děti často pomáhají při nahánění a plašení zvěře. Krollové se nebojí lovit ani nebezpečné tvory jakými jsou losi nebo medvědi. Svůj jídelníček také doplňují lovem ryb z jezer.
Lesní krollové mají na rozdíl od zbývajících skupin krollů jiná pravidla co se týče vnitřního fungování své společnosti. Největší rozdíly najdeme v organizaci rodin. U lesních krollů není vyjímečná polygamie, zvláště u těch z členů kmene, kteří jsou dobrými bojovníky a jsou schopni uživit početnou rodinu. Tato skutečnost kontrastuje s faktem, že u krollů z tundry se můžeme naopak setkat s polyandrií, zvláště tehdy, postihne-li kmen nějaká katastrofa u ubude zde mužských příslušníků.
Ačkoli většina lidí bude tvrdit, že krollové jsou hloupí a pomalí, v boji, že jsou zuřiví a zbrklí, není nic tak daleko od pravdy. Ve svém přirozeném prostředí by jim tyto vlastnosti rozhodně nepřinášely úspěch.
Krollové jsou bystří pozorovatelé přírody. Neunikne jim žádný zvuk ani pohyb. K jakýmkoli zvláštnostem a nečekaným věcem jsou podezřívaví a stávají se opatrnými. Dá se tak říci, že jsou svým způsobem plaší a neznámé nejraději napřed poznávají ve skrytu a teprve až usoudí, že nehrozí nebezpečí, tak se ukazují. Nejsou však zákeřní a lstivý. Vyznávají přímé jednání a čestný boj. Pokud nejsou poznamenání pobytem mezi lidmi, nedovedou lhát nebo jinak skrytě jednat.
Z negativních vlastností lze zmínit občasnou chvástavost. Mají sklony připomínat své zásluhy, i když se jedná o skutky z dřívějších dob. Občas se u nich projeví sklon podceňovat schopnosti druhých. U dominantních bojovníků bývá také problém, pokud mají pouze plnit něčí příkazy. Takoví jsou spíše zvyklí, že by mělo mít váhu právě jejich slovo.
Krollové vyznávají právo silnějšího. Projevem slabosti je u nich ústup. Neuznávají také jakoukoli formu odpuštění, naopak spravedlivá odplata je to, co je věcí cti každého, kdo je nějak poškozen.
Pro krolla je důležité vědomí pospolitosti. Nejsou to individualisté. Pokud se kroll ocitne sám mimo své společenství, hledá často někoho, ke komu by se přimkl. A jednotlivé krollí kmeny a rody mezi sebe často přijmou i cizince, pokud osvědčí, že jsou pro celek přínosem.
Krollové jsou pohostinní k těm, co přicházejí v míru, ale nelítostní ke svým nepřátelům.
Vědomosti krollů se točí kolem jejich živobytí. Jsou to tedy dobří znalci přírody, zejména chování zvířat a znalostí o tom, kde lze nalézt potravu. Mají také famózní orientaci v krajině, málokdy zabloudí v terénu. Ovládají také zárodky řemesel, jako je vydělávání kůží, ševcovina, primitivní krejčovství, řezbářství. U mořských krollů je to také zhotovování malých lodí a orientace na moři podle hvězd. Krollové nepěstují nic, co by se podobalo nějakým vědám. Mají pouze omezené znalosti přírodního léčitelství. Neoplývají také příliš magií, ke které bývají také velmi nedůvěřiví, pokud ji neprovozuje jejich vlastní šaman.
Výtvarný projev krollů je velmi jednoduchý. Převládají motivy zvířat, časté je také téma střídání tmy a světla. Kromě řezeb ve dřevě, kostech a paroží se můžeme setkat také s pálenými hliněnými soškami.
Hudba je zastoupena bubnováním a hlasovými projevy. Bývá dosti monotóní, zpěvy bývají mručivé, hluboké. Písně se věnují krollím legendám, které se předávají ústně z generace na generaci.
Krollové mají pouze své obrázkové písmo a systém terénních značek pomocí nichž si mohou předávat uvnitř kmene důležité zprávy. Tyto značky však bývají použitelné právě jen uvnitř kmene, neboť každý má svoji vlastní unikátní sadu a nemusí zde být shoda.
Samotný jazyk krollů není nikterak košatý. Nedostatek slovní zásoby je nahrazován posunky, gesty a grimasami v obličeji.
Jinak lze konstatovat, že mezi jednotlivými skupinami krollů a jejich kmeny a rody lze nalézt celou řadu odlišností. Vzhledem k tomu, že jednotlivé enklávy mezi sebou neudržují příliš časté kontakty, je zde celá řada odlišností, ať už v oblékání, chování, gestech, způsobu jednání atd., které krollovi napoví, zda má čest s cizincem nebo místním.
Náboženství krollů je v dnešní době směsicí původních kultů a nových vlivů. Ze staré pojetí je to především složitý panteon bůžků představujících různé přírodní síly, duchy zvířat, rostlin, kamenů, míst apod. Všechny tyto entity se snaží krollové naklonit ve svůj prospěch různými drobnými úlitbami v podobě obětí z úlovků a výrobků. Tato podoba náboženství je pod vlivem lidové slovesnosti, je tvořena společenstvím krollů jako takovým. Každý jedinec si tak tvoří do značné míry své vlastní způsoby uctívání pod vlivem svého okolí.
Šamani krollů však mají pod svými křídly druhou část náboženských rituálů spojených s ročním cyklem střídání světla a tmy. Je tedy s pojen s uctíváním slunce. Pro všechny kmeny krollů je zde charakteristická víra v to, že slunce je ohnivý muž na nebi, který se v létě přibližuje k zemi, aby zde nalovil zvěř a ryby. A jakmile má dostatek, odchází zpět do svého domu, aby uspořádal hostinu, během níž nevychází z domu.
Nejvýraznější vztahy mají krollové se skřety a elfy. S oběma z nich jsou nepřátelské, neboť se spolu sváří neustále o území. Nicméně nedochází zde příliš často ke konfrontacím. Respektive nejsou to krollové, kdo by je vyvolávali. Samozřejmě s výjimkou odplaty za potupu jedince nebo kmene. Na druhou stranu skřeti i elfové chovají vůči krollům pro jejich sílu a nebezpečnost hluboký respekt a málokdy zadají příčinu pro nějakou závažnější šarvátku.
Také k lidem a trpaslíkům si již stihli krollové získat odpor. Ti totiž na svých lodích připlouvají na sever, kde chytají krolly do zajetí a odvážení je na jih do otroctví, kde jsou ceněni pro svoji sílu, houževnatost a nenáročnost. Stále však lze nalézt kmeny (především a severozápadě), které se ještě s lidmi nesetkaly a budou k nim tedy po počáteční nedůvěře spíše přátelské.